Cyklem Film v Miniatuře, H 148 se vracíme do úplných počátků pařížského pobytu Bohuslava Martinů. Částečně zde ještě doznívají ozvuky jeho dřívějšího okouzlení impresionismem, jsou však již kořeněny použitím módních tanců, jako např. hned v úvodním Tangu. Již v tomto raném období se nejedná o přesnou stylovou kopii dobových tanců, nýbrž o jejich idealizaci, přetavenou do rozkošné klavírní hudby. Premiéra čísel 1 a 4 se uskutečnila v Paříži 2. 4. 1927, celé dílo vyšlo již v roce 1929 v pražském nakladatelství Hudební matice Umělecké besedy (poté, co je autor neúspěšně nabízel vídeňské Univerzální edici.) Jak vyplývá ze skladatelova autografu, měl cyklus původně nést název ,,Cestou. Cyklus klavírních skladeb." Také jednotlivé části měly původně odlišné názvy, vztahující se částečně ke skladatelově rodné Poličce (například č. 3 se v autografu jmenovalo ,,Belvedere", č. 4 nese nadpis ,,Lucký vrch" a u č. 6 stojí skladatelův přípis ,,Rozmarná promenáda"), jednak k Paříži (u č. 5 je napsáno ,,Paris: Jardin du Luxembourg"). Není známo, proč se nakonec uplatnil název Fil en miniature a proč jednotlivé části vyšly v pozměněném pořadí, jisté však je, že Martinů nový název autorizoval ve své korespondenci. Cyklus je věnovám ,,Slečně Fině Tausikové", se kterou si Martinů v té době dopisoval (a v Paříži působící spisovatel Richard Weiner jí věnoval svou povídku Prázdná židle).
Aleš Březina, Martinů / Jeux, © 2008 Supraphon