Sonáta pro housle a klavír č. 3 je rozsáhlá čtyřvětá skladba. Její pomalá druhá věta, navozující za pomoci rafinovaného střídání konsonancí a disonancí téměř pocit beztíže, patří k tomu nejkrásnějšímu, co Martinů kdy napsal. Virtuózní scherzo s toccatovým triem nemá s „démonickým“ scherzem rané Sonáty C dur, H 120, nic společného. Čtvrtá věta Lento se dostává do tempa pozvolna, krásnou, širokodechou melodii obklopuje takřka neoimpresionistická zvukovost. Pro kompoziční metodu a intuitivní formální cítění Bohuslava Martinů je příznačná jedna příhoda z doby vzniku díla. Skladatel původně zamýšlel složit pouze tři věty, nemohl se však po dokončení druhé věty kloudně hnout z místa. Musel tedy nejprve složit Scherzo (3. větu) a teprve poté se mu podařilo najít vhodnou formu a hudební materiál pro finální větu.
Aleš Březina, Martinů: Works for Violin and Piano 2, © 1999 Supraphon Music a.s