Základní informace
Titul CZMotýl, který dupal
Podtitul CZbalet o 1 dějství
Titul ENThe Butterfly that Stamped [auth.]
Podtitul ENballet in 1 act
Titul DEDer Schmetterling, der stampfte
Podtitul DEBallett in einem Aufzug
Titul FRLe papillon qui tapait du pied
Podtitul FRballet en 1 acte [auth.]
KategorieJevištní díla a filmová hudba
PodkategorieBalety
Halbreichovo číslo a přípona153
Části (věty)
Durata30'
Nástrojové obsazení2222-2320-2 Timp-Batt(GC, Ptti, Tamb rull, Tamb picc, Trgl)-Pf-Archi-Coro di voci femminili-Sp
Sólový hlas
Obsazení vokálních rolí
Dedikant
Diplomatický přepis věnování
Poznámka k věnování
Původ
Místo kompozicePaříž
Rok dokončení1926
Započetí kompozice1926
Dokončení kompozice09.03.1926
Poslední úprava
Premiéra
Interpret
Datum premiéry
Místo premiéry
Ansámbl
Uložení autografu
InstituceCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Místo uloženíPolička
Současný vlastníkCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Poznámka k rukopisuAutografní partitura a klavírní výtah.
Vydání
Místo vydání
Vydavatel
Rok vydání
CopyrightSchott Music, Mainz
Poznámka
PoznámkaText/synopse (v angličtině) Bohuslav Martinů podle pohádky Rudyarda Kiplinga. -- - -- Tiskem vyšla pouze suita z baletu (viz H. 153 A).
Informace

Motýl, který dupal

Základy své protiromantické divadelní poetiky hledal Bohuslav Martinů zprvu v baletní tvorbě V boji proti závislosti hudby na literárním textu nalézal inspiraci v lidových zvycích, v nichž se odrážel život prostých lidí (balet Koleda), a hlavně v hledání nové funkce současného umění - vztah k životu všedního dne. Není náhodou, že tento program formuloval v předmluvě k tištěnému libretu pátého baletu Bohuslava Martinů Kdo je na světě nejmocnější básník Vítězslav Nezval: „Budeme studovati možnosti nového baletu na ulici, v manéžích a tančírnách, všude tam, kde je pohyb přirozeně exponován. Budeme hledat jeho bezprostřední projevy na fotbalových či boxerských zápasech. Tak jako důsledné využití synkopy zrevolucionovalo současnou hudbu, tak zrevolucionizuje moderní skutečnost balet...“

Zde se definitivně ustálil divadelní názor Bohuslava Martinů, který v různých variantách provází celé jeho jevištní dílo, jež - ať už je v jednotlivých námětech situováno do jakékoli doby - směřuje vždy k dnešku a vyjadřuje se současným hudebním jazykem. Důsledkem tohoto názoru je odromantizování jeviště, deheroizace divadelních hrdinů a osvobození hudby od služebné závislosti na textu či otrocké popisnosti námětu. Podle slov skladatelových „...divadlo je pro něho divadlem, tedy dílem, jež je hráno, ale nechce vzbudit dojem skutečnosti, nýbrž vědomě akcentuje, že se dílo hraje na divadle a neporušuje tedy zákony scény, nýbrž je přijímá.“. Od roku 1924, kdy napsal Martinů Half-time (Poločas), zpřetrhal poslední pouta nejen s romantis­mem, ale v podstatě i s impresionismem a vy­tvořil svůj osobitý rukopis, kterým je schopen suverénně vyjádřit pocity současných lidí i jejich vztah k současným událostem.

Z té doby také pocházejí tři balety, jejichž provedení se skladatel nikdy nedočkal: Motýl, který dupal (1926), Podivuhodný let (1927) a Šach králi (1930).

