Základní informace
Titul CZKoncert pro klavír a orchestr č. 1
Podtitul CZD dur
Titul ENConcerto for Piano and Orchestra No. 1
Podtitul ENin D major
Titul DEKonzert für Klavier und Orchester Nr. 1
Podtitul DEin D-dur
Titul FR
Podtitul FR
KategorieKoncerty a koncertantní hudba
PodkategorieKlavírní koncerty
Halbreichovo číslo a přípona149
Části (věty)1. Allegro moderato; 2. Andante; 3. Allegro
Durata27' 15''
Nástrojové obsazení2220-2210-Archi (44322)
Sólový hlasPf
Obsazení vokálních rolí
Dedikant Heřman, Jan
Diplomatický přepis věnování
Poznámka k věnováníJan Heřman
Původ
Místo kompozicePolička
Rok dokončení1925
Započetí kompozice08/1925
Dokončení kompozice09/1925
Poslední úprava
Premiéra
Interpret Jan Heřman (Pf); Robert Manzer (dir./cond.)
Heřman, Jan
Manzer, Robert
Datum premiéry21.11.1926
Místo premiéryPraha
Ansámbl Česká filharmonie (Czech Philharmonic)
Uložení autografu
Instituce
Místo uložení
Současný vlastník
Poznámka k rukopisuRukopis nezvěstný (dříve u Charlotte Martinů ve Vieux Moulin). *** Opis cizí rukou v soukromém vlastnictví, Praha. *** Klavírní výtah od Karla Šolce (dokončený 31.10.1925) je uložen v Centru Bohuslava Martinů v Poličce (depozitum NBM).
Vydání
Místo vydáníPraha
VydavatelPanton
Rok vydání1968
CopyrightSchott Music, Mainz
Poznámka
PoznámkaPo pařížské premiéře (11.02.1928, Descaves Lucette a Colonne Orchester, dir. Gabriel Pierné) věnoval Martinů klavírní výtah Lucette Descavesové.
Informace

Koncerty pro klavír a orchestr

Bohuslav Martinů (1890-1959) nepatřil k typicky „klávesovým" tvůrcům a přesto nám odkázal na čtyři desítky kompozic pro sólový klavír a imponující sérii pěti klavírních koncertů rozšířenou o koncertantní divertimento, concertino, klavírní dvojkoncert a polyfonicky hravou Sinfoniettu Giocosu pro klavír a komorní or­chestr. Zatímco v sólových klavírních skladbách nám předložil širokou výrazo­vou paletu žánrově různorodých počinů (rozverné, moderně inspirované drobnokresby, skladatelská pohlazení smetanovského typu, sonáta), vznáší se nad jeho koncertantními opusy fenomén všu­dypřítomné slohové syntézy, v níž jako by se propojil duch autorem milovaného concerta grossa se smělou zvukovostí a vroucí kantilénou. Tolik obecně, v bliž­ším pohledu se samozřejmě každý koncertantní opus jeví jinak. Z 1. klavírního koncertu, komponovaného v roce 1925 pro Jana Heřmana, vyzařuje okouzlení avantgardní Paříží a jazzem (3. věta), 2. klavírní koncert, vytvořený roku 1934 pro pianistku Germame Lerouxovou a v roce l944 přepracovaný, je brilantní ukázkou skladatelova neoklasicistního stylu třicátých let, okořeněného názvuky typicky českých intonací připomínajících svět autorových scénických kreaci Hry o Marii nebo Veselohra na mostě. Mezi neobarokním Concertinem pro klavír a orchestr z roku l 938, ovlivněným ča­sovou blízkostí celého hroznu dalších inspirativních orchestrálních a koncertantních počinů (zejména Concerta Grossa a Koncertu pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány) a 3. klavírním koncer­tem, leží celé desetiletí, což je na cha­rakteru hudby výrazně znát. Navíc vznikal 3. klavírní koncert, prémiovaný později Rudolfem Firkušným v texaském Dallasu, za obzvlášť pohnutých okol­ností: skladatel se v té době teprve vzpamatovával z těžkého úrazu a sou­časně prožívá zklamání z toho, že jeho vlast nestojí o to, aby zaujal v českém hudebním životě takové místo, které mu právem náleží. Proto se v prvních dvou větách setkáváme s hudbou temně, až tragicky zabarvenou. Svůj 4. klavírní koncert vytvořil Martinů v závěru roku 1955 na objednávku chicagské nadace Fromm Music Foundation a o jeho první uvedení se zasloužil (New York, 1956) opět Rudolf Firkušný. Titul Inkantace (magické zaříkávání) je pro fantazijně uvolněnou hudbu mocné imaginativní síly příznačný. Zatímco 1. věta zůstává převážně v rovině zasněné lyriky, dosa­huje 2. věta poloh vysoce dramatických. Symbolickou tečkou za tímto unikátním martinuovským koncertantním komple­tem je půvabná Fantasia concertante, komponovaná v posledním období au­torova života (1957), v blízkém časo­vém sousedství legendárních „vysočinských" kantát.

 

Miloš Pokora

© Supraphon, 11 1313-2 032

 

 

Prameny

« předchozí
ID 395 (záznam 1 / 0)
další »