Základní informace
Titul CZSmyčcový kvartet č. 1
Podtitul CZ
Titul ENString Quartet No. 1
Podtitul EN
Titul DEStreichquartett Nr. 1
Podtitul DE
Titul FRQuatuor à cordes n° 1
Podtitul FR
KategorieKomorní hudba
PodkategorieSmyčcové kvartety
Halbreichovo číslo a přípona117
Části (věty)1. Moderato-Allegro ma non troppo 2. Andante moderato 3. Allegro non troppo 4. Allegro con brio
Durata40´
Nástrojové obsazeníVl Vl Vla Vc
Sólový hlas
Obsazení vokálních rolí
Dedikant
Diplomatický přepis věnování
Poznámka k věnování
Původ
Místo kompozicePolička
Rok dokončení1918
Započetí kompozice1918
Dokončení kompozice1918
Poslední úprava
Premiéra
Interpret
Datum premiéry10.10.1927
Místo premiéryPraha
Ansámbl Ševčíkovo kvarteto
Uložení autografu
InstitucePražská konzervatoř
Místo uloženíPraha
Současný vlastníkPražská konzervatoř
Poznámka k rukopisu1.-3. věta
Uložení rukopisu 2
InstituceCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Stát
Současný vlastníkCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Poznámka k rukopisu4. věta
Vydání
Místo vydáníPraha
VydavatelPanton
Rok vydání1973
CopyrightSchott Music Panton, Praha
Poznámka
PoznámkaNázev na titulní straně autografu: "II. quartett".
Informace

Smyčcový kvartet č. 1 Francouzský

Francouzský kvartet byl vydán v roce 1973 posthumně nakladatelstvím Panton; v edici pořadová číslice chybí, vstupní text se omylem vztahuje ke kvartetu předchozímu (es moll) a dílo - zde v předmluvě už označeno jako 1. smyčcový kvartet" - je chybně datováno do roku 1918. Jistý podíl na komplikovanosti otázky „prvních kvartetů" měla u Bohuslava Martinů skutečnost, že se pro jejich tvůrce neúměrné protahovalo období juvenilií. Několikrát "začínal znovu" - když odešel z rodné Poličky na konzervatoř do Prahy, když z ní byl „pro nenapravitelnou nedbalost" propuštěn a pokračoval v hledání své cesty na vlastní pěst dál (po roce 1910), když vstoupil do třídy Josefa Suka (1922) či Alberta Roussela v Pařiži (na podzim roku 1923). Nové a nové začátky způsobovaly, že mnohé vzniklé dílo dávalo blednout předchozím. V roce 1925 píše svému příteli Stanislavu Novákovi, že by mohl jedno z čelných českých kvartet pozvat do Paříže (Zikovo s violistou Ladislavem Černým) - ale musí mu za to zahrát „ten druhý - Francouzský-kvartet" (zde se tedy smiloval pořadovou číslicí i nad kvartetem es moll). Po Novákově odpovědi souhlasí s tím, aby Francouzský kvartet - nazvaný tak podle impresionistického ladění díla, nikoli snad podle teprve následného studijního pobytu v Paříži u Alberta Roussela - byl proveden kvartetem Ševčíkovým, „jsem velmi zvědav, jak provedou Sevčíkovci ten Francouzský kvartet." píše v dopise ze 7. února 1925.

Francouzský kvartet (bylo by škoda toto výstižné pojmenováni z pera skladatele nepodržet) se dočkal úspěšné premiéry v Brně (1927) - leč v té době byl již Martinů mnohem dále ve svém vývoji: paradoxně právě příchod do Paříže u něho znamenal radikální skoncování s vlivy impresionismu. K rodu Debussyho a Ravela se skladba hlásí nepokryté - všimněme si jen noblesní ústřední myšlenky první věty. Monotematicky poznamenávající stavbu celé čtyřvěté struktury. Při nesporných kvalitách Francouzského kvartetu (nejdelšího z celé série této produkce u Martinů) není tu přece jen ještě dosaženo skutečně osobitého projevu - a Martinů si toho byl vědom. Zcela jinak se však věci měly s kvartetem následujícím.

 

Jaroslav Mihule

Sleeve-note z CD Bohuslav Martinů: String Quartets, © Supraphon 1990, 11 0994-2 113

 

Prameny

« předchozí
ID 401 (záznam 1 / 0)
další »