Ve 20.– 40. letech 20. století nenajdeme žádný hudební trend, na jehož vývoji by se Bohuslav Martinů významně nepodílel. V jeho tvorbě jsou zastoupeny jednověté symfonické skladby s civilizační tématikou, jazzové prvky, včlenění starých nástrojů (konkrétně cembala) do nové hudby, experimenty s elektronickými nástroji (Teremin Vox), předklasické hudební formy a způsoby tématické práce, silně abstrahovaný folklór, antiiluzívní opery, silné vlivy surrealismu, ve 40. letech pak symfonismus ad. Ve většině případů nebyl Martinů tím prvním, kdo obrátil pozornost novým směrem, ale spíše vnímavým a zvídavým pozorovatelem hudební scény, ochotným neustále rozšiřovat svůj hudební slovník i žánrový katalog. Schopností spojovat experimenty se svou specifickou hudební řečí patří Martinů k nejzajímavějším a nejinovativnějším skladatelům 20. století.
Jednoaktový jazzový balet Kuchyňská revue vznikl o Velikonocích roku 1927. V listopadu téhož roku premiérovala skladbu v Praze autorka námětu, Jarmila Kröschlová, se svou taneční skupinou. Koncertní provedení suity z tohoto baletu o částech Prolog, Tango (tato skvostná parodie Ravelova Bolera je vlastně spíše habanerou), Charleston a Finale v jednom z pařížských koncertů Alfreda Cortota v lednu 1930 vzbudilo značný ohlas. Významný pařížský nakladatel Leduc vydal vzápětí nejen suitu z Kuchyňské revue, ale také La Bagarre, H 155, a celou řadu komorních, klavírních a instrumentálních skladeb Bohuslava Martinů.
Kuchyňskou revue považoval Martinů za jedno ze svých nejvydařenějších děl. Ještě o více než třicet let později se zmínil v dopise svému životopisci Miloši Šafránkovi „o neomylné technické stránce položení partitury Kuchyňské revue, ačkoliv jsem efektivně zvláštní techniku dosud neměl [...]. To je právě to, jak dílo, když už je jasné v mozku, anebo vyjadřující charakter skladatele, si tu techniku vytvoří samo.“.
Přestože Kuchyňská revue patří k nejúspěšnějším dílům svého autora, partitura celého baletu ležela po dlouhá léta nepovšimnuta v archívu basilejské Nadace Paula Sachera. Teprve na počátku 90. let na ni upozornil autor tohoto textu ve svém Katalogu rukopisů B. Martinů uložených v nadaci Paula Sachera. Rekonstrukci původní partitury provedl a k revidovanému vydání připravil Christopher Hogwood ve spolupráci s Alešem Březinou a Institutem Bohuslava Martinů.
Aleš Březina, Martinů: Podivuhodný let, Kuchyňská revue, Natáčí se!, © 2004 Supraphon Music a.s