Bohuslav Martinů započal s kompozicí opery Den dobročinnosti koncem roku 1930 v Paříži. Již v dubnu 1931 byly hotovy partitury 1. a s výjimkou finální scény i 2. jednání. Zatím nevíme zcela přesně, jaké záměry skladatel s Dnem dobročinnosti měl. Víme jistě, že jej spolu s operou Tři přání nabízel nakladatelství B. Schott’s Söhne Mainz do tisku. Tam však byla opera odmítnuta s poukazem na příliš jednoduché libreto. Netradiční obsazení komorního orchestru bez flétny a lesního rohu, s klavírem a početnými bicími nástroji mohlo by podporovat domněnku, že měl Martinů na mysli některé konkrétní interprety. Pro toto tvrzení se však dosud v evropských divadlech nenašlo důkazu a ani skladatel se v dopisech o podobné možnosti zřetelně nezmiňuje. Práci na opeře končí Martinů v dubnu 1931. Partitura i způsob kompoziční práce vykazují jasný tvůrčí záměr, i když – přirozeně – v pozdějších dílech se skladatel dopracoval větší stylové čistoty. Instrumentace je velmi barevná, dobově dráždivá (tomu napomáhá i časté znění několika tónin současně), opera je psána velmi divadelně s důazem na vokální složku. Typický hudební jazyk Martinů je již patrný, funkčně zde obohacený odkazy na francouzskou lidovou melodiku či městský folklór. Ve Dnu dobročinnosti zřetelně slyšíme Martinů jímavou lyriku, rytmicky elektrizující plochy, či široce barevný symfonismus. Premiéra díla proběhla až 28. března 2003 v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích v režii Josefa Průdka a pod taktovkou Milana Kaňáka.
Milan Kaňák, Bohuslav Martinů: Le Jour de Bonté (Den dobročinnosti), Český rozhlas Plzeň + ArcoDiva, 2010.