Základní informace
Titul CZSerenáda
Podtitul CZpro komorní orchestr
Titul ENSerenade
Podtitul ENfor chamber orchestra
Titul DESerenade
Podtitul DEfür Kammerorchester
Titul FRSerenade [auth.]
Podtitul FRpour l' orchestre de chambre [auth.]
KategorieOrchestrální hudba
PodkategorieSkladby pro komorní nebo malý orchestr
Halbreichovo číslo a přípona199
Části (věty)1. Allegro; 2. Andantino moderato; 3. Allegretto; 4. Allegro
Durata12'
Nástrojové obsazení1212-2210-Archi
Sólový hlasVl Vl
Obsazení vokálních rolí
Dedikant Roussel, Albert
Diplomatický přepis věnováníÀ Monsieur | Albert Roussel.
Poznámka k věnování
Původ
Místo kompozicePaříž
Rok dokončení1930
Započetí kompozice11/1930
Dokončení kompozice13.12.1930
Poslední úprava
Premiéra
Interpret Walther Straram (dir./cond.)
Straram, Walter
Datum premiéry16.04.1931
Místo premiéryPaříž
Ansámbl L'Orchestre des concerts Straram
Uložení autografu
InstituceSchott Music GmbH & Co.
Místo uloženíMohuč
Současný vlastníkSchott Music, Mohuč
Poznámka k rukopisuFaksimile autografu uloženo v Centru Bohuslava Martinů v Poličce.
Vydání
Místo vydáníMohuč
VydavatelSchott Music GmbH & Co.
Rok vydání1931
CopyrightSchott Music, Mainz
Poznámka
Poznámka
Informace

Serenáda pro komorní orchestr

BOHUSLAV MARTINŮ (8.12.1890 Polička v Čechách - 28.8.1959 Liestal ve Švýcarsku) přišel na podzim roku 1923 clo Paříže, aby si své hudební vzdělání doplnil studiem u Alberta Roussela, Jestliže v roce 1930 připisuje svou Serenádu pro komorní orchestr právě Albertu Rousselovi, mohli bychom v ní spatřovat dílko, demonstrující, čemu se zde vlastně za uběhlý čas naučil. Gramofonové snímky nám umožňují poznat hudbu Martinů i z let před jeho odchodem do Paříže, a tu je zcela zjevné, jakou proměnou zde jeho hudební vyjadřování prošlo, V roce 1937 píše Martinů v nekrologu za Rousselem, u něhož asi dva roky konzultoval své tvůrčí problémy a s nímž navázal i oddaný přátelský vztah žáka k staršímu mistrovi: „Přijel jsem do Paříže se svými partiturami, se svými plány, se svými projekty, s množstvím zmatených myšlenek, a byl to on, kdo mi vždy se správností a přesností, jež mu byly vlastní, ukázal cestu, již bylo třeba sledovat, vše, co bylo třeba zavrhnout (...) Když však přestal být mým učitelem, stal se mým přítelem, přítelem upřímným a plným dobroty. Když nyní pře­hlížím, co vše mne naučil, nevycházím z údivu."

Serenáda pro komorní orchestr (1930) má malé obsazení v dechové (dřev, a žesťové) sekci a vedle souboru smyčců jsou zde exponovány i dvoje koncertantní housle. V stručných čtyřech větách, které Martinů s mozartovskou lehkostí vrhá na papír během listopadu a prosince 1930 (skladbu dokončil 13.12.) a které trvají pouhých dvanáct minut, je skutečně zachycen obraz nového Martinů: v svěží melodické invenci, která je provázena originálním harmonickým cítěním i neotřelou rytmikou. Rozmarná nálada roste z lineárního myšlení i z elegantně uplatněných disonancí v harmonickém rozvrhu, Premiéry se Martinů dočkal velmi záhy: v Paříži 16.4,1931 pod taktovkou Waltera Strarama a s jeho orchestrem.

Jaroslav Mihule

Prameny

« předchozí
ID 438 (záznam 1 / 0)
další »