Základní informace
Titul CZČeská říkadla
Podtitul CZšest ženských sborů
Titul ENCzech Nursery Rhymes
Podtitul ENsix female choruses
Titul DETschechische Reimsprüche
Podtitul DEsechs Frauenchore
Titul FR
Podtitul FR
KategorieVokální hudba
PodkategorieSbor a cappella
Halbreichovo číslo a přípona209
Části (věty)I. Konečná smrt; 2.Zavírání lesa; 3. Hlásání pasaček [I]; 4. Mořena, Mořena; 5. Hlásání pasaček [II]; 6. Vynášení smrti
Durata17'
Nástrojové obsazeníCoro femminile
Sólový hlas
Obsazení vokálních rolí
Dedikant Pěvecké sdružení pražských učitelek
Diplomatický přepis věnování
Poznámka k věnováníPěvecké sdružení pražských učitelek
Původ
Místo kompozicePaříž
Rok dokončení1931
Započetí kompozice1930
Dokončení kompozice07/1931
Poslední úprava
Premiéra
Interpret Metod Vymětal (dir./cond.)
Vymetal, Metod
Datum premiéry04.04.1933
Místo premiéryPraha
Ansámbl Pěvecké sdružení pražských učitelek
Pěvecké sdružení pražských učitelek
Uložení autografu
Instituce
Místo uložení
Současný vlastník
Poznámka k rukopisuRukopis nezvěstný.
Vydání
Místo vydáníPraha
VydavatelPanton
Rok vydání1977
CopyrightSchott Music Panton, Praha
Poznámka
PoznámkaTexty z české lidové poezie (ze sbírky K.J. Erbena). -- - -- Dvě samostatné trojice ženských sborů: první vznikla v Paříži o Vánocích 1930, pravděpodobně pod názvem "Prostonárodní české písně a říkadla". Druhou trojici nazvanou "Staročeská říkadla" zkomponoval B. Martinů v Paříži před 27.7.1931 (zdoj: Zdeněk Zouhar, vydání Panton 1984).
Informace

Všechny sborové skladby Bohuslava Martinů (1890-1939) mají bez výjimky jedi­ný společný zdroj inspirace: českou a moravskou lidovou poezii, obsaženou v Erbe­nových Prostonárodních Českých písních a říkadlech a v Sušilově sbírce moravských lidových písní. Obě tato základní díla, nezbytná pro poznání našeho foklorního bohatství, se skladatelem putovala světem: z Čech do Francie, odtud do Ameriky a zpět do Evropy. Byla mu jakýmsi pramenem jistoty, neboť posilovala jeho pocit sounáležitosti s prostředím, odkud vyšel.

Lidové inspirace nezasahují jen do tohoto skromného oddílu tvorby Martinů: pronikají i do velkých děl koncertních a jevištních (Špalíček, Kytice, Divadlo za branou) a zpětně se odrážejí i v dílech symfonických a komorních. A ještě další rys je jim společný: nemají povahu monumentálních okázalých projevů, nýbrž jsou intimním, niterným sdělením ryze komorního rázu. Někdy postačí jen několik hlasů, aby vyzněly v celé své poetické kráse. Všechny tyto sborové skladby - a s nimi ovšem i jiné vokální kompozice na lidovou poezii - vytvářejí v díle Bohuslava Martinů jakýsi spodní, méně viditelný, nicméně nesmírně závažný proud, který je ve své celistvosti znám jen zasvěcenější vrstvě posluchačů a interpretů.

Silnější a soustavnější zájem o lidovou tematiku projevuje Martinů v třicátých letech. Skladatelův styl se dotykem s uměleckou Paříží vyhraňuje a dostává stále ostřejší rysy. Právě příklonem k české a moravské lidové poezii uniká autor nebezpečí, že splyne s kosmopolitním prostředím. Čtyři písně o Marii (1934) pro smíšený sbor jsou (spolu s o něco staršími Českými říkadly a Špalíčkem) na samém začátku tohoto dlouhodobého procesu oplodňování Martinů tvorby lidovou tematikou. Důvěrný, ryze osobní smysl měla pro Martinů kompozice Českých madrigalů (1939), které vznikaly v kritické době osudů Československa. Autor jako by ani s provedením tohoto cyklu nepočítal (skutečné, premiéra se uskutečnila až po válce doma). Spojením madrigalového polyfonního stylu s lidovou poetikou dosáhl Martinů zcela nové umělecké kvality, která dosud neměla v české tvorbě obdoby. Je to způsob nového přístupu k lidové látce, jehož základním znakem je jednoduchost skladebné faktury a rytmicky zvýrazněné tlumočení textu.

V podobném stylu pokračuje Martinů i v dalších cyklech: v Pěti českých madrigalech (1948), komponovaných opět ve vzrušeném životním úseku, v němž se rozhodovalo o jeho návratu do vlasti, ve Třech legendách (1952), které jsou jakýmsi protějškem písní o Marii a v nichž výrazová křehkost ženských hlasů je ještě umocněna houslovým doprovodem, a konečně i ve Čtyřech madrigalech (1959), které vznikly ve Švýcarsku v posledním roce skladatelova života, neboť i tehdy měl Martinů na mysli domov a své blízké (věnováno „Marušce Pražanova z Poličky"). Všechny tyto sborové cykly měly premiéru na České půdě: jinak to snad ani nemohlo být, neboť právě jen český posluchač dovede vychutnat půvab jejich hudební i slovní poezie.

 

Karel Mlejnek

Sleeve-note z CD Bohuslav Martinů: Sborová tvorba, © Supraphon 1996, 3101-2 232

 

Prameny

« předchozí
ID 116 (záznam 1 / 0)
další »