Bohuslav Martinů byl i za svého předválečného působení ve Francii neustále ve styku s hudebním životem ve své vlasti. Proto také ochotně vyhověl žádosti zpěvačky Magdaleny Matějovské o zaslání jedné z písní jeho cyklu Kouzelné noci, H 119 (1918 na slova čínské poezie), původně pro zpěv a orchestr, zde v úpravě pro alt (s klavírem); v cyklu ji nazývá Jarem nedotčena (text originál Čan-Jo-Su), v této [klavírní] verzi Květ broskví [Fleur de pêcher]. Charakteristickým způsobem se omlouvá manželu zpěvačky za zdržení své odpovědi: „Abych svoje zpoždění omluvil lépe, zasílám současně také jednu píseň, kterou jsem právě napsal, a dovoluji si ji dedikovati milostivé paní“ (dopis z Paříže 24. 2. 1932). Připojena byla píseň Automne malade (Chorý podzim, text Guillaume Apollinaire [sbírka Alcools z roku 1913]) pro alt a klavír na originální francouzský text s dedikací na titulním listě „À Madame M. Matějovský[!]".
[Autograf písní je dosud nezvěstný. Harry Halbreich stanovil s ohledem na dataci dopisu vznik skladeb do roku 1932]. Světová premiéra písně Automne malade zazněla při slavnostním aktu založení Společnosti Bohuslava Martinů v pražském Divadle hudby 21. února 1977.
Jaroslav Mihule. Bohuslav Martinů: Dvě písně (Deux Chansons), Praha: Panton, 1980 [upravila a doplnila Jana Burdová, 2025].