[1] Diář byl vydán v roce 1944 společností American Relief for France v New Yorku a veškeré popisky jsou v angličtině. Tvoří jej celkem 26 potištěných stran velikosti cca 15 x 20 cm (poměr stran odpovídá formátu Letter), začíná titulní stránkou s letopočtem 1945 a kresbou uličního označníku (fol. 1r – sken viz příloha str. XXIII), pokračuje přehledným ročním plánem, vydavatelskými údaji a citátem Charlese Peguyho (fol. 1v, resp. fol. 2r – viz příloha str. XXIV). Další strany tvoří analogicky vždy na verso straně listu pro každý týden předtištěná tabulka o 4 sloupcích a 7 řádcích, nad níž je nadepsán měsíc a rok. V prvním sloupci jsou názvy dní v týdnu od neděle do soboty a číslovka označující den v měsíci, další sloupce umožňují vepsání uživatelského obsahu a jsou pouze nadepsány „Morning“, „Afternoon“ a „Evening“ pro oddělení částí dne. Recto stranu následujícího listu pak tvoří vždy fotografie zachycující určité místo v Paříži. Diář neobsahuje celý rok 1945, končí 16. červnem, poslední stranu tvoří nepotištěná fol. 26v (v příloze na str. XLIX). Předmětem diplomatického přepisu jsou pouze uživatelkou do diáře vepsané údaje.
[2] Sken dvoustránky fol. 2v a fol. 3r je v přílohách na str. XXV.
[3] Sken dvoustránky fol. 3v a fol. 4r je v přílohách na str. XXVI.
[4] Klavírní kvintet č. 2 H 298, který Bohuslav Martinů dedikoval Fanny Peabody Mason. Soukromá premiéra skladby proběhla 31. prosince 1944 v Bostonu. Opus provedli Paul Degreau a sólisté Boston Symphony Orchestra.
Viz MIHULE, Jaroslav. Martinů: Osud skladatele. Vydání druhé, přepracované. Praha: Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum, 2017, s. 329.
[5] Fanny Peabody Mason (1864–1948) byla podporovatelka hudby v USA i zahraničí.
[6] Manželé Martinů se vraceli z bostonské premiéry kvintetu zpět do New Yorku.
Viz MIHULE, Jaroslav. Martinů: Osud skladatele. Vydání druhé, přepracované. Praha: Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum, 2017, s. 330.
[7] Pullman Company byla americká železniční společnost, fungující v letech 1867–1987.
[8] Jan Švec, americký krajan Bohuslava Martinů.
Viz MARTINŮ, Charlotte. Můj život s Bohuslavem Martinů. Praha: Editio Bärenreiter Praha, 2003, s. 108.
[9] Hotel nedaleko Central Parku v New Yorku.
[10] Sken dvoustránky fol. 4v a fol. 5r je v přílohách na str. XXVII.
[11] Místo setkání se autorce nepodařilo dohledat. Pravděpodobně se jednalo o místo v New Yorku.
[12] Detaily o paní Mimi se autorce nepodařilo dohledat. Nejspíše se jedná o přítelkyni manželů Martinů.
[13] Jedná se pravděpodobně o Georgette Bozam, známou manželů Martinů.
[14] Detaily o panu Fouliardovi se autorce nepodařilo dohledat. Pravděpodobně se jedná o přítelkyni manželů Martinů.
[15] Leopold Mannes (1899–1964) byl americký hudebník, kterému Bohuslav Martinů věnoval Kvartet pro hoboj, housle, violoncello a klavír H 315 a Klavírní trio č. 3 H 332.
Viz HALBREICH, Harry. Bohuslav Martinů: Werkverzeichnis und Biografie. 2., rev. Ausg. Mainz: Schott, 2007, s 355.
[16] Viz poznámka č. 110.
[17] Viz poznámka č. 111.
[18] Viz poznámka č. 110.
[19] Je možná záměna se jménem Špačková, nicméně o paní Spackmann se píše také v dopise, který adresoval Bohuslav Martinů Miloši Šafránkovi 24. září 1945.
Viz dopis sig. ŠafM 1945-00-00b.
[20] Adresa v New Yorku: 40 E 72nd Street.
[21] Jedná se o soukromé provedení Klavírního kvintetu č. 2 H 298, o kterém se píše v dopise sig. ŠafM 1945-00-00b.
[22] Detaily o panu Clausovi se autorce nepodařilo dohledat. Nejspíše se jedná o přítele manželů Martinů.
[23] Charlotte Martinů mohla mít na mysli diplomata a prvního životopisce Bohuslava Martinů Miloše Šafránka (1894–1982).
[24] Alfred Zighera (1898–1978) byl violoncellistou v Bostonském symfonickém orchestru.
[25] Detaily o panu Langirovi se autorce nepodařilo dohledat. Nejspíše se jedná o přítele manželů Martinů.
[26] Paul Doguereau (1908–2000) byl zakladatelem Peabody-Mason Music Foundation.
[27] Viz poznámka č. 128.
[28] Známá manželů Martinů.
Viz MARTINŮ, Charlotte. Můj život s Bohuslavem Martinů. Praha: Editio Bärenreiter Praha, 2003, s. 50.
