Základní informace
Titul CZKoncert pro violoncello a orchestr č. 2
Podtitul CZ
Titul ENConcerto for violoncello and orchestra No. 2
Podtitul EN
Titul DEKonzert für Cello und Orchester Nr. 2
Podtitul DE
Titul FR
Podtitul FR
KategorieKoncerty a koncertantní hudba
PodkategorieVioloncellové koncerty
Halbreichovo číslo a přípona304
Části (věty)1. Moderato; 2. Andante poco moderato; 3. Allegro
Durata35'
Nástrojové obsazení2222-4230-Timp-Batt-Archi
Sólový hlasVc
Obsazení vokálních rolí
Dedikant
Diplomatický přepis věnování
Poznámka k věnování
Původ
Místo kompoziceNew York
Rok dokončení1945
Započetí kompozice20.12.1944
Dokončení kompozice26.02.1945
Poslední úprava
Premiéra
Interpret Alexandr Večtomov (Vc), Zdeněk Košler (dir./cond.)
Košler, Zdeněk
Večtomov, Saša
Datum premiéry25.05.1965
Místo premiéryČeské Budějovice
Ansámbl Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK
Uložení autografu
InstituceG. Schirmer, Inc.
Místo uloženíNew York
Současný vlastníkG. Schirmer, Inc.
Poznámka k rukopisuAutografní part sólového Vc, autografní klavírní výtah a skici jsou uloženy v Centru Bohuslava Martinů v Poličce (depozitum Nadace Bohuslava Martinů). -- - -- Blueprintová kopie autografu se zanáškami Miloše Sádla uložena v Institutu Bohuslava Martinů.
Vydání
Místo vydáníNew York City, New York
VydavatelAssociated Music Publishers
Rok vydání1964
CopyrightAssociated Music Publishers, New York
Poznámka
Poznámka
Informace

Koncert pro violoncello a orchestr č. 2

Koncert pro violoncello a orchestr č. 2 je Martinů čtvrtým z jeho koncertantních děl pro tento nástroj počínaje jednovětým Concertinem z roku 1924. Následovala Sonata da camera pro violoncello a komorní orchestr z roku 1940 a Koncert pro violoncello a orchestr č. 1 z roku 1930, jehož poslední verze však byla dokončena až v druhé polovině roku 1955. Oba violoncellové koncerty se výrazně liší svým charakterem. Koncert č.1 směřuje spíše k velkým koncertům novoromantického typu, zatímco druhý se vyznačuje zejména velice lyrickým až intimním výrazem. Až na pronikavě brilantní kadenci krátce před závěrem třetí věty postrádá virtuózní okázalost koncertů předchozích, ale zato je skvostnou ukázkou dialogu a souhry mezi sólistou a orchestrem. Zatímco všechny tři verze prvního koncertu byly téměř ihned po dokončení provedeny, premiéry druhého violoncellového koncertu se Martinů nedočkal. Po neshodách se sólistou Martinů partituru odložil a teprve dvacet let od svého vzniku 25. května 1965 byl poprvé proveden pražskými symfoniky pod vedením Zdeňka Košlera v Českých Budějovicích. Cellového partu se ujal Saša Večtomov, člen Českého tria, který se v šedesátých letech zasloužil o několik nahrávek z Martinů skladeb pro violoncello a orchestr.

Druhý cellový koncert je jednou z mnoha skladeb „amerického“ období poznamenaná Martinů touhou po návratu domovů. Inspirace českou lidovou melodikou je patrná zejména v tématu druhé věty, zatímco věta první odráží atmosféru českých vánoc, kterou si Martinů pravděpodobně připomněl, když začal na první větě 20. prosince roku 1944 pracovat. Pozoruhodný z tohoto pohledu je také nástup sólového violoncella v úvodní větě, který se na ploše padesáti taktů pohybuje výhradně v diatonickém tónovém repertoáru. Za zmínku stojí také skutečnost, že Martinů se v této skladbě částečně vzdálil běžnému řazení vět v nástrojovém koncertu. Druhá věta není běžnou pomalou větou, ale blíží se spíše lehkému scherzandu. Třetí věta Allegro uzavírá koncert v rychlejším tempu s četnějšími virtuózními figuracemi.

 

Jana Honzíková

 

 

Prameny

« předchozí
ID 226 (záznam 1 / 0)
další »