Fantasie a toccata je jednou z nejvíce se vymykajících skladeb Bohuslava Martinů. Stejně výjimečné byly také okolnosti, za kterých v září a říjnu 1940 vznikala. Nebyla totiž skládána na objednávku, Martinů ji komponoval v jihofrancouzském Aix en Provence pro pianistu Rudolfa Firkušného na výraz vděku. Právě Firkušný přiměl Bohuslava a Charlotte Martinů svým naléhavým telefonátem 10. června 1940 k tomu, aby opustili Paříž, protože se blíží německá vojska, a pomáhal jim při organizaci útěku z okupované Francie do USA. Od útěku 11. června až do příjezdu do USA v březnu 1941 spali manželé Martinů podle Charlottiných vzpomínek ve více než 40 postelích, ale také ve vlacích a v nádražních čekárnách. Od zabrání Paříže německými vojsky přestaly Martinů přicházet tantiémy za provozování jeho děl, takže se na útěku ocitl prakticky bez peněz. Navíc pouhé dva měsíce před vznikem Fantasie a toccaty zemřela v Montpellier ve věku 25 let skladatelova žačka a milenka Vítězslava Kaprálová. Skladatelův duševní stav v té době charakterizuje příhoda, ve které podle vzpomínek své ženy na jedné lesní cestě „ubil holí hada.“ „Když jsem viděla“, pokračuje Charlotte dále ve svých vzpomínkách, „s jak zatrpklým výrazem do něj bušil holí jako kdyby to byl meč, viděla jsem v tomto gestu celou jeho bolest a jeho zoufalství nad šíleností války, celou jeho beznaděj.“
Zpočátku se toto dílo jmenovalo Fantasie a Rondo – pod tímto názvem je také Firkušný 2. února 1943 premiéroval v New Yorku. Kdy bylo přejmenováno a proč – obě varianty názvu mají své oprávnění - není známo, v tištěné partituře ale již nese svůj dnešní název. Setkáváme se zde s neobvykle divokým a expresivním Martinů, oddechové pasáže jsou v tomto dvouvětém kolosu spíše výjimkou. Časté změny nálad jsou motivovány zřejmě jakýmsi vnitřním programem, který skladatel sice nesdělil, ale vzhledem k jeho biografické situaci není těžko si jej alespoň v hrubých obrysech představit. Časté užití několika tónin současně, silná chromatičnost a složitá rytmická struktura, čerpající jak z motoriky pozdně barokní instrumentální hudby tak i ze synkopovaných jazzových rytmů přispívají ke komplexnosti tohoto ojedinělého díla, které právem budí protichůdné reakce: Harry Halbreich napsal ve svém katalogu děl Bohuslava Martinů: „Obě části, velmi volné po stránce formy a rytmu, dosahují vnitřní uzavřenosti a v případě dokonalého provedení zanechají otřásající dojem. Je to jeden z vrcholů moderní klavírní literatury.“
Naopak newyorský kritik premiéry díla, mladý skladatel Irving Gifford Fine, napsal v Modern Music (January-February 1945, No. 2, strana 115 - 117) v reakci na premiéru v roce 1943: Český klavírista Rudolf Firkušný oslnil pateticky malé publikum v Jordan Hall s programem, který obsahoval mj. premiéru Fantasie a Ronda od Bohuslava Martinů. Tato skladba by měla být vydána jako příručka jak pospojovat v jeden celek sérii úvodů k úvodům. Je vskutku velkým výkonem napsat tolik minut hudby bez jediné logické fráze.“
Aleš Březina, Bohuslav Martinů: Selected Masterpieces, © 2001 Supraphon Music a.s