[29] Filadelfský symfonický orchestr, který mj. 30. listopadu 1945 premiéroval Symfonii č. 4 H 305.
Viz MIHULE, Jaroslav. Martinů: Osud skladatele. Vydání druhé, přepracované. Praha: Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum, 2017, s. 340.
[30] Filadelfský symfonický orchestr provedl Symfonii č. 2 H 295 až o den později, proto tuto informaci také Charlotte Martinů přeškrtla.
[31] Symfonie č. 2 H 295.
[32] Eugene Ormandy (1899–1985) byl americký houslista a dirigent maďarského původu. Od roku 1921 žil ve Spojených státech a byl dirigentem Filadelfského symfonického orchestru.
Viz MARTINŮ, Charlotte. Můj život s Bohuslavem Martinů. Praha: Editio Bärenreiter Praha, 2003, s. 165.
[33] Sken dvoustránky fol. 5v a fol. 6r je v přílohách na str. XXVIII.
[34] Viz poznámka č. 133.
[35] Jedná se o rozhlasovou stanici v Cantonu ve státě Ohio, která přenášela provedení Symfonie č. 2 H 295.
[36] Viz poznámka č. 110.
[37] Viz poznámka č. 111.
[38] Jedná se o The Martinique New York na Broadwayi.
[39] Jedná se pravděpodobně o Hedviku Waldesovou, manželku Jindřicha Waldese (1876–1941), který byl mecenášem umění a majitelem továrny Koh-i-noor.
[40] Symfonie č. 2 H 295.
[41] V Carnegie Hall mimo Symfonie č. 2 H 295 Bohuslava Martinů zazněl Klavírní koncert a moll, Op. 54 Roberta Schumanna v provedení Arthura Rubinsteina a Gli uccelli Ottorina Respighiho.
Viz Performance History Search. The Carnegie Hall [online]. New York City: The Carnegie Hall Corporation, 2021 [cit. 2021-03-05]. Dostupné z: https://www.carnegiehall.org/About/History/Performance-History-Search?q=&dex=prod_PHS&page=3&event=35462&cmp=Bohuslav%20Martinu.
[42] Koncert v Carnegie Hall také dirigoval Eugene Ormandy.
[43] Viz poznámka č. 110.
[44] Marcelle de Manziarly (1899–1989) byla francouzská skladatelka a také známá manželů Martinů.
[45] Detaily o panu Albertovi a jeho synovi se autorce nepodařilo dohledat. Nejspíše se jedná o přítele manželů Martinů.
[46] Sken dvoustránky fol. 6v a fol. 7r je v přílohách na str. XXIX.
[47] Town Hall je koncertní síň v New Yorku, kde mj. poprvé zazněla dne 2. února 1943 Fantazie a toccata H 281 v podání Rudolfa Firkušného (1912–1994), kterému Bohuslav Martinů skladbu dedikoval.
Viz MIHULE, Jaroslav. Martinů: Osud skladatele. Vydání druhé, přepracované. Praha: Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum, 2017, s. 315.
[48] Pierre Luboshutz (1891–1971) byl francouzský klavírista.
[49] Genia Nemenoff [Nemenofová] (1905–1989) byla francouzská klavíristka, která hrála v duu se svým manželem Pierrem Luboshutzem. Bohuslav Martinů jim na jejich objednávku zkomponoval Koncert pro dva klavíry a orchestr H 292, který premiérovali 5. listopadu 1943.
Viz MARTINŮ, Charlotte. Můj život s Bohuslavem Martinů. Praha: Editio Bärenreiter Praha, 2003, s. 105.
[50] Viz poznámka č. 110.
[51] Robert Casadesus (1899–1972) byl francouzský pianista a skladatel a přítel Bohuslava Martinů. Martinů mu později v roce 1949 dedikoval Bagatelu pro klavír H 323. Na tomto koncertu v Carnegie Hall provedl
Bachův Italský koncert BWV 971, Schumanovo dílo 8 Novelletten, Op. 21, Chopinovu Klavírní sonátu b moll, Op. 35 a Debussyho Preludia.
Viz Performance History Search. The Carnegie Hall [online]. New York City: The Carnegie Hall Corporation, 2021 [cit. 2021-03-05]. Dostupné z: https://www.carnegiehall.org/About/History/Performance-History-Search?q=&dex=prod_PHS&page=3&event=35462&cmp=Bohuslav%20Martinu.
[52] Detaily o paní Mimi se autorce nepodařilo dohledat. Nejspíše se jedná o přítelkyni manželů Martinů.
[53] Viz poznámka č. 110.
[54] Viz poznámka č. 111.
[55] Sken dvoustránky fol. 7v a fol. 8r je v přílohách na str. XXX.
[56] Sken dvoustránky fol. 8v a fol. 9r je v přílohách na str. XXXI.
[57] Pan Sedlák patřil ke skupině českých krajanů Bohuslava Martinů. Křestní jméno ani detaily o této osobě nejsou známy – také Charlotte Martinů jej zmiňuje ve své knize pouze příjmením.
