Základní informace
Titul CZRhapsodie
Podtitul CZpro velký orchestr
Titul ENRhapsody
Podtitul ENfor large orchestra
Titul DERhapsodie
Podtitul DEfür grosses Orchester
Titul FRRhapsodie [auth.]
Podtitul FRpour grand orchestre
KategorieOrchestrální hudba
PodkategorieSkladby pro velký orchestr
Halbreichovo číslo a přípona171
Části (věty)Allegro
Durata14' 00''
Nástrojové obsazení3332-4441-2 Timp-Batt(GC-Tamb picc-Ptti-Tamb rull)-Pf-Archi
Sólový hlas
Obsazení vokálních rolí
Dedikant
Diplomatický přepis věnováníDarney 30. červen 1918
Poznámka k věnováníSkladba vznikla u příležitosti desátého výročí odevzdání praporu I. československému pluku ve francouzské obci Darney, které předznamenalo oficiální uznání samostatného československého státu. Na titulní straně autografu uloženém v Kasselu: "Pour Darney."
Původ
Místo kompozicePaříž
Rok dokončení1928
Započetí kompozice1928
Dokončení kompozice14.05.1928
Poslední úprava
Premiéra
Interpret Sergey Alexandrovich Koussevitzky (dir./cond.)
Kusevickij, Sergej Aleksandrovič
Datum premiéry14.12.1928
Místo premiéryBoston, USA
Ansámbl Boston Symphony Orchestra
Uložení autografu
InstituceCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Místo uloženíPolička
Současný vlastníkCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Poznámka k rukopisu
Uložení rukopisu 2
InstituceBärenreiter, Kassel
Stát
Současný vlastníkBärenreiter, Kassel
Poznámka k rukopisuV archivu nakladatelství Bärenreiter v Kasselu se nachází také provozovací party; převážně ruka kopisty, některé party psány rukou Bohuslava Martinů.
Vydání
Místo vydáníKassel
VydavatelBärenreiter, Kassel
Rok vydání1961
CopyrightBärenreiter, Kassel
Poznámka
PoznámkaPředešlé názvy: "Symfonie"; "La Symphonie"; "Allegro symphonique". -- - -- Provozovací materiál z roku 1961: dobová kopie partitury a opis hlasů; nová edice vznikla v roce 2012 (materiál pouze k zapůjčení).
Informace

Skladby pro velký orchestr provázejí všechna tvůrčí období Bohuslava Martinů (1890–1959). Symfonická tvorba jej přitahovala již od prvních kompozičních pokusů, větší význam však přikládal teprve dílům, která vznikla po jeho příchodu do Paříže v roce 1923. Již koncem následujícího roku měl pod taktovkou Václava Talicha v Praze premiéru fotbalovým utkáním inspirovaný Half-time, H. 142 první z trilogie jednovětých orchestrálních skladeb třicátých let, které skladateli zas o něco více otevřely dveře do světa. O dva roky později následovala La Bagarre, H. 155, kterou v listopadu 1927 s Boston Symphony Orchestra premiéroval Serge Koussevitzky.

Velký úspěch, se kterým se provedení La Bagarre setkalo v Bostonu a dalších (nejen) amerických městech, podnítil Martinů k pokusu o ovládnutí větší formy. K příležitosti desátého výročí odevzdání praporu I. československému pluku ve francouzské obci Darney, které předznamenalo oficiální uznání samostatného československého státu, se rozhodl zkomponovat symfonii vojenského charakteru. Zůstal nicméně jen na půl cesty: z nepovedeného pokusu o první symfonii vzešlo originální jednověté symfonické allegro La Symphonie, které pod tímto názvem 14. prosince 1928 poprvé provedl Serge Koussevitzky v Bostonu. Martinů si v té době své nové skladby velmi považoval a nebál se ji označit za „jednu ze svých nejlepších věcí“. V následujících letech se dílo skutečně setkávalo vesměs s nadšenými ohlasy, v roce 1929 navíc získalo druhou cenu v soutěži Jubilejní nadace B. Smetany v Brně. Po pražské premiéře 12. března 1930 pod taktovkou Ernesta Ansermeta se Martinů rozhodl skladbu přejmenovat, zřejmě proto, že svou formou ani charakterem závažnosti symfonie neodpovídala. Pařížské publikum ji v dubnu 1930 slyšelo v podání Waltera Strarama a jeho orchestru pod názvem Allegro symphonique, později téhož roku se Martinů přiklonil k definitivnímu pojmenování Rhapsodie. Přesto ještě na začátku 40. let ve své autobiografii o díle hovořil jako o Symphonie militaire.

Rhapsodie symbolizuje jeden ze zlomů v Martinů tvorbě. Touto skladbou končí pařížská „etapa dynamismu“, jak ji sám nazýval, a až do roku 1942, ze kterého pochází jeho první symfonie, se k velkému orchestru vrací pouze v případě Inventions, H. 234, opery Juliette, H. 253 a nové verze baletu Špalíček, H. 214 II. S Half-timem a La Bagarre spojuje Rhapsodii inspirace davem či bohaté využití žesťových nástrojů, na druhou stranu se v ní ohlašuje další tvůrčí období Bohuslava Martinů. Trojdílně vystavěnou Rhapsodii se  zpěvným a skromně instrumentovaným středním Andante, silně kontrastujícím s úvodním úderným Allegrem i jeho zahuštěným opakováním, zdobí svérázná harmonie a heterofonie s půltónovým třením, jedním z hlavních znaků Martinů osobitého stylu ve třicátých letech. Do popředí vystupuje lyrismus a vyhraněné rytmické prvky, uplatňuje se také polyfonická složka. Koncertantní charakter nástrojových skupin navíc předznamenává skladatelův rostoucí zájem o princip concerta grossa.I přes neoddiskutovatelnou originalitu, svěžest a působivost Rhapsodie bohužel její počáteční úspěch dlouho nepřežil. Dnes pozapomenutá skladba tak stále čeká na své „znovuobjevení“.

 

Marek Pechač

 

Prameny

« předchozí
ID 159 (záznam 1 / 0)
další »