Polička 16 / II 1935.

Milý příteli,

posílám Vám slíbená data, seřadil jsem to spíš podle těch epoch. Pro scénická díla data jsou přesná, premiery v Brně ještě zkontroluji a pošlu dodatečně. Myslím stejně že se budete držet těch hlavních věcí. Co se týče těch poznámek osobních, myslím že v tom není zákon. První epocha o které chci mluviti je impresionistická, myslím však že to byla spíš honba po zvuku než po impresi. (Istar,[1] Míjející půlnoc[2].) Nejprvnější skladby (Loutky)[3] dlouho před tím impressí nejsou. Převrat nastává s Half-timem[4] a sice radikální – to jsem trochu se začal orientovat v tom chaosu do něhož jsem v Pa­říži spadl, to je začal jsem vlastně o všem přemyšlet. To je epocha dynamismu – (Half-time, Bagarre,[5] Rhapsodie[6].) Přes to však neopouštím zřejmou formu a dosti zajímavé že v čistě komorní hudbě jsem vždy více svůj, a neztrácím se v momentálním směru. Z toho je II kvartett[7], kvintett,[8] a trio klavírní[9], jež si velmi cením. Pracuji instinktivně a snadně ale novostem se přizpůsobuji dosti těžce a po dlouhém a dlouhém váhání. Tím ten postup je vlastně stále zdržován ale to co přijmu na konec je pevně zakotveno. Po této epoše se jeví zřej­mé umírnění jak prostředku (malé ensembly, malý orchestr v r. 1930, skladby jsou čistší, forma jasnější, styl spíše komorní než symfonicky (v romantickém slova smyslu. Je to touha po definitivni organizaci celku i všech složek v živý a zdravý organismus a harmonické vyvážení všech složek. Jeví se (zvláště v operách) zřejmý návrat k čisté, řekl bych skoro folkloristickému výrazu, symfonická tvorba je orientována jaksi, řekl bych světověji. Čím déle jsem v Paříži tím více si uvědomuji charakter a znaky hudby české, tím i mojí v srovnávání s okolím v němž žiju.[10] Co se týče ideového pohledu, znáte mne sám velmi dobře. Nejsem žádný metafysik a ideovost přijímám vědomě jen do té míry pokud ji lze hudbou skutečně vyjádřiti. Jakmile to překračuje hranice, okamžitě se obraňuji a uzavírám. Ostatně po této stránce jsem zde dobře sekundován pobytem v Paříži a názorem Francouzů na umění. Jinak, přes to že jsem přišel do velmi avantgardních bojů tady v r. 1923. – nikdy jsem ani na okamžik neztratil svoji linii a nikdy jsem nic nepřijal za svoje (zcela instiktivně) co jsem skutečně nemohl po svém způsobu využíti. Nebyl jsem nikdy avantgardistou. Ovšem můj vývin byl velmi pozvolný a dosti nesnadný. Otázka správné orientace, v době kdy mnoho falešných směru bylo s velkou pompou rozhlašováno. Co se týče stylu, myslím že byl vždy poměrně stejný, jenže díla nebyla vždy stejně podařená.

Skladby počínaje od r. 1918.

Česká rhapsodie[11] – vznikla pod vlivem manifes­tu č. spisovatelů v 1918[12]. Provedení 1918 – (Fil­harmonie – Če­lan­ský.

Istar[13] baletní mysterium – z roku 1921–22 – Pro­ved. 11. září 1924 – Národ. divadlo v Praze. v r. 1922 (?) na konserv. u Suka[14].

Kdo je na světě nejmocnější[15] – balet – Proved. v Nár. v Brně 1924., v Praze 17 / II. 1927. dokončena 1922.

1923. odjezd do Paříže. Kouzelné noci[16] – zpěv s orchestrem 3 písně na „Čínskou flétnu. Prov. v Praze.[17]

I. smyč. kvartett.[18]

Mizející půlnoc. 3 věty ( orchestr.)[19]

1923. odjezd do Paříže k Albertu Rousselovi[20].

od r. 1923. Balety – Vzpoura[21] 1 akt. baletní sketch

prov. v Brně

Koleda[22] 1 akt baletní scény se ženským sbo­rem a so­li – (ztraceno.)

z roku 1926–29 On tourne ( Natáčíme.)[23] 1 akt –

                                    Ne­provedeno

Echec au roi (Šach králi.)[24] 1 akt „

Kuchyňská revue.[25] –           „

Provedeno v Praze – (?)

O motýlu který dupal (Kipling)[26] Ne­­provedeno.

Opery Le raid merveilleux[27]                   „ (Ztraceno).

Voják a tanečnice[28], opera 3 akty text dle Plau­ta. J. L. Budín.

(v r. 1926–27 – ) Provedeno v Brně 5 / V. 1928.

1927–1929 Tři přání[29] opera 3 akty text Ribemont

                              Des­saignes. Neprovedeno

Slzy nože[30]   „  1 akt   „               „  

Den dobročinnosti[31] 3 akty „       „    nedokončeno.

od 1924 Orchestr. Half-time[32] – Provedeno v Praze

1924. Festival mezinár. 1925.

Concerto – piano orchestr.[33] ( Praha – Filhar. Heřman – Paříž orchestr Col­lon[34] Lucette Descaves.

II. Smyčc. kvartett.[35] ( Premiera Ber­lín 1926 (?) ) Festival v Sieně.

„Entre acte“[36], hudba pro radio. Fes­tival v Baden--Badenu 1927 (?)

Film en miniature pro klavír[37].