Viz MARTINŮ, Charlotte. Můj život s Bohuslavem Martinů. Praha: Editio Bärenreiter Praha, 2003, s. 100.
[58] Viz poznámka č. 149.
[59] Raya Garbousova (1909–1997) později provedla poprvé ve Spojených státech Sonátu č. 1 H 277 17. ledna 1947.
[60] Viz poznámka č. 110.
[61] Marie a Josef Macháčkovi byli přátelé manželů Martinů. Josef Macháček byl významný newyorský fotograf.
Viz MIHULE, Jaroslav. Martinů: Osud skladatele. Vydání druhé, přepracované. Praha: Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum, 2017, s. 316.
[62] Sken dvoustránky fol. 9v a fol. 10r je v přílohách na str. XXXII.
[63] Sken dvoustránky fol. 10v a fol. 11r je v přílohách na str. XXXIII.
[64] Jednalo se pravděpodobně o provedení Klavírního kvintetu č. 2 H 298. Jeho premiéra se ale konala o necelé tři týdny později, dne 4. března 1945.
Viz HALBREICH, Harry. Bohuslav Martinů: Werkverzeichnis und Biografie. 2., rev. Ausg. Mainz: Schott, 2007, s 375.
[65] Smyčcové kvarteto Guilet String Quartet, které mělo na svém repertoáru Martinů Klavírní kvintet.
[66] Koncert se konal v Carnegie Hall. Na programu byla Rossiniho předehra k Italce v Alžíru, Thomsonova Symphony on a Hymn Tune, Mozartův Klavírní koncert F dur K. 413 a Haydnovy Zastávky.
Viz 1945 Feb 22, 23 / Subscription Season / Rodzinski (ID: 4977) [online]. New York: New York Philharmonic Leon Levy Digital Archives, 2021 [cit. 2021-03-08]. Dostupné z: https://archives.nyphil.org/index.php/ artifact/e03b497e-78ce-4ae6-82a4-235fa33e3974-0.1/fullview#page/1/mode/2up.
[67] Artur Rodzinski (1892—1958) byl americký dirigent polského původu. Do USA odešel v roce 1925 a stal se zde šéfdirigentem mnoha významných orchestrů: Clevelandského orchestru a Newyorské filharmonie. Premiéroval Martinů Památník Lidicím H 296.
Viz MIHULE, Jaroslav. Martinů: Osud skladatele. Vydání druhé, přepracované. Praha: Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum, 2017, s. 319.
[68] Wanda Landowská (1879—1959) byla cembalistka polského původu.
[69] K uvedeným osobám neexistuje žádný další záznam. Jedná se pravděpodobně o známé manželů Martinů.
[70] Viz poznámka č. 110.
[71] Viz poznámka č. 111.
[72] Detaily o panu Franciscotim se autorce nepodařilo dohledat. Nejspíše se jedná o přítele manželů Martinů.
[73] Sken dvoustránky fol. 11v a fol. 12r je v přílohách na str. XXXIV.
[74] Použití slova „lunch“ je příkladem amerikanismu, který Charlotte Martinů vkládala do svého každodenního jazyka.
[75] Místo premiéry Tria pro flétnu, violoncello a klavír H 300. V žádné monografii o Bohuslavu Martinů nebylo uvedeno přesné místo prvního uvedení skladby.
Viz poznámka č. 149.
[76] Tria pro flétnu, violoncello a klavír H 300 Martinů zkomponoval v létě roku 1944.
Viz HALBREICH, Harry. Bohuslav Martinů: Werkverzeichnis und Biografie. 2., rev. Ausg. Mainz: Schott, 2007, s 354.
[77] René Leroy (1898–1985) byl francouzský flétnista. Premiéroval Trio pro flétnu, violoncello a klavír H 300.
[78] Sidney Foster (1917–1977) byl americký klavírista a pedagog. Premiéroval Trio pro flétnu, violoncello a klavír H 300.
[79] Janos Scholz (1904–1933) byl maďarský violoncellista, pedagog a sběratel umění. Premiéroval Trio pro flétnu, violoncello a klavír H 300.
[80] Viz poznámka č. 111.
[81] Viz poznámka č. 110.
[82] Klavírní kvintet č. 2 H 298 zazněl v New York Times Hall v rámci slavnostního večera k uctění dne narození Tomáše Gariggue Masaryka (1985–1935). Na programu zazněly skladby českých skladatelů – kromě kvintetu Bohuslava Martinů byl proveden Dvořákův Americký kvartet a Janáčkův Zápisník zmizelého.
[83] Kvarteto Guilet String Quartet a klavírista George Széll (1897–1970) provedli Klavírní kvintet č. 2 H 298.
[84] Detaily o slečně Hreishen a panu Mataulsonovi se autorce nepodařilo dohledat. Nejspíše se jedná o přátele manželů Martinů.
[85] Muzeum moderního umění se sídlem na Manhattanu bylo založeno v roce 1929.
[86] Barbizon-Plaza Hotel, který se nachází nedaleko newyorkského Central Parku byl otevřen v roce 1930.
[87] Detaily o manželích Bauguerových se autorce nepodařilo dohledat. Nejspíše se jedná o přátele manželů Martinů.
