Základní informace
Titul CZDen dobročinnosti
Podtitul CZopera o 3 dějstvích
Titul ENThe Day of Good Deeds
Podtitul ENOpera in 3 acts
Titul DEDer Wohltätigkeitstag
Podtitul DEOper in drei Aufzügen
Titul FRLe jour de bonté
Podtitul FRopéra en trois actes
KategorieJevištní díla a filmová hudba
PodkategorieOpery
Halbreichovo číslo a přípona194
Části (věty)
Durata75' (verze Milana Kaňáka / Milan Kaňák's version: 82')
Nástrojové obsazení0121-0210-Timp-Batt(Ptti,GC,Tamb rull)-Pf-Archi
Sólový hlas
Obsazení vokálních rolíPlavá (S), Lukáš (T), Nikola (T), pošťák (T), zoufalá (mS), žena (A), tulák (B), četník (BBar), starosta (B), kostelník a další menší role, smíšený sbor
Dedikant
Diplomatický přepis věnování
Poznámka k věnování
Původ
Místo kompozicePaříž
Rok dokončení1931
Započetí kompozice1930
Dokončení kompozice04/1931
Poslední úprava
Premiéra
Interpret Milan Kaňák (dir./cond.), Josef Průdek (režie/direction), Philippe Godefroid (scéna/scen.), Daniel Klán (Lucas), Svatopluk Sem (Nicolas), Kateřina Hájovská (Blonde)
Godefroid, Philippe
Hájovská, Kateřina
Kaňák, Milan
Klán, Daniel
Průdek, Josef
Sem, Svatopluk
Datum premiéry28.03.2003
Místo premiéryČeské Budějovice, Jihočeské divadlo
Ansámbl
Uložení autografu
InstitucePaul Sacher Stiftung
Místo uloženíBasilej
Současný vlastníkPaul Sacher Stiftung, Basilej
Poznámka k rukopisuV PSS uložen také autografní klavírní výtah.
Vydání
Místo vydání
Vydavatel
Rok vydání
CopyrightSchott Music Panton, Praha
Poznámka
PoznámkaFrancouzské libreto: Georges Ribemont-Dessaignes, německý překlad: Camill Hoffmann, český překlad: Vladimír Fux. *** Doba vzniku: druhá polovina roku 1930 - duben 1931; dokončení textů: 30.7.1930. *** Opera nedokončena, rekonstrukce Milan Kaňák.
Informace

Den dobročinnosti

Historie opery je poněkud zahalena dějinným oparem a badatelům nabízí téměř detektivní pole působnosti k dalším pátráním, hypotézám, doplňováním důkazního materiálu, zkrátka k další muzikologické činnosti. Opera byla až do nedávna považována za jakousi nedokončenou skicu. Dokonce ani skladatelův přítel a životopisec M. Šafránek neměl zřejmě ponětí o existenci partitur a zmiňuje se pouze o torzu klavírního výtahu, rovněž tak J. Mihule o partiturách píše až ve své poslední knize z roku 2002, mlčí o nich i zahraniční prameny (např. Harry Halbreich: "Bohuslav Martinů: Werkverzeichnis, Dokumentation und Biographie", Atlantis Verlag Zûrich/Freiburg 1968). Co je tedy bezpečně známo:

Bohuslav Martinů započal s kompozicí opery koncem roku 1930 v Paříži. Látka jej evidentně zaujala, takže práce pokračovala velmi svižně. Již v dubnu 1931 byly hotovy partitury 1. a s výjimkou finální scény i 2. jednání. Pravděpodobně souběžně s prací na partituře 2. jednání začal skladatel vypracovávat klavírní výtah jednání prvého; ten již na mnoha místech vykazuje přesnější dynamiku i některá rytmická řešení ( bylo jej tudíž možno použít jako kritičtějšího pramene pro revizi partitury; rukopisný klavírní výtah 1. jednání bylo třeba dopracovat - zůstal v závěru nedokončen, rukopisný klavírní výtah jednání druhého není k dispozici vůbec).

Zatím nevíme zcela přesně, jaké záměry skladatel s Dnem dobročinnosti měl. Víme jistě, že jej spolu s operou Tři přání nabízel nakladatelství B. Schott´s Söhne Mainz do tisku. Tam však byla opera odmítnuta s poukazem na příliš jednoduché libreto - 9. května 1931 v dopise skladateli se vyjadřují k textu, že "na naše německé poměry je poněkud prostinký". Netradiční obsazení komorního orchrestru bez flétny a lesního rohu, s klavírem a početnými bicími nástroji mohlo by podporovat domněnku, že měl Martinů na mysli některé konkrétní interprety. Pro toto tvrzení se však dosud v evropských divadlech nenašlo důkazu a ani skladatel se v dopisech o podobné možnosti zřetelně nezmiňuje (pouze o možných provedeních baletů Natáčí se! a Šach králi v Kodani, Stockholmu a Oslo).

Práci na opeře končí Martinů v dubnu 1931. Proč, to opět není zcela prokázáno. Mohou existovat dva důvody.

Za prvé: skladatel se kompozičně ocitl tak říkajíc ve slepé uličce a nevěděl jak dál. Stává se to i Mistrům. (K odpovědi na otázku, jak pravděpodobný je tento důvod, snad přispěje i naše představení.)