1927.    La Bagarre,[38] orchestr, premiera v Bostonu

lis­topad 1927 dir. Serge

Koussevitzkij.

Duo pro housle a violoncello.[39] premiera v Pa­říži (Novák Frank) 1928 (?)

České tance pro klavír.[40] Obkročák – Dupák – Pol­ka – Nonet . – [41]

1928 – Allegro Symphony – orchestr. – premiera Boston 1928.) Serge Kousse vitzky. Později titul Allegro symphonique. (W. Straram – Paris.) Definitivní titul Rhap­sodie.[42]

Musique d’ Entre ácte, hudba pro radio. Festival Ba­den-Baden 1928 (?)[43]

Kvintett smyčcový.[44] Premiera v Pittsfield U. S. A. Fes­tival E. S. Coolidge (1929[45] / ?)

1927 (?) (od 1928 1930 omezuji prostředky, redukce orchestru, disciplinovaný urovnaný zvuk

1928–1930

1930–1932 Serenada komorní orchestr.[46] Premiera

v Paříži (W. Straram) 19 ?

Koncert pro violoncello a orchestr.[47] – Premiera Ber­lin. (A. Cassado) ?

Partitta Partita ( Suite. I) smyčc. orchestr.[48] ( „     Ber­lin ? ) provedeno baletně

v Král. divadle Antwerpy.)

Kvartett s orchestrem.[49] Premiera v Lon­dýně. (Pro Arte.)

Trio s orchestrem[50] (Neprovedeno.)

Concertino (trio klavír s orchestrem) „

Les rondes.[51] (malý ensemble.) Premiera Paris – (A. Cortôt.)

Malé serenady[52] ( „       „    )[53] Neprovedeno.

III. Kvartett [54] – Premiére Paris, (Quat. Roth.)

Trio (klavír.)[55]    „    Bruxelles.

Ženské sbory[56] (na lidové texty.)

Menší práce. – pro housle a klavír. I. II. Sonaty[57]

5 krátkých kusů[58] p

Arabesky[59] . –

pro čello a klavír. Nocturnes[60] – Pastorales[61] – Ara­besques[62] . – Suite[63] .

    „    2 housle „ Sonatine.[64]

Klavír. – Préludes[65] – Borová[66] – Tanec[67] – Vánoce[68] –

1932 – Špalíček, balet se zpěvy.[69] Národní D.

                               Praha září 1933.

                        v Brně, listopad 1933.

1933–1933 Sextett smyčcový[70] – Cena Premiera Was­hington 1933. Prix E.S. Coolidge.

1933 Rh Rytmické etudy pro housle.[71]

Les ritournelles[72] – Esquisses des Danses[73]. pro klavír.

Sonata pro 2 housle a klavír.[74] (premiera v Lon­dýn, So­nata Players.)

Smíšené sbory na lidové texty.[75] Dvě písně pro alt (lidové texty)[76]

(Impromptu pro housle a klavír.)[77]

Concertino, trio (klavír.) s orchestrem.[78] Ne­pro­ve­deno.

Kvintet s klavírem – Premiera á Paris ( Tri­-

ton.)[79] 1934.

1934 – Invence pro orchestr[80] premiera v září 1934.

Festival v Benátkách.

Koncert pro housle a orchestr.[81] ( . Neprovedeno. (pro S. Duskhina.

Trio smyčcové.[82] Premiera Paris Triton 15 / II 1935 (Pasquier)

Hry o Marii,[83] cyklus her : (Prolog – (Panny moudré a pošetilé. –

Mariken z Nimégue – Narození páně – Sestra Paskalina.)

Premiera v Brně 23 / II 1935.

Koncert pro klavír a orchestr.[84] – v listopadu.

Do roku 1918 – klavírní skladby. – Loutky[85] – a.t.d. pro klavír. Dva balety[86] – bezvýznamné.

Uznávám jenom „krásný.“ projev, to čemu lze říci „la beautè“

Z mých oblíbených autoru je a vždy byl na prvním místě Mozart.[87] s ním jsem vlastně podnikal největší boje, ve snaze přiblížit se té dokonalosti a tomu vyvážení, při­rozenému a organickému i obsahovému. Také určitá zdrženlivost, nevybuchnouti, ovládati zkrátka pořádek. Také svoje skladby neřídím vlastně sám ale jsem sám řízen dle okolností, thematem, formou a tak sám jen snad vnáším určitý vkus a disciplinu. To je snažení úplně osob­ní. Pracuji rychle a poměrně lehce a vždy jen jednu práci až do ukončení. Zapomínám také rychle a to přes to jsou moje věci velmi uvážené[88] a nikoliv improvizace. Z dalších autoru je to stále Debussy[89], z našich se hlásím spíše k Dvořákovi[90] a mladému Sukovi. Bacha jsem neměl rád až v poslední době mě úplně uchvátil.[91] Mám rád Brahmse, kterého jsem neměl dříve rád, a naopak přestal se mi úplně líbit Mahler.[92] Z Paříže je to Stravinský z Historie vojáka a Svateb a z ostatních nikdo. Směr jako Milhaud, Poulenc je mi úplně protivný.[93] Honegera[94] a Hindemitha[95] si velmi vážím jako hudebníků, přesto že jim ne vždy rozumím.[96] Z našich mám úplnou úctu k Vycpálkovi[97], třeba že mám námitky proti technice a líbí se mi Křička[98]. Novák[99] se mi nelíbí a nikdy nelíbil. Janáček nesmírně líbí.[100] Snad Vám to trochu dá nějaký obraz. Zdravím Vás srdečně.

B. Martinů