Základní informace
Titul CZSinfonietta giocosa
Podtitul CZpro klavír a malý orchestr
Titul ENSinfonietta Giocosa
Podtitul ENfor piano and small orchestra
Titul DESinfonietta giocosa
Podtitul DEfür Klavier und kleines Orchester
Titul FRSinfonietta giocosa [auth.]
Podtitul FRpour piano et petit orchestre
KategorieKoncerty a koncertantní hudba
PodkategorieKlavírní koncerty
Halbreichovo číslo a přípona282
Části (věty)1. Poco allegro; 2. Allegretto poco moderato; 3. Allegro; 4. Andantino (moderato)
Durata28'
Nástrojové obsazení2202-2000-Archi
Sólový hlasPf
Obsazení vokálních rolí
Dedikant Leroux, Germaine
Diplomatický přepis věnováníÀ Germaine Leroux | à son anniversaire | le dernier cadeau de France.
Poznámka k věnováníVěnování na první straně autografního klavírního výtahu (1940).
Původ
Místo kompoziceAix-en-Provence
Rok dokončení1940
Započetí kompozice10/1940
Dokončení kompozice12.11.1940
Poslední úprava1941
Premiéra
Interpret Germaine Leroux (Pf), Léon Barzin (dirigent/conductor)
Barzin, Léon
Leroux, Germaine
Datum premiéry16.03.1942
Místo premiéryNew York, Carnegie Hall
Ansámbl The National Orchestral Association
Uložení autografu
InstituceCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Místo uloženíPolička
Současný vlastníkCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Poznámka k rukopisuAutografní klavírní výtah. Autografní partitura je nezvěstná. *** V CBM uloženo také faksimile autografní partitury a party cizí rukou.
Vydání
Místo vydáníLondýn
VydavatelBoosey & Hawkes
Rok vydání1953
CopyrightBoosey & Hawkes, London-New York
Poznámka
PoznámkaRevidováno v roce 1941 v Pleasantville, New York. *** Úprava pro dva klavíry - Karel Šolc (Boosey and Hawkes, 1951). *** Název na titulní straně faksimile autografní partitury (CBM v Poličce): "Sinfonietta giocosa | pour piano solo et petit orchestre". Titulní strana obsahujje také dvě věnování: "A | Germaine Leroux | pour son anniversaire | et | pour mon arrivée en Amerique. | B. Martinů | New York. 1/April 1941."; "Souvenir et 'congratulations' | pour le premiere a New York March 1942." *** Durata jednotlivých vět podle odhadu B. Martinů: 7'+6'+8'25''+8' (=29'25'').
Informace

Sinfonietta giocosa

Čtyřvětá Sinfonietta giocosa pro klavír a orchestr vznikala v jednom z nejnapínavějších životních momentů Bohuslava Martinů. Po příchodu německé armády do Paříže byl nucen v červnu roku 1940 se svou chotí Charlottou město opustit a již několik týdnů se věnoval vyřizování úředních formalit, nutných pro odjezd do Spojených Států. Podle skladatelových vlastních slov byla skladba komponována „v unavující a nepohodlné tramvaji mezi Aix–en–Provence a Marseille, kam jsem takřka denně po dlouhé týdny dojížděl, abych získal americké vízum a takřka nedosažitelné „visa de sortie“ z Francie. Ke každé jízdě, časově asi 4 – 5 hodin denně, bylo třeba zvláštního povolení policejního komisařství.“ O to více překvapující je radostná, až hravá nálada Sinfonietty, pro kterou se stala jednou z nejoblíbenějších skladeb Martinů. K tomu jistě přispěla jednoduchost faktury i výrazu a odlehčená instrumentace. Martinů používá malé obsazení orchestru pouze s dřevenými a smyčcovými nástroji. Sólový part klavíru není vypracován ve stylu romantického nástrojového koncertu, ale je využit spíše jako strukturální a zejména zvukový kontrast k orchestrálnímu „tutti“. Tento fakt svědčí o pozadí techniky barokního concerta grossa, které Martinů inspirovalo již v mnoha předchozích skladbách. Vedle sólového klavíru se objevuje v závěru prvního dílu třetí věty „concertino“ v podobě kvarteta flétny, klavíru, violoncella a houslí, které je v následujícím Triu vystřídáno komorním dechovým kvintetem. Kromě koncertantních prvků tvorby třicátých let je v některých úsecích zřejmá návaznost na o dva roky starší Dvojkoncert. Obě nejrozsáhlejší a nejzávažnější gradační plochy první věty Sinfonietty giocosy jsou vybudovány obdobně jako v Dvojkoncertu – po sobě nastupující šestnáctinové běhy se zahušťují a na vrcholu gradace se spojují v jeden mohutný proud. Odlišná je podoba a expozice hlavních témat a jednodušší harmonické vybavení, směřující opět více k tonalitě.

Po příjezdu do Ameriky Martinů skladbu zrevidoval a věnoval ji klavíristce Germaine Leroux. Chtěl tak vyjádřit svoje poděkování za pomoc, kterou mu v jeho cestě za svobodou spolu se svým manželem (Milošem Šafránkem) poskytla. Premiéra skladby proběhla 16. března roku 1942 v Carnegie Hall v provedení Germaine Leroux s Národním orchestrem pod vedením Léona Barzina.

 

Jana Honzíková a Sandra Bergmannová

 

Prameny

« předchozí
ID 207 (záznam 1 / 0)
další »