Koncert pro housle a orchestr č. 1, H. 226 je ukázkou tvorby koncertantních děl charakteristických pro tvorbu Bohuslava Martinů třicátých a první poloviny čtyřicátých let, jejichž počet překonal všechny skladatele od dob Mozarta. Zájem o koncertantní díla vyvolalo skladatelovo studium barokního concerta grossa a právě první houslový koncert je jednou z prvních skladeb se znaky této formy. Změna autorova hudebního myšlení je patrná již v první allegrové větě. Na rozdíl od symfonických skladeb dvacátých let, které se v oblasti tematické práce vyznačují spíše opakováním a posouváním tematického materiálu, se zde více uplatňuje rozvíjení a neustálé variování jednoho motivu zaznívajícího střídavě v sólech a v orchestru. Také rytmicko-metrické členění skladby a náznaky volné polyfonní práce zřetelně odkazují k barokním vzorům. Důležitou inspirací pro Bohuslava Martinů byl také slavný neobarokní koncert Igora Stravinského z roku 1931.
Pro první a třetí větu je příznačná vyhraněná rytmika a především virtuozita sólového hlasu. Druhá věta na rozdíl od obou krajních následuje svým charakterem spíše tradici klasicko-romantického koncertu. Technická náročnost partu houslí je připisována zamýšlenému interperetovi, který se částečně podílel na jeho stylizaci. Byl jím Samuel Duskin, vynikající a svou spoluprací s Igorem Stravinským proslulý virtuoz, pro kterého Bohuslav Martinů od května 1932 do února 1933 koncert komponoval. Kvůli Duskinovým výhradám byl Martinů nucen se však ke skladbě ještě několikrát vrátit, jak dokazují jeho slova v dopisech domů: ,,Duskin se vrátil z Ameriky a musím definitivně upravit ten koncert…Ještě budu muset pracovat na tom houslovém koncertu…”. Koncert se nakonec provedení ani nedočkal. Zůstal zapomenut a nezveřejněn až do roku 1968, kdy byl jeho rukopis nalezen belgickým muzikologem Harry Halbreichem v jednom hudebním archivu ve Washingtonu. Světová premiéra proběhla až v říjnu roku 1973 ve Washingtonu, Chicago Symphony Orchestra řídil Georg Solti. Houslového partu se ujal Josef Suk, který v roce 1981 na tento vzácný okamžik takto vzpomíná: ,,Bylo to pro mne povznášející. Vždyť jsem hrál hudbu, kterou Martinů napsal pro vynikajícího houslistu a svého přítele Samuela Duskina, kterému věnoval svůj proslulý houslový koncert také Igor Stravinskij. Se skvělým orchestrem a nejlepším žijícím dirigentem jsem hrál hudbu, kterou zatím nikdo, kromě autora neslyšel."
Jana Honzíková a Sandra Bergmannová, program koncertu Festivalu Bohuslava Martinů, 21. 12. 1999