[88] Sken dvoustránky fol. 12v a fol. 13r je v přílohách na str. XXXV.
[89] Sken dvoustránky fol. 13v a fol. 14r je v přílohách na str. XXXVI.
[90] Pravděpodobně se jedná o osobu Jaromíra Valenty, který byl pracovníkem nakladatelství Panton, u kterého Bohuslav Martinů vydal mnoho svých děl.
[91] Viz poznámka č. 111.
[92] Viz poznámka č. 110.
[93] Může se jednat o Georgette Bécourt Quennehen (1903–1966), sestru Charlotty Martinů.
[94] Detaily o paní Guinette se autorce nepodařilo dohledat. Nejspíše se jedná o příbuznou Charlotty Martinů.
[95] Viz poznámka č. 163.
[96] Jednalo se o koncert Rudolfa Firkušného, který byl v této době již velmi znaven ze svého cestování po celých Spojených státech.
Viz dopis sig. KunR 1945-03-18.
[97] Sken dvoustránky fol. 14v a fol. 15r je v přílohách na str. XXXVII.
[98] Teta Charlotty Martinů Angèle Quennehen.
[99] Matka Charlotty Martinů Augustine Ernestine Quennehen (1866–1948).
[100] Příbuzná, nebo známá Charlotty Martinů.
[101] Charles Munch (1891–1968) byl francouzský dirigent a ředitel Bostonského symfonického orchestru. Premiéroval Koncert pro violoncello a orchestr č. 1 H 196 II, Concerto grosso H 263. Bohuslav Martinů mu dedikoval Symfonii č. 6 (Symfonické fantazie) H 343 a Paraboly H 367, které Munch taktéž poprvé provedl na veřejnosti.
Viz MIHULE, Jaroslav. Martinů: Osud skladatele. Vydání druhé, přepracované. Praha: Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum, 2017, s. 477.
[102] Marguerite Fournier (1901–1997) byla francouzská klavíristka. Martinů jí po válce dedikoval Barkarolu pro klavír H. 326.
Viz HALBREICH, Harry. Bohuslav Martinů: Werkverzeichnis und Biografie. 2., rev. Ausg. Mainz: Schott, 2007, s 422.
[103] Známý manželů Martinů z Evropy.
[104] Viz poznámka č. 159.
[105] Detaily o slečně Maxmilian a páterovi z Coillon se autorce nepodařilo dohledat. Nejspíše se jedná o přátele manželů Martinů.
[106] Vladimir Horowitz (1903–1989) byl ukrajinský klavírista. Na programu koncertu v Carnegie Hall zazněly Chopinovy Mazurky a Valčík cis moll, Beethovenova Sonáta C dur Op. 53, Czerneho Variace na La Ricordanzu, Rachmaninovy Etudes-Tableaux, Lisztovy Funérailles a Au bord d‘une source, Barberovy Excursions op. 20, Sousovy The Stars and Stripes Forever, Moszkowského Etudu F dur a vlastní Carmen Variations.
Viz The Horowitz Website [online]. The Horowitz Website, 2010 [cit. 2021-03-08]. Dostupné z: http://vladimirhorowitz.com/1_4_Concertography.html.
[107] Sken dvoustránky fol. 15v a fol. 16r je v přílohách na str. XXXVIII.
[108] Slavné divadlo na Broadwayi v New Yorku, které funguje od roku 1924.
[109] Romance The Tempest (Bouře) Williama Shakespeara, kterou napsal na začátku 17. století.
[110] David Leo Diamond (1915–2005) byl americký skladatel a přítel Bohuslava Martinů.
[111] Jan Křtitel František Serafínský Werich (1905–1980) byl český herec, dramatik, spisovatel a scénárista.
[112] Jiří Voskovec, vlastním jménem Jiří Wachsmann (1905–1981) byl český herec, spisovatel, textař. Ve hře Bouře společně s Janem Werichem ztvárnili postavy Trincula a Stephana.
[113] Viz poznámka č. 110.
[114] Viz poznámka č. 111.
[115] Může se jednat o Georgette Bécourt Quennehen, sestru Charlotty Martinů.
[116] Nadine Germain Šíma byla lékařka a manželka malíře Josefa Šímy (1891–1971).
[117] Jedná se o rue de Brancolar, adresu vily Point-Clair v Nice, kterou manželům Martinů poskytl malíř Josef Šíma.
Viz MARTINŮ, Charlotte. Můj život s Bohuslavem Martinů. Praha: Editio Bärenreiter Praha, 2003, s. 73.
[118] Jedná se pravděpodobně o Rogera Désormièra (1898–1963), francouzského skladatele a dirigenta.
[119] Detaily o paní Montournet se autorce nepodařilo dohledat. Nejspíše se jedná o přítelkyni manželů Martinů.
[120] Viz poznámka č. 141.
[121] Představení afrických tanců proběhlo v Carnegie Hall až o den později, tj. 4. dubna 1945. Na den 3. dubna 1945 připadá koncert Filadelfského symfonického orchestru, který provedl skladby trojlístku Bach – Mendelssohn – Prokofjev.
