Základní informace
Titul CZLoutky III
Podtitul CZčtyři klavírní kusy
Titul ENPuppets III
Podtitul ENfour pieces for piano
Titul DEMarionetten III
Podtitul DEvier Klavierstücke
KategorieKlávesové nástroje
PodkategorieKlavír
Halbreichovo číslo92
Části (věty)1. Pierotovo zastaveníčko. Scherzando (ma non troppo) 2. Valčík sentimentální loutky. Andantino 3. Kolombína. Andantino 4. Ples loutek. Capriccioso
Durata
Nástrojové obsazeníPf
Původ
Místo kompozicePolička
Rok dokončení1914
Započetí kompozice1912
Dokončení kompozice1914
Poslední úprava1923
Premiéra
Interpret Novák, Karel
Uložení autografu
InstituceCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
UloženíPolička
Současný vlastníkCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Uložení autografu 2
InstituceČeské muzeum hudby
UloženíPraha
Současný vlastníkČeské muzeum hudby
Poznámka k autografuDruhý rukopis kusů č. 1, 3, 4 a skici.
Copyright
CopyrightBärenreiter Praha
Odkaz na prodejcekoupit
Vydání
František Chadím, Praha, 1922
Signatura IBM: 1092b
Specifikace vydání: 1. vydání
Detaily tohoto vydání
Bärenreiter, Kassel, Kassel, 1955
Signatura IBM: 1089
Detaily tohoto vydání
Státní hudební vydavatelství, Praha, 1962
Signatura IBM: 1092,a
Specifikace vydání: 4. vydání
Detaily tohoto vydání
Bärenreiter Praha, Praha, 2005
Signatura IBM: 1092 rev vyd.a,b
Specifikace vydání: 9. vydání; revidované vydání
Detaily tohoto vydání
Prameny
Vazby Související písemnosti
Dokumenty v Knihovně
Poznámka Dále vydalo SNKLHU, Praha 1953, 1959; Supraphon, Praha 1982; Moskva 1985 (ilegální edice); Bärenreiter Kassel 1992; Bärenreiter Praha 2005.
O skladbě

Na to, jak významnou roli hraje v katalogu raných skladeb Bohuslava Martinů soubor čtrnácti klavírních skladeb, nazvaných souhrnně Loutky, se o přesné době a okolnostech jejich vzniku ví překvapivě málo. Jisté je jen tolik, že představují první skladatelovy počiny, které přesáhly hranici neumělých pokusů, nalezly záhy své nakladatele a díky trvalé oblibě zejména u mladých interpretů vyšly postupně v mnoha vydáních. Jejich námětem jsou postavy italské commedia dell’arte, tedy Pierot, Kolombína a Harlekýn, dále taneční a plesové scény a výjevy z „osobního života“ loutek. Tři sešity Loutek vznikaly postupně v letech 1912–1925 a kromě názvu se od sebe liší snad vším – od rozdílných estetických východisek (srovnejme např. rozpětí mezi Valčíkem sentimentální loutky z roku 1912 a skladbou Nová loutka s podtitulem “Shimmy”, kterou Martinů napsal o 12 let později, rok po svém přesídlení do Paříže) až po postupně vyzrávající klavírní sazbu. Jejich vžité číslování neodpovídá chronologii jejich vzniku, vznikaly naopak přesně v obráceném pořadí. Proto také nesou v katalogu skladeb B. Martinů Loutky I číslo H 137 (recte 149/150), Loutky II číslo H 116 a Loutky III číslo H 92. 

V období zaměřeném zejména na komponování programní hudby a intimní lyriky pro zpěv a velký orchestr našel Martinů v Loutkách adekvátní východisko pro svou sbírku skladeb v tom, že napsal pro sólový klavír instruktivní programní hudbu o mechanických figurkách bez nutnosti (a možnosti) prokreslovat jejich psychologii (z podobných důvodů se k poetice loutkového divadla na počátku 20. století uchýlili např. Maurice Maeterlinck, Manuel de Falla ad.). Všechny skladby se odehrávají jakoby na scéně loutkového divadla a jsou tedy ve výrazu velmi odlehčené. Právě tato okolnost jim spolu s jednoduchou klavírní sazbou, danou instruktivním zaměřením sbírky, propůjčuje značnou objektivnost výrazu, v tomto období jinak u Martinů spíše neobvyklou.

Miloš Šafránek zachytil ve své monografii svědectví, podle kterého Martinů provedl některé ze skladeb třetího sešitu H 92 v roce 1912 v malé společnosti zvané Kruh, která se scházela v Národním domě na Smíchově. Dr. Jaromír Fiala, jeden z účastníků této společnosti, si v roce 1912 údajně opsal z rukopisu čtyři skladbičky ze sbírky, kterou označuje jako Melancholické písně o loutkáchPierotovu serenádu [správně Pierotovo zastaveníčko] (dnes Loutky III, č. 1), Nemocnou loutku (Loutky II, č. 4), Valčík sentimentální loutky (Loutky III, č. 2) a Harlekýna (Loutky II, č. 2). Kromě toho, že se jedná o první doklad o vzniku těchto skladeb, poukazuje tento výběr i na skutečnost, že Martinů komponoval Loutky průběžně a jejich rozdělení do jednotlivých sešitů je důsledkem pozdějšího třídícího aktu. Navíc z toho vyplývá, že Loutky netvoří žádný uzavřený cyklus ani tematicky (řazení skladeb nevytváří žádný příběh a jejich názvy mají jen velmi obecný vztah k hudebnímu obsahu) ani hudebně. 

Skutečnost, že autografy Loutek II a III obsahují kromě českých názvů i jejich německé překlady naznačuje, že Martinů zřejmě pomýšlel na publikaci v nějakém zahraničním nakladatelství. Možná měl na mysli vídeňskou Universal Edition, která v té době pomáhala řadě českých skladatelů ke vstupu na mezinárodní scénu (např. Leoši Janáčkovi, Vítězslavu Novákovi a dalším). Nakonec se ale vydání nejstaršího sešitu Loutek ujal František Chadím. Druhý sešit Loutek vydal renomovaný pražský nakladatel Mojmír Urbánek v roce 1925 a zařadil do nich celkem pět drobných skladeb s názvy: Loutkové divadloHarlekýnKolombína vzpomínáNemocná loutka a Kolombína zpíváLoutky I mají v autografu již pouze české názvy, jejich francouzské a německé ekvivalenty jsou do autografu vepsány dodatečně cizí rukou. Skladatel do nich nenapsal žádné věnování, nicméně ve strojopisném soupisu skladeb B. Martinů od Karla Šebánka, který vznikal v roce 1938 v součinnosti s Martinů, je uvedeno věnování „Harry Faulovi".

Aleš Březina, Bohuslav Martinů: Loutky, © 2008 Editio Bärenreiter Praha

 

« předchozí
ID 8 (záznam 1 / 0)
další »