Na jednom z životních i uměleckých vrcholů, po úspěchu prvního provedení 4. symfonie, H 305, v těsné blízkosti závěru 2. světové války a s ním spjaté vidiny návratu do vlasti, zastihla Martinů objednávka vydavatelství Boosey & Hawkes na složení krátkých klavírních skladeb. Martinů patřil v té době v USA k nejslavnějším skladatelům, vyučoval na prestižních vysokých školách (o něco později k nim přibyla i Princetonská univerzita), jeho symfonická díla hrály nejvýznamnější americké symfonické orchestry, největší americké deníky tiskly rozsáhlé recense jeho nových skladeb a oslavné články k jeho životním jubileům. Boosey & Hawkes vydával jeho symfonie i díla pro komorní orchestr a tak Martinů i tuto objednávku přijal a během července a srpna 1945 zkomponoval Etudy a polky, šestnáct krátkých skladeb, jejichž český tón a blízkost ke klavírním polkám Bedřicha Smetany není náhodná. Právě při srovnání Etud a Polek například s Třemi českými tanci, H 154, z roku 1926 však vyjde zřetelně najevo, jakými proměnami prošla hudební řeč jejich tvůrce v uplynulých dvaceti letech: rytmika navzdory své pregnantnosti již vůbec není vázána taktovými čarami, melodie jsou fantasijní uvolněné, celkový charakter díla je cudný až intimní a forma každé části zcela individuální.
Aleš Březina, Bohuslav Martinů: Selected Masterpieces, © 2001 Supraphon Music a.s