Základní informace
Titul CZKoncert pro violoncello a orchestr č. 2
Titul ENConcerto for violoncello and orchestra No. 2
Titul DEKonzert für Cello und Orchester Nr. 2
KategorieKoncerty a koncertantní hudba
PodkategorieVioloncellové koncerty
Halbreichovo číslo304
Části (věty)1. Moderato; 2. Andante poco moderato; 3. Allegro
Durata35'
Nástrojové obsazení2222-4230-Timp-Batt-Archi
Sólový hlasVc
Původ
Místo kompoziceNew York, NY
Rok dokončení1945
Započetí kompozice20.12.1944
Dokončení kompozice26.02.1945
Premiéra
Interpret Košler, Zdeněk
Večtomov, Saša
Datum premiéry25.05.1965
Místo premiéryČeské Budějovice
Poznámka k premiéřeAlexandr Večtomov (Vc), Zdeněk Košler (dir.)
Ansámbl Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK
Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK
Uložení autografu
InstituceG. Schirmer, Inc.
DepozitumNew York, NY
Současný vlastníkG. Schirmer, Inc.
Poznámka k autografuAutograf uložen v archivu vydavatele, kopie tč. v IBM není.
Autografní part sólového Vc, autografní klavírní výtah a skici jsou uloženy v Centru Bohuslava Martinů v Poličce (depozitum Nadace Bohuslava Martinů).
Reprodukce autografu se zanáškami Miloše Sádla uložena v Institutu Bohuslava Martinů.
Copyright
CopyrightAssociated Music Publishers, New York
Odkaz na prodejcekoupit
Vydání
Associated Music Publishers, 1946
Signatura IBM: 1022 KV
Specifikace vydání: 1. vydání
Detaily tohoto vydání
Prameny
Vazby Související písemnosti
Dokumenty v Knihovně
O skladbě

Koncert pro violoncello a orchestr č. 2 je Martinů čtvrtým z jeho koncertantních děl pro tento nástroj počínaje jednovětým Concertinem z roku 1924. Následovala Sonata da camera pro violoncello a komorní orchestr z roku 1940 a Koncert pro violoncello a orchestr č. 1 z roku 1930, jehož poslední verze však byla dokončena až v druhé polovině roku 1955. Oba violoncellové koncerty se výrazně liší svým charakterem. Koncert č.1 směřuje spíše k velkým koncertům novoromantického typu, zatímco druhý se vyznačuje zejména velice lyrickým až intimním výrazem. Až na pronikavě brilantní kadenci krátce před závěrem třetí věty postrádá virtuózní okázalost  koncertů předchozích, ale zato je skvostnou ukázkou dialogu a souhry mezi sólistou a orchestrem. Zatímco všechny tři verze prvního koncertu byly téměř ihned po dokončení provedeny, premiéry druhého violoncellového koncertu se Martinů nedočkal. Po neshodách se sólistou Martinů partituru odložil a teprve dvacet let od svého vzniku 25. května 1965 byl poprvé proveden pražskými symfoniky pod vedením Zdeňka Košlera  v Českých Budějovicích. Cellového partu se ujal Saša Večtomov, člen Českého tria, který se v šedesátých letech zasloužil o několik nahrávek z Martinů skladeb pro violoncello a orchestr. 

Druhý cellový koncert je jednou z mnoha skladeb „amerického“ období poznamenaná Martinů touhou po návratu domovů. Inspirace českou lidovou melodikou je patrná zejména v tématu druhé věty, zatímco věta první odráží atmosféru českých vánoc, kterou si Martinů pravděpodobně připomněl, když začal na první větě 20. prosince roku 1944 pracovat. Pozoruhodný z tohoto pohledu je také nástup sólového violoncella v úvodní větě, který se na ploše padesáti taktů pohybuje výhradně v diatonickém tónovém repertoáru. Za zmínku stojí také skutečnost, že Martinů se v této skladbě částečně vzdálil běžnému řazení vět v nástrojovém koncertu. Druhá věta není běžnou pomalou větou, ale blíží se spíše lehkému scherzandu. Třetí věta Allegro uzavírá koncert v rychlejším tempu s četnějšími virtuózními figuracemi.

Jana Honzíková, program koncertu Festivalu Bohuslava Martinů, 21. 12. 2000.

« předchozí
ID 226 (záznam 1 / 0)
další »