Viz Performance History Search. The Carnegie Hall [online]. New York City: The Carnegie Hall Corporation, 2021 [cit. 2021-03-20]. Dostupné z: https://www.carnegiehall.org/About/History/Performance-History-Search?q=&dex=prod_PHS&page=14&event=37365&start=-788922000&end=-757472400.
[122] Sken dvoustránky fol. 16v a fol. 17r je v přílohách na str. XXXIX.
[123] Detaily o paní Lucienne se autorce nepodařilo dohledat. Nejspíše se jedná o přítelkyni – krejčovou Charlotty Martinů.
[124] Viz poznámka č. 159.
[125] Jedná se o Jamaica Estates, předměstí New Yorku, kde manželé Martinů bydleli od roku 1941.
[126] Ces dames aux chapeaux verts (Dámy v zelených kloboucích) je francouzský komediální film z roku 1937, který se po čase dočkal dalších adaptací.
[127] Jean Gabin (1904–1976) byl francouzský herec, který ztvárnil hlavní roli ve filmu Moontide.
[128] Moontide (Přístav lásky) je americký dramatický film z roku 1942.
[129] Viz poznámka č. 111.
[130] Viz poznámka č. 110.
[131] Syn dirigenta Artura Rodzinského Richard se narodil 23. ledna 1945. Bohuslav Martinů mu dedikoval skladbu Berceuse H 304bis.
[132] Germaine de Rothschild (1884–1975) byla francouzská filantropka, známá rodiny Rozdinských. Byla také tchýní Gregorije Piatigorského, kterému Bohuslav Martinů dedikoval Variace na Rossiniho téma H 290.
Viz MARTINŮ, Charlotte. Můj život s Bohuslavem Martinů. Praha: Editio Bärenreiter Praha, 2003, s. 50.
[133] Sken dvoustránky fol. 17v a fol. 18r je v přílohách na str. XL.
[134] Jedná se pravděpodobně o 2. verzi Koncertu pro klavír a orchestr č. 2 H 237, který byl proveden ve Filadelfii pod taktovkou Eugena Ormandyho.
Viz dopis sig. ŠafM 1945-00-00b.
[135] Rudolf Firkušný (1912–1994) byl český klavírista a přítel Bohuslava Martinů.
[136] Viz poznámka č. 117.
[137] Viz poznámka č. 227.
[138] Detaily o panu Bohuchinovi se autorce nepodařilo dohledat. Nejspíše se jedná o přítele manželů Martinů, jehož příjmení mohla Charlotte Martinů chybně transkribovat.
[139] Viz poznámka č. 111.
[140] Viz poznámka č. 110.
[141] Dark of the Moon je dramatická hra z pera Howarda Richardsona, která byla v roce 1945 prováděna na prknech divadla Broadway.
Viz Dark of the Moon Broadway Original Cast [online]. The Broadway World, 2021 [cit. 2021-03-22]. Dostupné z: https://www.broadwayworld.com/shows/cast.php?showid=320889.
[142] Viz poznámka č. 233.
[143] Akce se uskutečnila o týden dříve. Viz poznámka č. 233 a 234.
[144] Sken dvoustránky fol. 18v a fol. 19r je v přílohách na str. XLI.
[145] Akce se uskutečnila o týden dříve. Viz poznámka č. 117.
[146] Viz poznámka č. 110.
[147] The Tree Caballeros je animovaný film ze studia Walta Disneyho, který byl premiérován v roce 1944.
Viz La Musique de Disney – Un Héritage en Chansons: Chansons Disney [online]. The Broadway World, 2020 [cit. 2021-03-22]. Dostupné z: http://www.chansons-disney.com/12.html.
[148] Jednalo se o manžele Louise a Samuela Dushkinovy. Samuel Dushkin (1891–1976) byl americký houslista, kterému Bohuslav Martinů dedikoval Koncert pro housle a orchestr č. 1 H 226 a Koncertantní suitu pro housle a orchestr H 276 II.
Viz MIHULE, Jaroslav. Martinů: Osud skladatele. Vydání druhé, přepracované. Praha: Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum, 2017, s. 196.
[149] Jedná se o Sonátu č. 2 H 286 pro violoncello a klavír. Skladba byla premiérována v roce 1942 v americkém Washingtonu.
Viz HALBREICH, Harry. Bohuslav Martinů: Werkverzeichnis und Biografie. 2., rev. Ausg. Mainz: Schott, 2007, s 341.
[150] Rudolf Firkušný, viz poznámka č. 237.
[151] Marcel Hubert (1913–1987) byl francouzsko-belgický violoncellista, který žil na území Spojených států od 30. let 20. století, kde také hojně vystupoval.
[152] Augustine Ernestine Quennehen, matka Charlotty Martinů.
[153] Může se jednat o Georgette Bécourt Quennehen, sestru Charlotty Martinů.
[154] Ginette Doyen (1921–2002) byla francouzská klavíristka, manželka Pierra Fourniera.
[155] Jedná se pravděpodobně o Jacqueline Desirée, známou manželů Martinů.
[156] Jedná se o nečitelně psané jméno. Detaily o této osobě se autorce nepodařilo dohledat.
