Základní informace
Titul CZPartita (Suita č. 1)
Podtitul CZpro smyčcový orchestr
Titul ENPartita (Suite No. 1)
Podtitul ENfor string orchestra
Titul DEPartita (Suite I)
Podtitul DEfür Streichorchester
Titul FRPartita (Suite n° 1)
Podtitul FRpour orchestre à cordes
KategorieOrchestrální hudba
PodkategorieSkladby pro komorní nebo malý orchestr
Halbreichovo číslo212
Části (věty)1. Poco allegro; 2. Moderato; 3. Andante moderato; 4. Poco allegretto
Durata11'
Nástrojové obsazeníArchi
Původ
Místo kompozicePaříž
Rok dokončení1931
Započetí kompozice1931
Dokončení kompozice07.11.1931
Premiéra
Interpret Talich, Václav
Datum premiéry03.12.1932
Místo premiéryPraha
Poznámka k premiéřeVáclav Talich (dirigent)
Ansámbl Česká filharmonie (Czech Philharmonic)
Česká filharmonie
Uložení autografu
Vlastník prameneStaatsbibliothek zu Berlin
Poznámka k autografuV Centru Bohuslava Martinů v Poličce uloženo faksimile autografu.
Copyright
CopyrightSchott Music, Mohuč
CopyrightSchott Music GmbH & Co., Mohuč
Odkaz na prodejcekoupit
Vydání
Schott Music GmbH & Co., Mohuč, 1932
Signatura IBM: 1007
Specifikace vydání: 1. vydání
Detaily tohoto vydání
Prameny
Vazby Související písemnosti
Dokumenty v Knihovně
Poznámka Název na titulní straně autografu: "Partita. (1ere Suite.) | pour orchestr [sic!] à cordes. | en 4 parties."
O skladbě

Oblíbenou formou 17. a 18. století byla partita, obyčejně čtyř až šestivětá cyklická skladba, komponovaná jako řada tanců i netanečních vět na jedno téma. Při vzestupu zájmu o barokní formy ve 20. století začali někteří skladatelé (A. Honegger, H. Kaminski, M. Reger) psát skladby s tímto označením, zachovávající často kombinace tanečních i netanečních vět, avšak se snahou po nové zvukovosti a celkovém sjednocení charakteru všech částí. Bohuslav Martinů vytvořil v prosinci 1931 také skladbu s názvem Partita (Suita č. 1). U této skladby však nešlo o převzetí staré formy, ale spíše o kompozičně technický způsob práce. Vítězslava Kaprálová, která napsala pod vedením Martinů v roce 1938 také skladbu s názvem Partita, se v jednom dopise otci zmiňuje, že “partita znamená kontrapunktické zpracování motivu a ne třídílnost, ještě k tomu běžnou, rozvleklou a kontrastující”. Tento názor zcela jednoznačně vychází z představy Martinů, který svou partitu vykonstruoval na zcela nových základech: převažující homofonní sazba dodává hudebnímu výrazu úsečnost a jasnost, každá věta přináší specifickou rytmickou figuru, která se objevuje v bezpočtu podob. Tato rytmická výbojnost, charakteristická již pro Half-Time, H 142, a La Baggare, H 155, z 20. let, zde předjímá hlavní rysy Dvojkoncertu pro dva smyčcové orchestry, H 271, z roku 1938.

Přestože má Partita několik vět, její hudba plyne po celou dobu “ve stejném duchu”. Je jadrná, plná radostného náboje, místy možná trochu drsná. Zcela záměrně postrádá poetičnost a intimitu. Žádná z vět není pomalá. Třetí věta má povahu rozverného scherza.

Premiéru skladby uvedla až rok po jejím vzniku v Praze Česká filharmonie pod vedením Václava Talicha. Dílo svou vyvážeností a nábojem oslovilo i slavného Paula Sachera, který je zařadil do jednoho z koncertů se svým Basilejským komorním orchestrem v roce 1933. A tak se skrze tento první podnět započalo veliké přátelství mezi skladatelem a Paulem Sacherem, které Bohuslavu Martinů v budoucnu přineslo objednávky na několik důležitých skladeb, např. Dvojkoncert nebo Toccata e due canzoni, H 311.

Sandra Bergmannová, program koncertu Festivalu Bohuslava Martinů, 8. 12. 1998

« předchozí
ID 119 (záznam 1 / 0)
další »