Invence pro velký orchestr , H 234, dokončil Bohuslav Martinů 12. února 1934 v Paříži. Tento ohňostroj barevných nápadů byl srdečně přijat už na festivalu v Benátkách při své premiéře 8. září 1934. Skladba byla dle ohlasů tehdejší benátské kritiky považována za nejzajímavější dílo zahrané na festivalu. Invence vznikly uprostřed práce na opeře Hry o Marii, H 236 a díky benátskému úspěchu přinesly od tamních organizátorů zakázku na další orchestrální skladbum –Tre ricercari, H. 267 (dokončeno 1938).
Invence jsou psány pro velký orchestr, důležitou složkou je zde klavírní part, který svou sazbou evokuje zejména ve druhé větě až sólový koncert. Orchestrální barvy jsou zjemnělé, do popředí znovu vystupuje detail domýšlený v duchaplných zvukových odstínech spolu s drobnomalebnou rytmikou. Zajímavá orchestrace nepracuje s harmonickými „drsnostmi”, ale naopak poskytuje místo „křehkým” disonancím, jak je v poněkud jiném kontextu používali impresionisté. Ve volné druhé větě tvoří melodickou osu diatonická melodie, která si ponechává písňový charakter v rytmice i frázování. Tyto „instrumentální písně” utvářejí charakter nejednoho z budoucích orchestrálních a komorních děl Bohuslava Martinů v příštích desetiletích.
Lenka Foltýnová, program koncertu Festivalu Bohuslava Martinů, 11.–12.12. 2003