[157] Tibor Harsányi (1898–1954) byl skladatel a klavírista maďarského původu. Premiéroval Pět krátkých skladeb H 184, Klavírní kvintet č. 1 H 229 a Concertino pro klavírní trio a smyčcový orchestr H 232.
[158] Sken dvoustránky fol. 19v a fol. 20r je v přílohách na str. XLII.
[159] Sken dvoustránky fol. 20v a fol. 21r je v přílohách na str. XLIII.
[160] Viz poznámka č. 163.
[161] Zápis Charlotty Martinů pravděpodobně odkazuje na koncert Newyorkské filharmonie, která 29. dubna 1945 v Carnegie Hall provedla skladby Mozarta, Beethovena, Strause a Wagnera.
[162] Detaily o panu Bazzinim se autorce nepodařilo dohledat. Jedná se pravděpodobně o přítele manželů Martinů, který se s nimi účastnil koncertu.
[163] Rudolf Firkušný, viz poznámka č. 237.
[164] Jedná se o nečitelně napsaný údaj – detaily o této osobě se autorce nepodařilo dohledat.
[165] Barbetta je italská restaurace, založená v roce 1906. Sídli na 321 West 46th Street.
Viz Barbetta Restaurant [online]. New York, 2021 [cit. 2021-03-22]. Dostupné z: http://barbettarestaurant.com/.
[166] Detaily o slečně Maxmilian se autorce nepodařilo dohledat. Nejspíše se jedná o přítelkyni manželů Martinů.
[167] Viz poznámka 243.
[168] Rudolf Firkušný, viz poznámka č. 237.
[169] Jedná se pravděpodobně o Karla Husu (1921–2016), amerického dirigenta a skladatele českého původu, který byl přítelem manželů Martinů.
Viz MARTINŮ, Charlotte. Můj život s Bohuslavem Martinů. Praha: Editio Bärenreiter Praha, 2003, s. 85.
[170] Rudolf Firkušný, viz poznámka č. 237.
[171] Detaily o paní Rorinner se autorce nepodařilo dohledat. Nejspíše se jedná o známou Charlotty Martinů.
[172] Viz poznámka č. 111.
[173] Viz poznámka č. 110.
[174] Detaily o slečně Maxmilian se autorce nepodařilo dohledat. Nejspíše se jedná o známou Charlotty Martinů.
[175] Jedná se pravděpodobně o divadelní přestavení.
[176] Druhá světová válka na území Evropy skončila 8. května 1945 kapitulací Německa.
[177] Augustine Ernestine Quennehen, matka Charlotty Martinů.
[178] Viz poznámka č. 141.
[179] Město v západní části metropolitní oblasti Paříže, které je známé především díky svému stejnojmennému zámku.
[180] Může se jednat o Georgette Bécourt Quennehen (1903–1966), sestru Charlotty Martinů.
[181] Augustine Ernestine Quennehen, matka Charlotty Martinů.
[182] Jedná se nejspíše o rodinného příslušníka Charlotty Martinů.
[183] Jedná se nejspíše o rodinného příslušníka Charlotty Martinů.
[184] Louis Moyse (1912–2007) byl francouzský flétnista a člen stejnojmenného tria.
[185] Jedná se pravděpodobně o skladatele Karla Husu.
[186] Detaily o paní Margot se autorce nepodařilo dohledat. Nejspíše se jedná o přítelkyni manželů Martinů.
[187] Sken dvoustránky fol. 21v a fol. 22r je v přílohách na str. XLIV.
[188] Viz poznámka č. 111.
[189] Viz poznámka č. 110.
[190] David Diamond (1915–2005) byl americký hudební skladatel.
[191] Jedná se pravděpodobně o Alici Masarykovou (1879–1966), která byla první předsedkyní Československého červeného kříže. Po emigraci v roce 1948 se usadila ve Spojených státech.
[192] Detaily o slečně Valentine se autorce nepodařilo dohledat. Nejspíše se jedná o přítelkyni manželů Martinů.
[193] Sken dvoustránky fol. 21v a fol. 22r je v přílohách na str. XLV.
[194] Sken dvoustránky fol. 22v a fol. 23r je v přílohách na str. XLVI.
[195] Darien ve státě Connecticut. Manželé Martinů zde strávili příjemný čas v létě 1943. Ocenili především blízkost přírody a přátel – Šafránkových a dalších Čechoameričanů.
[196] Viz poznámka č. 149.
[197] Marcelle de Manziarly byla francouzská skladatelka a také známá manželů Martinů.
[198] Detaily o hře se autorce nepodařily dohledat.
[199] Viz poznámka č. 150.
[200] Fritz Kreisler (1875–1962) byl americký houslista rakouského původu. Bohuslav Martinů mu dedikoval Českou rapsodii H 307 pro housle a klavír.
Viz HALBREICH, Harry. Bohuslav Martinů: Werkverzeichnis und Biografie. 2., rev. Ausg. Mainz: Schott, 2007, s 338.
[201] Josef Mario Korbel (1882–1954) byl americký sochař českého původu a přítel manželů Martinů.
