Základní informace
Titul CZSmyčcový kvartet č. 2
Podtitul CZ
Titul ENString Quartet No. 2
Podtitul EN
Titul DEStreichquartett Nr. 2
Podtitul DE
Titul FRQuatuor à cordes n° 2
Podtitul FR
KategorieKomorní hudba
PodkategorieSmyčcové kvartety
Halbreichovo číslo a přípona150
Části (věty)1. Moderato - Allegro vivace 2. Andante 3. Allegro
Durata19' 30''
Nástrojové obsazeníVl Vl Vla Vc
Sólový hlas
Obsazení vokálních rolí
Dedikant Novák-Frankovo kvarteto
Diplomatický přepis věnováníDem Kvartett [sic!] Novák-Frank gewidmet
Poznámka k věnováníNovák-Frank Quartett
Původ
Místo kompozicePaříž
Rok dokončení1925
Započetí kompozice
Dokončení kompozice30.09.1925
Poslední úprava
Premiéra
Interpret
Datum premiéry12.11.1925
Místo premiéryBerlin
Ansámbl Novák-Frank Quartett
Novák-Frankovo kvarteto
Uložení autografu
InstituceUniversal Edition
Místo uloženíVídeň
Současný vlastníkUniversal Edition, Vídeň
Poznámka k rukopisuV Centru Bohuslava Martinů uloženo faksimile autografu a tištěná partitura s autografním věnováním BM.
Vydání
Místo vydáníVídeň
VydavatelUniversal Edition
Rok vydání1927
CopyrightUniversal Edition, Vídeň
Poznámka
Poznámka
Informace

Smyčcový kvartet č.2

Kvartet č.2 se rodil v příznivém znamení! „Zdá se mi, že bude velmi pozoruhodný... Mám radost, že se mi práce daří," psal Martinů (7. února 1925). Bohuslavu Martinů se tímto dílem pro něho otevřely dveře v Universal Edition ve Vídni, kde jeho novinku vydali s pořadovou číslicí „II." a s dedikací „Novák-Frankovu kvartetu". Stanislav Novák tehdy vytvořil nejprve klavírní trio (Ervín Schulhoff u klavíru, Maurits Frank violoncello) a vzápětí smyčcové kvarteto (St. Novák, Josef Štika. Bohumil Klabík a Maurits Frank). Zejména postava cellisty v obou ansámblech je významná: vedla odtud přímá linie přátelských vazeb k Paulu Hindemithovi (kvarteto Amarovo s Hindemithem i Frankem).

Kvartetem č.2 svého přítele se členově Novák-Frankova kvarteta představili při svém prvním veřejném vystoupení a kritiky dosvědčují, že vsadili na správného koně - „brilírovali v rytmicky svižném kvartetu Bohuslava Martinů, který se tímto dílem prosadil jako dědic Dvořákova elánu", psal pražský tisk a dílo pak brzy zaznělo znovu v řadě zahraničních koncertů (Německo. Francie, Švýcarsko).

V druhém kvartetu (napsaném v Poličce v létě roku 1925, aby po konzultaci s interprety Martinů partituru ještě v detailu později upravil) se poprvé objevuje v kvartetní tvorbě třívětý rozvrh. Ústřední myšlenka první věty (vstupní takty) se stává výchozím tematickým materiálem třídílné expozice, monotematická tendence z předchozího kvartetu byla zachována, ale atmosféra je zcela jiná. Posílil se přikloň k polyfonii, harmonie opouští impresionistický opar, stává se drsnější, aktuálnější z hlediska dvacátých let. A především: vystupuje tu zcela zjevně osobitá tvář českého skladatele, který má za sebe co říci. Ve svém druhém kvartetu nalezl přímo klasické vyrovnání vnitřních složek dynamismu kvartetní věty i v úrovni cyklické formy: pomalá věta jako kontrastní mezičlánek vnáší do díla archaický klid i barokně vzrušené, patetické záchvěvy v alternujících částech. Polkový ráz závěrečné věty podtrhuje v pozadí souvislosti s českou hudební tradicí, která u Martinů nezůstala opominuta ani v letech, kdy se jeho pobyt ve Francii nepředvídané stále protahoval (od roku 1923 až do pádu Paříže).

Počátkem roku 1928 se Novák-Frankovo kvarteto rozpadlo, ale druhý kvartet Bohuslava Martinů tím ze scény nezmizel-do svého repertoáru ho zařadilo například Amar-Hindemithovo (pro festi val komorní hudby v Baden Badenu 1927), belgické Pro arte a četná další až do živé přítomnosti.

Druhým smyčcovým kvartetem se upevnila sebedůvěra skladatele a otevřely se předním nové perspektivy absolutní hudební sdělnosti. Dostal se jim těsně k některým snahám svých souběžců, kteří se podíleli na vzniku a rozvoji neoklasicismu dvacátých let.

 

Jaroslav Mihule

Sleeve-note z CD Bohuslav Martinů: String Quartets, © Supraphon 1990, 11 0994-2 113

 

 

Prameny

« předchozí
ID 396 (záznam 1 / 0)
další »