Základní informace
Titul CZLoutky I
Podtitul CZpět klavírních kusů
Titul ENPuppets I
Podtitul ENfive pieces for piano
Titul DEMarionetten I
Podtitul DE5 Klavierstücke
KategorieKlávesové nástroje
Halbreichovo číslo137
Části (věty)1. Kolombína tančí. Valse. Tempo di valse; 2. Nová loutka. Schimmy. Moderato; 3. Ostýchavá panenka. Chanson. Andante moderato; 4. Pohádka. Moderato; 5. Tanec loutek. Tempo di valse
Durata11'
Nástrojové obsazeníPf
Dedikant Faul, Harry
Poznámka k věnováníDedikant: Harry Faul.
Původ
Místo kompozicePolička
Místo kompozice 2Paříž
Rok dokončení1925
Započetí kompozice1923
Dokončení kompozice09/1925
Premiéra
Interpret
Ansámbl
Uložení autografu
InstituceČeské muzeum hudby
Místo uloženíPraha
Současný vlastníkNárodní muzeum – České muzeum hudby, Hudebněhistorické oddělení, Praha
Copyright
CopyrightBärenreiter Praha
Odkaz na prodejcekoupit
Vydání
Bärenreiter, Kassel, Kassel, 1955
Signatura IBM: 1089
Detaily tohoto vydání
Státní hudební vydavatelství, Praha, 1964
Signatura IBM: 1091
Specifikace vydání: 5. vydání
Detaily tohoto vydání
Supraphon, Praha, 1970
Signatura IBM: 1091a–g
Specifikace vydání: 1.–8. vydání
Detaily tohoto vydání
Prameny
Odkazy Související korespondence
Dokumenty v Knihovně
Poznámka Název a podnázev na titulní straně autografu: "Loutky. | Malé skladby pro klavír.". *** Dále vydalo Státní hudební vydavatelství, Praha 1959; Moskva 1958 (ilegální vydání); Editio Supraphon Praha 1986; Bärenreiter, Kassel 1992; Editio Bärenreiter Praha 1995, 2003.
O skladbě

Na to, jak významnou roli hraje v katalogu raných skladeb Bohuslava Martinů soubor čtrnácti klavírních skladeb, nazvaných souhrnně Loutky, se o přesné době a okolnostech jejich vzniku ví překvapivě málo. Jisté je jen tolik, že představují první skladatelovy počiny, které přesáhly hranici neumělých pokusů, nalezly záhy své nakladatele a díky trvalé oblibě zejména u mladých interpretů vyšly postupně v mnoha vydáních. Jejich námětem jsou postavy italské commedia dell’arte, tedy Pierot, Kolombína a Harlekýn, dále taneční a plesové scény a výjevy z „osobního života“ loutek. Tři sešity Loutek vznikaly postupně v letech 1912–1925 a kromě názvu se od sebe liší snad vším – od rozdílných estetických východisek (srovnejme např. rozpětí mezi Valčíkem sentimentální loutky z roku 1912 a skladbou Nová loutka s podtitulem “Shimmy”, kterou Martinů napsal o 12 let později, rok po svém přesídlení do Paříže) až po postupně vyzrávající klavírní sazbu. Jejich vžité číslování neodpovídá chronologii jejich vzniku, vznikaly naopak přesně v obráceném pořadí. Proto také nesou v katalogu skladeb B. Martinů Loutky I číslo H 137 (recte 149/150), Loutky II číslo H 116 a Loutky III číslo H 92. 

V období zaměřeném zejména na komponování programní hudby a intimní lyriky pro zpěv a velký orchestr našel Martinů v Loutkách adekvátní východisko pro svou sbírku skladeb v tom, že napsal pro sólový klavír instruktivní programní hudbu o mechanických figurkách bez nutnosti (a možnosti) prokreslovat jejich psychologii (z podobných důvodů se k poetice loutkového divadla na počátku 20. století uchýlili např. Maurice Maeterlinck, Manuel de Falla ad.). Všechny skladby se odehrávají jakoby na scéně loutkového divadla a jsou tedy ve výrazu velmi odlehčené. Právě tato okolnost jim spolu s jednoduchou klavírní sazbou, danou instruktivním zaměřením sbírky, propůjčuje značnou objektivnost výrazu, v tomto období jinak u Martinů spíše neobvyklou.

Miloš Šafránek zachytil ve své monografii svědectví, podle kterého Martinů provedl některé ze skladeb třetího sešitu H 92 v roce 1912 v malé společnosti zvané Kruh, která se scházela v Národním domě na Smíchově. Dr. Jaromír Fiala, jeden z účastníků této společnosti, si v roce 1912 údajně opsal z rukopisu čtyři skladbičky ze sbírky, kterou označuje jako Melancholické písně o loutkách: Pierotovu serenádu [správně Pierotovo zastaveníčko] (dnes Loutky III, č. 1), Nemocnou loutku (Loutky II, č. 4), Valčík sentimentální loutky (Loutky III, č. 2) a Harlekýna (Loutky II, č. 2). Kromě toho, že se jedná o první doklad o vzniku těchto skladeb, poukazuje tento výběr i na skutečnost, že Martinů komponoval Loutky průběžně a jejich rozdělení do jednotlivých sešitů je důsledkem pozdějšího třídícího aktu. Navíc z toho vyplývá, že Loutky netvoří žádný uzavřený cyklus ani tematicky (řazení skladeb nevytváří žádný příběh a jejich názvy mají jen velmi obecný vztah k hudebnímu obsahu) ani hudebně. 

Skutečnost, že autografy Loutek II a III obsahují kromě českých názvů i jejich německé překlady naznačuje, že Martinů zřejmě pomýšlel na publikaci v nějakém zahraničním nakladatelství. Možná měl na mysli vídeňskou Universal Edition, která v té době pomáhala řadě českých skladatelů ke vstupu na mezinárodní scénu (např. Leoši Janáčkovi, Vítězslavu Novákovi a dalším). Nakonec se ale vydání nejstaršího sešitu Loutek ujal František Chadím. Druhý sešit Loutek vydal renomovaný pražský nakladatel Mojmír Urbánek v roce 1925 a zařadil do nich celkem pět drobných skladeb s názvy: Loutkové divadlo, Harlekýn, Kolombína vzpomíná, Nemocná loutka a Kolombína zpívá. Loutky I mají v autografu již pouze české názvy, jejich francouzské a německé ekvivalenty jsou do autografu vepsány dodatečně cizí rukou. Skladatel do nich nenapsal žádné věnování, nicméně ve strojopisném soupisu skladeb B. Martinů od Karla Šebánka, který vznikal v roce 1938 v součinnosti s Martinů, je uvedeno věnování „Harry Faulovi".

Aleš Březina, Bohuslav Martinů: Loutky, © 2008 Editio Bärenreiter Praha

« předchozí
ID 136 (záznam 1 / 0)
další »