Základní informace
Titul CZSlzy nože
Podtitul CZopera o 1 dějství
Titul ENTears of the Knife
Podtitul ENopera in one act
Titul DEMessertränen
Podtitul DEOper in einem Aufzug
Titul FRLarmes de couteau [auth.]
Podtitul FRopera en 1 act [auth.]
KategorieJevištní díla a filmová hudba
PodkategorieOpery
Halbreichovo číslo169
Durata20'
Nástrojové obsazení0111-Sass alto-0220-Banjo tenore-Tam-tam-Pf-2 Vl-1 Vc (soli). Fisarm (za scénou/behind the stage)
Obsazení vokálních rolímatka (A), Eleonore (S), Satan (T)
Původ
Místo kompozicePaříž
Rok dokončení1928
Započetí kompozice15.03.1928
Dokončení kompozice24.03.1928
Premiéra
Interpret Jánská, Jaroslava
Lesmanová-Nosková, Libuše
Nosek, Václav
Ogoun, Luboš
Štolfa, Vojtěch
Tuček, René
Datum premiéry22.10.1969
Místo premiéryBrno, Národní divadlo
Poznámka k premiéřeVáclav Nosek (dir.), Luboš Ogoun (režie), V. Štolfa (scéna), Libuše Lesmanová (matka), Jaroslava Jánská (Eleonora), René Tuček (Satan)
Ansámbl Národní divadlo Brno
Uložení autografu
InstituceCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
UloženíPolička
Současný vlastníkCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Poznámka k autografuAutografní partitura a autografní klavírní výtah.
Copyright
CopyrightSchott Music Panton (ČR, SR: Dilia, Praha)
Odkaz na prodejcekoupit
Vydání
Dilia – Divadelní a literární agentura, Praha, 1983
Signatura IBM: 1010
Specifikace vydání: Tištěná partitura
Detaily tohoto vydání
Dilia – Divadelní a literární agentura, Praha, 2006
Signatura IBM: 1010 kv
Specifikace vydání: Reprint klavírního výtahu z roku 1981
Detaily tohoto vydání
Prameny
Vazby Související písemnosti
Dokumenty v Knihovně
Poznámka Francouzské libreto: Georges Ribemont-Dessaignes, německý překlad: Iris Wenderholm, český překlad: Eva Bezděková. *** Podtitul "Opera en 1 act" uveden pouze v autografním klavírním výtahu (nikoli v autografní partituře). *** Klavírní výtah dokončen 27.03.1928.
O skladbě

Ve svých textech z 20. let označoval Bohuslav Martinů za jednu z nejdůležitějších složek skladate­lova vývoje experiment. Ten pro něj představoval chronologicky první vývojovou fázi a ne­zbytný předpoklad fází dalších, jejichž vyvrcholením mu byla závěrečná syntéza všech experimentálně nabytých poznatků. Pro jeho vlastní skladby té doby je charakteristická zvu­ková hutnost, „děravá" instrumentace, časté užívání příkrých disonancí, upřednostňování kom­plikovaných rytmů, uvolněná tonalita kontrastující s častým užíváním jednoduchých diatonických melodií a velký vliv dobové jazzové hudby. Jedním z typických děl tohoto období je operní jednoaktovka Slzy nože.

Toto dílo odráží atmosféru „roaring twenties“ v Paříži, tehdy jednom z hlavních světových center zábavy. Martinů, který v té době bydlel v rue Delambre přímo na Montparnassu, se v něm vyřádil instrumentačně i harmonicky. Ostatně obdobnou míru experimentální svobody si dopřál i Georges Ribemont-Dessaignes, autor divadelní hry „Larmes de couteau“ (1926), podle níž si Martinů upravil své libreto. Je podivuhodné, že pouhé čtyři roky po příchodu do Paříže získal Martinů ke spolupráci jednoho z nejvýznamnějších pařížských dadaistů, vydavatele le­gendární surrealistické revue „Bifur". Ribemont-Dessaignes, sám původně hudebník, vyjádřil v souvislosti s další společnou operou Tři přání, H 175, své vysoké mínění o Martinů slovy: „..Martinů byl plný nápadů ohledně libreta a musím doznat, že v protikladu k tomu, co se všeobecně stává u hudebníků, dosti strnulých, pokud jde o dramatickou akci a svobodu ducha. Martinů mi dodával nejživější myšlenky pro naši hru Tři přání aneb Vrtkavost života [...] Jestliže mě někdo mohl přimět k tomu, abych podepsal alianční smlouvu s hudebníky, byl to právě on. Hudba má takovou moc, že je třeba zaváhat, než v ní riskujeme malíček. Osobně považuji Martinů za jednoho z největších hudebníků přítomnosti. Je to tvůrce, který provádí kouzla s novými světy, donutí je, aby vstoupily do vaší mysli ušima.“.

Slzy nože se vysmívají romantické „citové estetice“ a „psychologizování“: dívka Eleonora se zamiluje do oběšence („vždy jsem snila o oběšenci“) a trápí ji, že ten je zcela netečný vůči jejím citům. Teprve její sebevražda přesvědčí mrtvého milence o síle jejího citu a přivede jej k životu. Ačkoliv se jedná o typickou francouzskou dadaistickou operu („českého“ na ní není opravdu nic), jde o více, než jen o doklad Martinů dočasného okouzlení dadaismem: Slzy nože totiž obsahují celou řadu prvků, které je možno zpětně označil za konstanty veškeré operní tvorby Bohuslava Martinů. Patří k nim zejména rozdvojení osobnosti, brechtovské dělení na „řečené“ a „předváděné“, záměrné vystříhání se psychologismu, střídání zpěvu s mluveným slovem, užití akordeonu a žánrová pestrost hudby, podmíněná vždy jevištní situací.

Původně plánovaná premiéra na festivalu soudobé hudby v Baden-Badenu v roce 1928 ztroskotala na námitkách k textu, který šokoval i avantgardní porotu (Burkard, Haas a Hindemith). Ta ale neměla žádné námitky vůči hudbě a objednala si u Martinů jako náhradu orchestrální skladbu, nezávislou na hudbě Slz nože. Martinů obratem složil suitu Le Jazz, H 168, jejíž dvě prostřed­ní části s velkým úspěchem zazněly v Baden-Badenu ještě v roce 1928.

Také vídeňské nakladatelství Universal-Edition dílo odmítlo na základě výhrad vůči textové předloze. Slzy nože byly poprvé uvedeny až v roce 1969 v Brně a zahájily řadu „francouz­ských“ oper Martinů, které se všechny bez rozdílu dočkaly premiér až po autorově smrti. 

Aleš Březina, Martinů: Slzy nože, Hlas lesa, © 1999 Supraphon Music a.s

« předchozí
ID 157 (záznam 1 / 0)
další »