Viz MARTINŮ, Charlotte. Můj život s Bohuslavem Martinů. Praha: Editio Bärenreiter Praha, 2003, s. 59.
[202] Viz poznámka č. 111.
[203] Viz poznámka č. 110.
[204] Sken dvoustránky fol. 24v a fol. 25r je v přílohách na str. XLVII.
[205] Sken dvoustránky fol. 25v a fol. 26r je v přílohách na str. XLVIII, diář uzavírá čistá strana fol. 26v (v příloze na str. XLIX).
[206] Na radu Nadi Boulangerové manželé Martinů odjeli k moři na Cape Code do South Orleans.
Viz MARTINŮ, Charlotte. Můj život s Bohuslavem Martinů. Praha: Editio Bärenreiter Praha, 2003, s. 54.
[207] Harwich se nachází nedaleko South Orleans, kde manželé Martinů pobývali. Charlotte Martinů zřejmě zapomněla dopsat, s kým se tohoto výletu účastnila.
[208] East Orleans je městečko nedaleko South Orleans, kde manželé Martinů pobývali.
[209] Augustine Ernestine Quennehen, matka Charlotty Martinů.
[210] Může se jednat o Georgette Bécourt Quennehen, sestru Charlotty Martinů.
[211] Ginette Doyen byla francouzská klavíristka, manželka Pierra Fourniera.
[212] Jedná se pravděpodobně o Jacqueline Desirée, známou manželů Martinů.
[213] Charlotte Martinů měla zřejmě na mysli koupání v Atlantském oceánu.
[214] První volně loženou přílohou v diáři je text napsaný zřejmě černým inkoustem na odtržený čtvercový kousek papíru o rozměrech cca 10 x 10 cm. Popsány jsou obě strany, jejich skeny jsou v přílohách na str. L.
[215] Přílohu tvoří Charlottou Martinů zpracovaný seznam států, které navštívila mezi léty 1945 až 1962. Do roku 1959 se jedná zpravidla o cesty, na kterých doprovázela svého manžela. Dle obsahu (zápis do roku 1962 včetně) lze vznik tohoto pramenu datovat na období roku 1962 nebo později.
[216] Druhou volně loženou přílohou v diáři je text napsaný zřejmě černým inkoustem na odtržený čtvercový kousek linkovaného papíru o rozměrech cca 13 x 13 cm. Popsány jsou obě strany, jejich skeny jsou v přílohách na str. LI.
[217] Příloha je vzpomínkou na let, který v roce 1913 absolvovala tehdy 18letá Charlotte Quennehen s panem Martinetem. Vzhledem k podobě jmen Martinet – Martinů zřejmě došlo k mylnému přiřazení této vzpomínky mezi prameny týkající se přímo Bohuslava Martinů.
[218] Letiště Compiègne – Corbeaulieu leželo přibližně 15 km od obce Vieux-Moulin, kde Charlotte Martinů žila od svých pěti let. Vzniklo jako vojenské letiště v dubnu 1911, od roku 1912 bylo sídlem dvou leteckých škol – Doutre a Martinet–Legagneux).
Viz Compiegne – Corbeaulieu. Anciens Aérodromes [online]. 2021, 27. února 2011 [cit. 2021-05-05]. Dostupné z: https://www.anciens-aerodromes.com/?p=3871.
[219] Třetí do diáře vloženou přílohou je text napsaný černým inkoustem na linkovaný list s poměrem stran odpovídajícím formátu Letter.
[220] Sken recto strany dokumentu je v přílohách na str. LII.
[221] Přílohu tvoří samotným Bohuslavem Martinů vytvořený soupis skladeb, které byly prováděny v první polovině 40. let 20. století. Soupis není vytvořen chronologicky, sepsán byl zřejmě až s odstupem času.
[222] Premiéra a další provedení skladby Concerto grosso H 263 pro komorní orchestr, která proběhla dne 14. listopadu 1941 pod vedením dirigenta Sergeje Alexandroviče Kusevického.
[223] Premiéra díla Sinfonietta giocosa H 282 pro klavír a malý orchestr, kterou Bohuslav Martinů dedikoval klavíristce Germaine Lerouxové, která skladbu také provedla. Na programu koncertu byly také skladby W.A. Mozarta, Josepha Haydna, Harla McDonalda a Roberta McBride.
Viz Performance History Search. The Carnegie Hall [online]. New York City: The Carnegie Hall Corporation, 2021 [cit. 2021-04-05]. Dostupné z: https://www.carnegiehall.org/About/History/Performan ce-History-Search?q=&dex=prod_PHS&page=13&event=24610&start=-883620000&end=-852166800.
[224] Koncert pro klavír a orchestr č. 1 H 149, který měl premiéru již v roce 1925.
[225] Sonata da camera H 283 pro violoncello a malý orchestr. Martinů zde uvádí chybně rok 1941. V soupisu skladeb ale poté správně uvádí rok 1943, který odkazuje na premiéru, která se konala 25. listopadu v Ženevě. Skladbu provedl švýcarský violoncellista Henri Honegger (1904–1992), kterému byla skladba rovněž dedikována.
