Po intenzívní práci na opeře Hry o Marii, H. 236, která mu vyplnila většinu roku 1934, začal Bohuslav Martinů na podzim komponovat druhý klavírní koncert. Před koncem roku práci na koncertu přerušil, během krátké doby složil Smyčcové trio č. 2, H. 238 a věnoval je vynikajícímu triu bratří Pasquierů. Trio Pasquier přijelo představit skladbu v březnu roku 1936 také do Prahy, ale ještě před tím ji 7. prosince 1935 premiérově uvedlo na pařížských ”Concerts du Triton”. Tyto koncerty pořádala společnost podporující komorní hudbu ”Triton – musique contemporaine”, jejímž cílem bylo provozování hudby soudobých autorů a její rozšiřování skrze radiové vysílání. Zakladatelem a hlavním iniciátorem těchto aktivit byl skladatel, hudební kritik a organizátor Pierre Octave Ferroud. Dalšími členy společnosti, jejichž díla se pravidelně objevovala na programech koncertů, byli Paul Dukas, Albert Roussel, Darius Milhaud, Béla Bartók, Igor Stravinskij, Artur Honegger a mnoho dalších významných osobností moderní hudby. Společnost ”Triton” výrazně ovlivnila dění francouzského hudebního života třicátých let a posléze vytvořila také přidružené organizace v dalších evropských zemích.
Smyčcové trio z roku 1934 je v pořadí druhou skladbou Bohuslava Martinů pro toto obsazení. V roce 1934 Martinů uzavřel etapu experimentování a v jeho dílech dochází k tvůrčí syntéze nabytých podnětů a zkušeností. Druhé smyčcové trio je typickým dílem Bohuslava Martinů ze třicátých let, je rytmicky a strukturálně komplikované s výrazem velice silným až expresivním, podtrženým místy téměř atonálnímy postupy. Malé obsazení poskytuje jednotlivým nástrojům více prostoru k pohybu, charakterizovanému postupy ve velkých intervalech a jejich kulminací v sólových kadencích. Virtuózní sazba vyžaduje od hráčů vysokou technickou vyspělost i dokonalou souhru. Za zmínku stojí také nezvykle pojatá forma skladby: na místo obvyklého třívětého až čtyřvětého cyklu se v tomto případě jedná o dvouvětý celek, v jehož rámci se skrývá několik tempově odlišných částí. První allegrová věta obsahuje pomalý střední díl a druhá přináší po úvodním recitativu krátké scherzo a brilantní finále.
Jana Honzíková a Sandra Bergmannová, program koncertu Festivalu Bohuslava Martinů, 12. 12. 1999