Základní informace
Titul CZPamátník Lidicím
Podtitul CZpro symfonický orchestr
Titul ENMemorial to Lidice [auth.]
Podtitul ENfor symphony orchestra
Titul DEGedenkstück für Lidice
Podtitul DEfür grosses Orchester
Titul FR
Podtitul FR
KategorieOrchestrální hudba
PodkategorieSkladby pro velký orchestr
Halbreichovo číslo a přípona296
Části (věty)Adagio
Durata9'
Nástrojové obsazení3332-4231-Timp-Batt-Arpa-Pf-Archi
Sólový hlas
Obsazení vokálních rolí
Dedikant
Diplomatický přepis věnování
Poznámka k věnováníNa památku nevinných obětí z Lidic.
Původ
Místo kompoziceDarien, Connecticut
Rok dokončení1943
Započetí kompozice1943
Dokončení kompozice03.08.1943
Poslední úprava
Premiéra
Interpret Arthur Rodzinski (dirigent/conductor)
Rodziński, Artur
Datum premiéry28.10.1943
Místo premiéryNew York, Carnegie Hall (Main Hall)
Ansámbl New York Philharmonic Orchestra
Uložení autografu
InstituceCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Místo uloženíPolička
Současný vlastníkCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Poznámka k rukopisuChybí titulní strana. *** Faksimile s titutní stranou uloženo v archivu České filharmonie v Praze. *** V Centru Bohuslava Martinů v Poličce se nachází také party cizí rukou (depozitum Nadace Bohuslava Martinů).
Vydání
Místo vydáníPraha
VydavatelMelantrich
Rok vydání1946
CopyrightBärenreiter Praha
Poznámka
Poznámka
Informace

Památník Lidicím

V září roku 1941 dosadil Hitler na místo relativně mírného říšského protektora Čech a Moravy Neuratha mladého, ambiciózního a sadistického Reinharda Heydricha, člena S.S. Počátkem roku 1942 se česká exilová vláda v Londýně, vedená Edvardem Benešem, rozhodla Heydricha nechat zavraždit a vytrénovala za tímto účelem důstojníky Československé armády přímo v Británii. 27. května 1942 vykonali Josef Gabčík a Jan Kubiš v pražské Libni svůj úkol. Úspěch byl však jen částečný; Heydrich sice 4. června téhož roku zemřel v nemocnici, po jeho smrti ovšem přišla hrůzná odveta. Němci si vyžádali 2000 obětí, včetně obyvatel vesnice Lidice, která byla napadena v noci z 9. na 10. června. Jméno Lidice oběhlo celý svět jako symbol a sehrálo důležitou roli při Norimberském procesu.

Taková událost měla dopad na mnohé umělce ve své době i v době následující. V hudbě českých autorů se s ní setkáme v celku často, počínaje dramatickým kusem Kučery, sborovou skladbou Hanušovou a Tučapského až k Ištvanově Odyssei lidického dítěte, ovšem největší význam světového dosahu měla osmiminutová orchestrální skladba Bohuslava Martinů, napsaná ve spěchu následujícího roku a dokončená 3. srpna 1943. Je zajímavé si uvědomit, jak silně zapůsobila tato skladba, myšlená coby projev vzpomínek, snad ještě více než tak hluboce procítěná a velmi osobní reakce v třetí větě první symfonie, v Largu, napsaném v polovině července 1942 jako okamžitý dojem z událostí v postižené vlasti. Památník Lidicím je zároveň výsledkem zakázky Americké svazu skladatelů, který oslovil řadu skladatelů, aby složili skladbu inspirovanou válečným děním, které se jich nějak osobně dotklo. Vpravdě byl ale výchozím motivem pro tuto kompozici apel české exilové vlády, která zároveň projevila neadresovaný zájem o novou českou národní hymnu. Přestože Martinů, který se hymnou nezabýval, učinil první záznamy Památníku Lidicím v srpnu roku 1942, nebyl s nimi tehdy zcela spokojen. Miloš Šafránek, který byl s skladatelem touto dobou ve styku, tvrdí, že Martinů si představoval Památník Lidicím jako prostřední větu z plánovaného triptychu, jehož krajní věty měly být v rychlém tempu, jedna z nich měla nést název RAF.

Věta jako celek je uvnitř rozvržena do tří částí: Adagio je následováno kratším, mírným Andante, které následně znovu vyúsťuje v Adagio. Úvodní chmurný akord c moll je vzápětí vystřídán akordem cis moll, Martinů zde střídáním akordů a rytmu líčí tragický ráz události a vše je potrženo osobitou instrumentací velkého orchestru. Národní ozvěny jsou patrné ve skupinách kadencí, v uplatnění klarinetů a fagotů od druhého taktu nebo citací svatováclavského chorálu, který Martinů ve svých dílech použil předtím již několikrát. Andante moderato přináší do celkové tragické nálady skladby jemnou změnu ve smyslu odporu a útlaku a sebevědomé touhy, tonální centrum se přesouvá k Es dur. Skutečný protest proti tragédii přichází s návratem Adagia, zosobněný intervalem septimy v hornách, trubkách, anglickém rohu a vysokých smyčcích, zesílených tam-tamem, následované téměř bezprostředně hornami, anglickými rohy a violami, které jakoby vzdorovitě citují úvodní čtyři tóny Beethovenovy Páté symfonie. Poté hudební tok ustává, aby se usadil a sladil v mírumilovném C dur.

Skladba byla věnována „Památce nevinných obětí Lidic“ a byla prvně uvedena Newyorskou filharmonií pod vedením Artura Rdozinského v Carnegie Hall v New Yorku 28. října 1943, na dvacáté páté výročí vzniku Československé republiky. První české představení se uskutečnilo 14. března 1946, v podvečer sedmiletého výročí vstupu nacistických vojsk do Československa. Českou filharmonii tehdy řídil Rafael Kubelík.

 

 

Graham Melville-Mason

© Chandos Records 1993, CHAN 9138

 

Prameny

« předchozí
ID 218 (záznam 1 / 0)
další »