[226] Concerto da camera H 285 pro housle a smyčcový orchestr s klavírem a bicími nástroji. Premiéra opusu se uskutečnila 23. ledna 1942 pod vedením dirigenta Paula Sachera (1906–1999).
[227] Premiéra Dvojkoncertu H 271 pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány. Skladba byla provedena 9. února 1940 v Basileji pod vedením dirigenta Paula Sachera.
[228] Švýcarský dirigent Ernest Ansermet (1883–1969) provedl Dvojkoncert společně s Orchestre Romande v Ženevě a Lausanne.
Viz dopis sig. Sac 1940-09-03a.
[229] Premiéra Sonáty č. 1 pro violoncello a klavír H 277, která se uskutečnila 19. května 1940 v Paříži. Skladbu provedl violoncellista Pierre Fournier (1906–1986) a klavírista Rudolf Firkušný.
[230] Sken verso strany dokumentu je v přílohách na str. LIII.
[231] Jedná se pravděpodobně o Smyčcové trio č. 2 H 238 pro housle, violu a violoncello, které mělo premiéru již v roce 1935.
[232] Jedná se pravděpodobně o Sonátu č. 1 H 182 pro housle a klavír, či o Sonátu č. 2 H 208 pro housle a klavír. Byly premiérovány v Paříži ve 30. letech 20. století.
[233] Premiéra Symfonie č. 1 H 289, která se konala 13. listopadu 1942 pod vedením dirigenta Sergeje Aleksandroviče Kusevického.
[234] Bostonský symfonický orchestr.
[235] Skladba Památník Lidicím H 296 pro symfonický orchestr. Premiéra se uskutečnila v newyorské Carnegie Hall dne 28. října 1943.
Viz MIHULE, Jaroslav. Martinů: Osud skladatele. Vydání druhé, přepracované. Praha: Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum, 2017, s. 318.
[236] Jedná se o Newyorskou filharmonii, která premiérovala Památník Lidicím pod vedením dirigenta Arthura Rodzinského (1892–1958).
Viz tamtéž.
[237] Koncert pro housle a orchestr č. 2 H 293, který měl premiéru 31. prosince 1943. Houslový part provedl ukrajinský houslista Mischa Elman (1891–1967), kterému Martinů opus dedikoval.
Viz HALBREICH, Harry. Bohuslav Martinů: Werkverzeichnis und Biografie. 2., rev. Ausg. Mainz: Schott, 2007, s 309.
[238] Jedná se o Bostonský symfonický orchestr, který Koncert pro housle a orchestr č. 2 premiéroval pod vedením dirigenta Sergeje Aleksandroviče Kusevického (1874–1951).
Viz tamtéž.
[239] Premiéra Koncertu pro dva klavíry a orchestr H 292, která proběhla 5. listopadu 1943 ve Filadelfii.
Viz tamtéž, s 324.
[240] Detaily o panu Frichovi se autorce nepodařilo dohledat. Jedná se pravděpodobně o interpreta Variací na Rossiniho téma H 290.
[241] Variace na Rossiniho téma H 290 pro violoncello a klavír, které měly premiéru 20. listopadu 1942 v New Yorku.
[242] Premiéra Sonáty č. 2 pro violoncello a klavír H 286.
[243] Klavírní kvartet H 287.
[244] Jedná se pravděpodobně o Trio pro flétnu, violoncello a klavír H 300, které mělo premiéru 28. února 1945 v New Yorku.
[245] René Leroy (1898–1985) byl francouzský flétnista, který premiéroval Trio pro flétnu, violoncello a klavír H 300.
[246] Jedná se pravděpodobně o provedení Smyčcového kvartetu č. 2 H 150, který byl zkomponován již v roce 1925 a dedikován Novák-Frankovu kvartetu.
[247] Vzhledem k nedostatku místa na stránce psal autor následující záznamy do druhého sloupce ve spodní části stránky, vedle posledních pěti předchozích záznamů.
[248] Jedná se pravděpodobně o Klavírní kvintet č. 1 H 229, který byl zkomponován již v roce 1933 a dedikován klavíristovi Tiboru Harsányiovi (1898–1954).
[249] Provedení díla Tre ricercari H 267 nejspíše v Bostonu. Dílo bylo zkomponováno na objednávku Festivalu soudobé hudby v Benátkách, kde také mělo v roce 1938 premiéru.
Viz dopis sig. Mar 1941-03-14b.
[250] Rozhlasová stanice WOR (The Voice of New York.), která byla založena v roce 1922.
[251] Partita (Suita č. 1) H 212 pro smyčcový orchestr, která měla premiéru již v roce 1932.
[252] Premiéra Fantazie a toccata H 281 pro klavír, kterou interpretoval sám dedikant skladby klavírista Rudolf Firkušný (1912–1994) dne 2. února 1943.
[253] Jedná se o premiéru Madrigalové sonáty H 291 pro flétnu, housle a klavír, která měla premiéru 9. prosince 1942 v newyorském Town Hall.
[254] League of Composers je organizací, které Martinů dedikoval Madrigalovou sonátu.
[255] Viz poznámka č. 351.
|