První opera Bohuslava Martinů Voják a tanečnice, H 162, která vznikala v letech 1926 – 1927, patří k pozoruhodným operním dílům dvacátého století. Skladatel se zde, tak jako v každém svém dalším operním díle pokouší o novou formu opery jako živého hudebního divadla. Libreto opery zpracoval J. L. Löwenbach (pod pseudonymem J. L. Budín) na motivy textu Plautovy komedie “Lišák Pseudolus” formou jakési operní revue kombinující antický děj s prvky současnosti, včetně využití principu „divadla na divadle“ a „hry ve hře“. Celková atmosféra díla je blízká například hravé poetice her Osvobozeného divadla. Hudební jazyk díla využívá neoklasicistních i jazzových prvků, včetně jemné operní parodie a grotesky.
Premiéra se uskutečnila 5. května 1928 v Národním divadle v Brně v režii Oty Zítka a pod taktovkou Františka Neumanna. V hlavních rolích vystoupili Antonín Pelz jako Kalidorus, Zdeněk Otava jako Pseudolus, Jaroslav Čihák jako Bambula a Alexandra Čvanová v roli Fenicie.
Jaroslav Mihule, Martinů: Osud skladatele, Praha: Karolinum, 2002, s. 146–147.
Jiří Nekvasil, program koncertu Festivalu Bohuslava Martinů, 15. 12. 2000