 

Po baletní grotesce Kdo je na světě nejmocnější a bezprostředně po baletní komedii Vzpoura, v nichž je bohatě využito jazzových rytmů v dobových tanečních formách, píše Bohuslav Martinů další balet na námět pohádky populárního anglického spisovatele Rudyarda Kiplinga. Zda Martinů k tomuto tématu přitáhlo obnovené okouzlení orientální poezií, jež se projevilo na samém počátku jeho tvůrčího rozletu v písňových cyklech Nipponari (1912) a Kouzelné noci (1918} a nedlouho předtím v baletu Istar, či zda to byl spíše komický charakter příběhu o hašteřivých ženách moudrého Sulejmana, těžko říci. Vždyť čtyři roky před smrtí píše Martinů kantátu na téma starobabylonského eposu Gilgameš; k tomu ho jisté nepřivedl návrat k dávným láskám jeho mládí, ale naopak obdiv k nejstaršímu literárnímu a filosofickému pokladu lidstva. I když v baletu Motýl, který dupal slyšíme ještě po několika letech opět hudbu, která naposledy a velice vzdáleně připomíná impresionistické období autorovo, je přece jen zcela jiná. Cítíme zde už zřejmý ironický odstup skladatelův od impresionistického zvukového designu, a hudba spíš zdůrazňuje humor, který je v souladu se syžetem baletu a který vyvolává analogii se současností. Král Sulejman měl spoustu žen. Některé byly hezké, některé přímo šeredné. Ty se s těmi hezkými hádaly tak, že i hezké se staly šerednými. Všechny ty ženy otravovaly svými spory králi život, jen jediná z nich - překrásná Balkis - Sulejmana nikdy nezarmoutila. Král, který rozuměl řeči zvířat i motýlů, zaslechl jednou, jak motýl vyhrožuje své hádavé ženě, že nedá-li pokoj, zadupe a celý Sulejmanův palác zmizí z povrchu zemského. To krále pobavilo, a tak se motýla zeptal, proč tak nejapně lže. Motýl se mu omlouval, že chtěl svou zlou ženu jen postrašit. Král ho tedy propustil a byl zvědav, co o té audienci řekne motýl své ženě. Ten se však vychloubal, že ho Sulejman žádal, aby nedupal, aby ušetřil jeho palác před zničením. To slyšela i krásná Balkis. Vymyslela nádhernou lest, neboť věděla, že král zná velká kouzla. Přemluvila motýlí žínku, aby při dalším domácím sporu přiměla vychloubačného manžela k zadupání. Tohle motýl nečekal: když ho žena nutila, přiletěl celý zděšený ke králi s prosbou, aby mu pomohl, jinak se mu žena bude do smrti posmívat. Sulejman otočil kouzelným prstenem a už tu byli čtyři džinové, kterým rozkázal, aby nechali zmizet celý palác, jakmile motýl zadupe poprvé: až zadupe znovu, ať vše zas vrátí na své místo. Motýla poslal za jeho ženou. Ta na něho hned začala ječet, ať tedy zadupe. Jakmile se tak stalo, slétli se džinové a palác vyhodili do výše. V nastalé tmě poletovala motýli žínka zděšeně sem a tam a slibovala, že už bude navždycky hodná. Když se Sulejman dosyta nasmál, požádal motýla, aby mu palác vrátil. Motýl zadupal podruhé a džinové tiše snesli palác na původní místo. Z paláce vyběhly vyděšené královy ženy; když se dozvěděly, že to zemětřesení bylo výstrahou hašteřivé ženě motýla, padly před králem na kolena a slíbily mu věčnost poslušnost. Krásná Balkis byla šťastná a s ní král Sulejman.

Tento zajímavý balet Bohuslava Martinů nebyl dodnes jevištně proveden, protože skladatel se nedohodl s Kiplingovým nakladatelem o autorskoprávních otázkách. Jen rozhlasová premiéra orchestrální suity z roku 1966 je dílčím dokladem této originální kompozice.

 

Václav Nosek

Sleeve-note převzat z CD Ballet, © Panton 81 1417-2031

 

 

Prameny

« předchozí
ID 422 (záznam 1 / 0)
další »