Základní informace
Titul CZSmyčcový kvartet č. 2
Podtitul CZ
Titul ENString Quartet No. 2
Podtitul EN
Titul DEStreichquartett Nr. 2
Podtitul DE
Titul FRQuatuor à cordes n° 2
Podtitul FR
KategorieKomorní hudba
PodkategorieSmyčcové kvartety
Halbreichovo číslo a přípona150
Části (věty)1. Moderato - Allegro vivace 2. Andante 3. Allegro
Durata19' 30''
Nástrojové obsazeníVl Vl Vla Vc
Sólový hlas
Obsazení vokálních rolí
Dedikant Novák-Frankovo kvarteto
Diplomatický přepis věnováníDem Kvartett [sic!] Novák-Frank gewidmet
Poznámka k věnováníNovák-Frank Quartett
Původ
Místo kompozicePaříž
Rok dokončení1925
Započetí kompozice
Dokončení kompozice30.09.1925
Poslední úprava
Premiéra
Interpret
Datum premiéry12.11.1925
Místo premiéryBerlin
Ansámbl Novák-Frank Quartett
Novák-Frankovo kvarteto
Uložení autografu
InstituceUniversal Edition
Místo uloženíVídeň
Současný vlastníkUniversal Edition, Vídeň
Poznámka k rukopisuV Centru Bohuslava Martinů uloženo faksimile autografu a tištěná partitura s autografním věnováním BM.
Vydání
Místo vydáníVídeň
VydavatelUniversal Edition
Rok vydání1927
CopyrightUniversal Edition, Vídeň
Odkaz na prodejcekoupit
Poznámka
Poznámka
Informace

Smyčcový kvartet č. 2 je prvním zralým cyklickým dílem svého autora. Je věnován Novák-Frankovu kvartetu a Martinů jím získal nejen obdiv svých skladatelských kolegů (Paul Hindemith ho často hrál se svým kvartetem Hindemith-Amar, Iša Krejčí ho přivítal jako ideální vyjádření hudebního programu skladatelské skupiny Mánesovců), ale také první smlouvu  s významným zahraničním nakladatelem – vídeňskou Univerzální edicí.

Kvartet č. 2 má výbornou nástrojovou sazbu a je brilantně napsán i z hlediska kompoziční techniky. Všechny tři věty jsou jasně členěny do přehledných bloků, oddělených od sebe výraznými zářezy, zejména dvojčárami a generálními pauzami. Novým prvkem v tvorbě Martinů je protiklad diatonické melodie a chromaticky vedených polyfonických doprovodných hlasů. Základním tónem první věty je tón d – věta jím začíná a končí, také hlavní téma je celé in d. V předehře v tempu Moderato Martinů poprvé užívá moderního kontrapunktu, lineárně vedené hlasy se nevyhýbají ani příkrým disonancím. První téma nastoupí v tempu Allegro vivace v d moll. Okamžitě začne být barvitě scherzandově rozvíjeno, až vyvrcholí ve své durové variantě, ve které připomíná veselé muzicírování šumařů někde na české vesnici. Také diatonické druhé téma jako by vypadlo z nějaké české lidové písně, přetvořené ovšem tvůrcem, který měl v té době již za sebou setkání s radikálním neoklasicismem Igora Stravinského. V provedení zpracovává Martinů hlavně první téma a jeho polyfonní předehru, v repríze zazní opět všechna témata a celou větu zakončí koda.

Druhá věta Andante je pozoruhodná svou statičností a neobvyklou mírou disonantních souzvuků. Jejím centrálním tónem je opět tón d. Sestává z tří bloků, jejichž zrcadlovou reprízou vzniká oblouková forma A-B-C-B-A. První z nich začíná v pianissimu nástupem  tónu d postupně ve třech nástrojích a ve třech různých oktávách. Tato počáteční konsonance se rychle změní v barevné disonantní chvění, když se viola posune vůči základnímu tónu o půltón dolů a violoncello o půltón nahoru. Nad vzniklým souzvukem cis-d-es bloumají v rozsahu kvinty bezcílně druhé housle, jejich melodie připomíná jakýsi podivný zpěv, velmi blízký výrazovému světu poslední části Tří kusů pro kvartet Igora Stravinského. Druhý blok je ve fortissimu a charakterizuje jej syrrytmický pohyb prudce disonantních akordů a permanentní vzestupný pohyb. Třetí blok je vystavěn na centrálním tónu, okolo kterého se jako okolo své osy střídavě proplétají stupnicové běhy. Tato část je zvláštním ohlasem záměrného primitivismu známého ze Svěcení jara a zároveň předtuchou radostného, prostého výrazového světa lidové kantáty Otvírání studánek, H 354, k jejíž kompozici Martinů přikročil o třicet let později.

Hybná třetí věta Allegro kombinuje prvky sonátové a rondové formy. Ústředním tónem neperiodického hlavního tématu je tón g, jeho návraty jsou zdůrazňovány i markantními synkopami, prozrazujícími hluboký zájem Martinů o soudobý jazz. Určitým překvapením a do jisté míry i vybočením je nástup romantického vedlejšího tématu v c moll a zejména sólová kadence prvních houslí, která připravuje nástup reprízy. Po pochmurném světě druhé věty přináší třetí věta výrazné uvolnění, podobně jako první věta evokuje místy nevázané muzicírování, ovšem za použití mnoha výrazových prvků soudobé hudby, zejména příkrých disonancí.

Světovou premiéru uskutečnilo Novák-Frankovo kvarteto v Berlíně dne 12. 10. 1925, tedy pouhých třináct dní po dokončení díla. Následující častá provedení na významných pódiích pomáhala budovat pozici Bohuslava Martinů v mezinárodním kontextu.

Aleš Březina, program koncertu Pražského jara, 27. 5. 2003

Prameny

« předchozí
ID 396 (záznam 1 / 0)
další »