Základní informace
Titul CZSymfonie č. 3
Podtitul CZ
Titul ENSymphony No. 3 [auth.]
Podtitul EN
Titul DESymphonie Nr. 3
Podtitul DE
Titul FRSymphonie n° 3
Podtitul FR
KategorieOrchestrální hudba
PodkategorieSymfonie
Halbreichovo číslo a přípona299
Části (věty)1. Allegro poco moderato; 2. Largo; 3. Allegro - Andante
Durata30' 30''
Nástrojové obsazení3332-4331-Timp-Batt-Arpa-Pf-Archi
Sólový hlas
Obsazení vokálních rolí
Dedikant Kusevickij, Sergej Aleksandrovič
Boston Symphony Orchestra
Diplomatický přepis věnováníTo | Serge Koussevitzky | and Boston-Symphony Orchestra. | For 20th Anniversary.
Poznámka k věnování
Původ
Místo kompoziceRidgefield, Connecticut
Rok dokončení1944
Započetí kompozice02.05.1944
Dokončení kompozice14.06.1944
Poslední úprava
Premiéra
Interpret Sergey Alexandrovich Koussevitzky (dir./cond.)
Kusevickij, Sergej Aleksandrovič
Datum premiéry12.10.1945
Místo premiéryBoston, USA
Ansámbl Boston Symphony Orchestra
Boston Symphony Orchestra
Uložení autografu
InstituceBoosey & Hawkes
Místo uloženíLondýn
Současný vlastníkBoosey & Hawkes, Londýn
Poznámka k rukopisuV archivu Boosey & Hawkes se nachazí také blueprintová kopie autografu. Druhá blueprintová kopie je uložena v Institutu Bohuslava Martinů v Praze. -- - -- Náčrt uložen v Českém muzeu hudby v Praze.
Vydání
Místo vydáníLondýn
VydavatelBoosey & Hawkes
Rok vydání1949
CopyrightBoosey & Hawkes, London-New York
Poznámka
PoznámkaTištěnou partituru vydalo nakladatelství Boosey & Hawkes až v roce 1967.
Informace

Symfonie č. 3

Symfonie č. 3 je poslední symfonií, kterou Bohuslav Martinů komponoval v období druhé světové války. Vznikla mezi 2. květnem a 14. červnem roku 1944 v městečku Ridgefield (ve státě Connecticat). Martinů si tam se svojí chotí Charlottou přijel odpočinout od velkoměstského shonu a uniformního prostředí New Yorku, na které si občas v této metropoli stěžoval. Kromě stísněnosti, pramenící z beznaděje nad stále se nekončícím válečným konfliktem, se ve skladbě odráží vnitřní neklid a napětí samotného skladatele. Po vyčerpávající práci na druhém houslovém koncertě a Klavírním kvintetu č. 2 se cítí přepracován, ve skleslé náladě a obtížen steskem po domově. V dopise Miloši Šafránkovi z poloviny května píše:“ Pustil jsem se do té symfonie, ale musím to ze sebe zrovna trhat, nevím, co to se mnou je teďka, něco není v pořádku. Pořád se mi zdá, že jsme se vrátili domů a takové historky.“. Obtížný tvůrčí proces byl ale korunován velkolepým výsledkem, který přes napjatou atmosféru a nezvykle syrovou zvukovost, byl oceněn i publikem (premiéra proběhla 12. října 1944 v Bostonu za řízení Sergeje Kusevického). Martinů o symfonii dokonce o několik let později prohlásil(v interview pro New York Times):“Třetí symfonie je má pýcha,… Myslím, že Třetí je mou skutečnou první symfonií. Jediná nebyla objednána – psal jsem ji od srdce jako dar Bostonskému symfonickému orchestru, který ji premiéroval.“.

Oproti předcházejícím čtyřvětým symfoniím se ve třetí Martinů omezuje na třívětý rámec, jehož finální věta vyniká neobyčejnou architektonickou i obsahovou závažností. První věta se na úrovni makrostruktury přimyká k sonátové formě více než je obvyklé u ostatních Martinů symfonických vět. Sleduje třídílné schema s pravidelnou reprízou a odstíněním oblasti vedlejšího tématu v podobě fagotového sóla. V rámci tematicko – motivické práce, ostatně i jako v následujících dvou větách, se orientuje na rozvíjení jednoho motivického jádra. Základem první věty je třítónová buňka, která je v několika gradačních vlnách intervalově rozpínána a rytmicky deformována. Jedna z jejích variovaných podob je nositelem motivu z Dvořákova Requiem (použitého také ve druhé větě symfonické básně Asrael Josefa Suka), zaznívajícího plně ve finální větě. Orchestrální tok plyne v polytonálně rozložených pásmech nad sebou ve dvou až třech nástrojových skupinách, spojujících se na některých místech v jednotný proud. Jednotlivá pásma nastupují po sobě se zpožděním a vytvářejí tak rozmanité synkopované pulsování. Důsledně promyšlená kontrapunktická práce je charakteristická i pro následující Largo, kde jsou do úseků polyfonní sazby zapojeny všechny hlasy. Třetí věta a její rozdělení na dva kontrastní díly byla podle literatury inspirována zprávou o vylodění spojeneckých vojsk v Normandii v červnu 1944, která způsobila prudký obrat skladatelovy nálady. Napjatá atmosféra předchozího dění je vystřídána uklidňujícím tónem, doprovázeným zvukovým zjemněním, ústícím do osvobozující katarze.

 

Jana Honzíková

 

Prameny

« předchozí
ID 221 (záznam 1 / 0)
další »