Základní informace
Titul CZPartita (Suita č. 1)
Podtitul CZpro smyčcový orchestr
Titul ENPartita (Suite No. 1)
Podtitul ENfor string orchestra
Titul DEPartita (Suite I)
Podtitul DEfür Streichorchester
Titul FRPartita (Suite n° 1)
Podtitul FRpour orchestre à cordes
KategorieOrchestrální hudba
PodkategorieSkladby pro komorní nebo malý orchestr
Halbreichovo číslo a přípona212
Části (věty)1. Poco allegro; 2. Moderato; 3. Andante moderato; 4. Poco allegretto
Durata11'
Nástrojové obsazeníArchi
Sólový hlas
Obsazení vokálních rolí
Dedikant
Diplomatický přepis věnování
Poznámka k věnování
Původ
Místo kompozicePaříž
Rok dokončení1931
Započetí kompozice1931
Dokončení kompozice07.11.1931
Poslední úprava
Premiéra
Interpret Václav Talich (dirigent/conductor)
Talich, Václav
Datum premiéry03.12.1932
Místo premiéryPraha
Ansámbl Česká filharmonie (Czech Philharmonic)
Uložení autografu
InstituceSchott Music GmbH & Co.
Místo uloženíMohuč
Současný vlastníkSchott Music, Mohuč
Poznámka k rukopisuV Centru Bohuslava Martinů v Poličce uloženo faksimile autografu.
Vydání
Místo vydáníMohuč
VydavatelSchott Music GmbH & Co.
Rok vydání1932
CopyrightSchott Music, Mohuč
Poznámka
PoznámkaNázev na titulní straně autografu: "Partita. (1ere Suite.) | pour orchestr [sic!] à cordes. | en 4 parties."
Informace

Partita (Suita č.1)

Oblíbenou formou 17. a 18. století byla partita, obyčejně čtyř až šestivětá cyklická skladba, komponovaná jako řada tanců i netanečních vět na jedno téma. Při vzestupu zájmu o barokní formy ve 20. století začali někteří skladatelé (A. Honegger, H. Kaminski, M. Reger) psát skladby s tímto označením, zachovávající často kombinace tanečních i netanečních vět, avšak se snahou po nové zvukovosti a celkovém sjednocení charakteru všech částí. Bohuslav Martinů vytvořil v prosinci 1931 také skladbu s názvem Partita (Suita č. 1). U této skladby však nešlo o převzetí staré formy, ale spíše o kompozičně technický způsob práce. Vítězslava Kaprálová, která napsala pod vedením Martinů v roce 1938 také skladbu s názvem Partita, se v jednom dopise otci zmiňuje, že “partita znamená kontrapunktické zpracování motivu a ne třídílnost, ještě k tomu běžnou, rozvleklou a kontrastující”. Tento názor zcela jednoznačně vychází z představy Martinů, který svou partitu vykonstruoval na zcela nových základech: převažující homofonní sazba dodává hudebnímu výrazu úsečnost a jasnost, každá věta přináší specifickou rytmickou figuru, která se objevuje v bezpočtu podob. Tato rytmická výbojnost, charakteristická již pro Half-Time a La Baggare z 20. let, zde předjímá hlavní rysy Dvojkoncertu pro dva smyčcové orchestry z roku 1938. Přestože má Partita několik vět, její hudba plyne po celou dobu “ve stejném duchu”. Je jadrná, plná radostného náboje, místy možná trochu drsná. Zcela záměrně postrádá poetičnost a intimitu. Žádná z vět není pomalá. Třetí věta má povahu rozverného scherza. Premiéru skladby uvedla až rok po jejím vzniku v Praze Česká filharmonie pod vedením Václava Talicha. Dílo svou vyvážeností a nábojem oslovilo i slavného Paula Sachera, který je zařadil do jednoho z koncertů se svým Basilejským komorním orchestrem v roce 1933. A tak se skrze tento první podnět započalo veliké přátelství mezi skladatelem a Paulem Sacherem, které Bohuslavu Martinů v budoucnu přineslo objednávky na několik důležitých skladeb, např. Dvojkoncert nebo Toccata e due canzoni.

Sandra Bergmannová

Prameny

« předchozí
ID 119 (záznam 1 / 0)
další »