Ritornely pro klavír, H 227, jsou jednou z celkem patnácti skladeb, vytvořených Martinů v roce 1932 – dalšími jsou např. „4 serenády“ pro různá obsazení (H 215, H 216, H 217, H 218), Sinfonia concertante č.1 pro dva orchestry, H 219, Smyčcový sextet, H 224, který získal 1. cenu v americké soutěži Elisabeth Sprague – Coolidge, a Čtyři dětské písně a říkadla, H 225. Martinů pomalu ukončuje fázi experimentů, již našel zcela svůj styl a podněcován také zájmem ze strany vydavatelů píše snadno a rychle. Skladatelova žena Charlotte uvádí ve své knize „Můj život s Bohuslavem Martinů“, že v době okolo jejich svatby (1931) komponoval její manžel rychle, aby si za získané peníze mohli koupit alespoň pár kusů nábytku pro jejich společnou domácnost. Výsledkem je v tomto případě skladba muzikantská, plná zajímavých míst.
Aleš Březina, program Festivalu Bohuslava Martinů 14. 12. 1995.