K mezinárodně nejoblíbenějším skladbám Martinů patří bezpochyby Sonáta pro flétnu a klavír z léta 1945. Na jejím prosluněném charakteru má jednoznačný podíl pohoda letního pobytu na Cape Cod ve státě Massachusetts a skladatelova radost z právě šťastně ukončené 2. světové války. Četné bitonální úseky jsou pevně zakotveny v přehledně tonálním rámci skladby, dokládající přesvědčivě kvality neoklasicistní orientace svého autora. Po fantazijním úvodu klavíru přednese flétna synkopované hlavní téma, tvořící svým klidným lyrismem kontrast k motorickému tématu vedlejšímu. Specifická široká kantabilita pomalé věty svědčí mj. o intensivním studiu renesančních madrigalů, jednoho z nejvýznamnějších inspiračních zdrojů „amerického“ Martinů. Třetí věta, plná ozvuků přírody a ptačích trylků - manželé Martinů se v té době starali o zraněného ptáčka (amerického lelka) a učili jej znovu létat - uzavírá v hravé a radostné atmosféře celou skladbu. Flétnová sonáta Bohuslava Martinů je jednou z mála opravdu krásných skladeb, které ve 20. století pro toto obsazení byly napsány.
Aleš Březina, Bohuslav Martinů: Selected Masterpieces, © 2001 Supraphon Music a.s