Za druhé: nezřetelné výhledy na provedení opery i na její vydání tiskem nedovolily skladateli v pro něj ekonomicky nelehké situaci psát si operu o plánovaných třech jednáních jen tak, "do šuplíku". Téměř jedenačtyřicetiletý skladatel, měsíc po svatbě se švadlenou Charlottou Quennehen (brali se 21. března 1931), totiž neměl zajištěn žádný stálý příjem. Existenci zaručovaly pouze honoráře za vlastní tvorbu, občas přilepšené udělením cen v rozličných soutěžích či finanční podporou České akademie věd a umění (poskytování podpory skladateli Martinů ovšem "vyřešila" sama Akademie, když jej 19. května 1931 jmenovala řádným členem IV. třídy - takže Martinů místo pobírání podpor měl právo účastnit se členských schůzí a valných hromad). I Charlotta Martinů vzpomíná, jak se po svatbě její muž doslova vrhl na skládání komorní hudby - "musím hodně pracovat, ať vydělám alespoň na nábytek". Případný návrat ke Dnu dobročinnosti jistě oddálil i Martinů plán na vytvoření česky laděného zpívaného baletu Špalíček a hlavně nabízející se možnost jeho uvedení v Praze. (Nejstarší část baletu - Legenda o sv. Dorotě - vznikala souběžně s prací na Dnu, mezi 20. a 26. lednem 1931. Martinů pak 23. června 1931 oznamuje dopisem do Poličky své rozhodnutí pracovat na baletu intenzivně, "aby se to potom nezdržovalo, budu mluvit s Ostrčilem". Jednání se šéfem opery Národního divadla Otakarem Ostrčilem byla úspěšná a Špalíček měl v Praze premiéru 19. září 1933.)

Čím déle se Dnem dobročinnosti zabývám, tím více se kloním k oné druhé možnosti. Partitura i způsob kompoziční práce vykazují jasný tvůrčí záměr, i když - přirozeně - v pozdějších dílech se skladatel dopracoval větší stylové čistoty. Instrumentace je velmi barevná, dobově dráždivá (tomu napomáhá i časté znění několika tónin současně), opera je psána velmi divadelně s důrazem na vokální složku. Typický hudební jazyk Martinů je již patrný, funkčně zde obohacený odkazy na francouzskou lidovou melodiku či městský folklór. Svoji tehdejší fascinaci folklórem pastorálním - hlásáním pasaček - uplatnil Martinů stejným kompozičním materiálem jak v Dnu dobročinnosti (vstupní scéna 1. jednání), tak i ve sborových Českých říkadlech, jejichž první část byla komponována opět souběžně, přes vánoce 1930. Ve Dnu dobročinnosti zřetelně slyšíme Martinů jímavou lyriku, rytmicky elektrizující plochy, či široce barevný symfonismus. Každopádně látku k dalším úvahám poskytuje Den dobročinnosti přebohatě.

 

Původní materiál Dne dobročinnosti...

...respektive jeho xerokopie jsem převzal od paní Lesmanové na jaře roku 2000. Celá složka obsahovala vždy po několika kopiích nedokončeného klavírního výtahu 1. jednání a partitur obou jednání. V jedné verzi klavírního výtahu prvého a jedné verzi partitury druhého jednání je vepsán překlad Vladimíra Fuxe, dokončený v květnu 1999. Krom zadání českého překladu libreta vypracoval Václav Nosek některé doplňky v klavírním výtahu 1. jednání (doplnění libreta 3. a 4. scény, vypracování chybějících stran klav. výtahu ve scéně na nádraží), nestihl jej však již dokončit.

Rukopisné partitury obou jednání jsou nade vší pochybnost prosty jakékoliv, byť jen letmé skladatelovy korektury, tudíž pro výrobu notového materiálu a provedení prakticky nepoužitelné.

Partitura 1. jednání je vypracována poměrně pečlivě, včetně orientačních čísel. Chybí stránka s takty 1166-1176, které lze ovšem vzhledem ke kompoziční struktuře daného místa poměrně dobře rekonstruovat a doplnit, aniž by byla narušena plynulost a jednota Martinů kompoziční i instrumentační řeči. Ne tak pečlivě je vybavena partitura 2. jednání. Chybějí orientační čísla, poslední dokončená scéna již není opatřena dynamickými ani tempovými předpisy.

Základní editorský pohled tedy zahrnoval - na principu svévolně nedeformovat kompoziční výsledek skladatelův - přizpůsobení rukopisu současným notografickým zvyklostem (zejména řazení nástrojových a zpěvních hlasů v partituře, sjednocení a interpretační zpřehlednění notace, vybavení poznámkami apod.), odstranění mnoha evidentních i méně zjevných chyb a písařských omylů, vyjasnění posuvek, rekonstrukce chybějících taktů v partituře 1. jednání, korekce dynamiky a některých rytmických podob v partituře 1. jednání dle rukopisného klavírního výtahu, doplnění dynamiky a tempových označení v poslední dokončené scéně 2. jednání a dokončení klavírního výtahu 1. jednání.

 

Co Martinů nedopsal...

...jsme se s panem režisérem pokusili dovést do formálně uzavřeného jevištního tvaru. Vodítkem nám byla plánovaná kompoziční forma, zřetelně daná libretem třetího jednání, v ději opět se vracejícímu k začátku opery.

Naše představení uzavíráme dvěma pohledy. Jedním s ohlédnutím na Den dobročinnosti, druhým směřujícím k další tvůrčí cestě Bohuslava Martinů.

 

Milan Kaňák

 

 

Prameny

« předchozí
ID 141 (záznam 1 / 0)
další »