Základní informace
Titul CZSonata da camera
Podtitul CZpro violoncello a malý orchestr
Titul ENSonata da Camera
Podtitul ENfor violoncello and small orchestra
Titul DESonata da camera
Podtitul DEfür Cello und kleines Orchester
Titul FRSonata da camera [auth.]
Podtitul FRpour violoncelle et petit orchestre
KategorieKoncerty a koncertantní hudba
PodkategorieVioloncellové koncerty
Halbreichovo číslo a přípona283
Části (věty)1. Poco allegro; 2. Andante poco moderato; 3. Allegro
Durata26' 30''
Nástrojové obsazení1122-2000-Archi (10/12Vl, 4Vle, 4Vc, 2Cb)
Sólový hlasVc
Obsazení vokálních rolí
Dedikant Honegger, Henri
Diplomatický přepis věnováníà Henri Honegger | avec mon amitié la plus sincère
Poznámka k věnování
Původ
Místo kompoziceAix-en-Provence
Rok dokončení1940
Započetí kompozice11/1940
Dokončení kompozice30.12.1940
Poslední úprava
Premiéra
Interpret Henri Honegger, Ernest Ansermet (dirigent/conductor)
Ansermet, Ernest
Honegger, Henri
Datum premiéry25.11.1943
Místo premiéryŽeneva, Švýcarsko
Ansámbl Orchestre de la Suisse Romande,
Uložení autografu
InstituceCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Místo uloženíPolička
Současný vlastníkNadace Bohuslava Martinů, Praha
Poznámka k rukopisu
Vydání
Místo vydáníKassel
VydavatelBärenreiter, Kassel
Rok vydání1980
CopyrightBärenreiter, Kassel
Odkaz na prodejcekoupit
Poznámka
PoznámkaNázev na titulní straně autografní partitury: "Sonata da camera | pour violoncelle solo et | petit orchestre".
Informace

Skladba Sonata da camera, H 283 vznikla po dokončení 1. revize prvního violoncellového koncertu, H 196 I, v těsné blízkosti za Sinfoniettou giocosou, H 282, na samém konci roku 1940. Martinů v té době pobýval ve francouzském  Aix-en-Provence, které se mu stalo posledním ostrůvkem relativního klidu, než se vydal se svojí manželkou Charlotte na náročnou cestu přes Marseille a Lisabon do Spojených Států. Název skladby si vypůjčil z označení hudebního druhu instrumentální světské sonáty pěstované v 17. století. Typickým představitelem tohoto typu skladeb byl A. Corelli, jehož partiturám se Martinů velmi obdivoval a které se pro něj staly též učebním materiálem. Inspirace barokní hudbou je zřejmá  figuracemi šestnáctinových not, jak to nejlépe ukazuje téma v úvodu třetí věty, střídání sólového hlasu s orchestrem v některých úsecích téže věty a v neposlední řadě užití orchestru jako doprovodného continua ve druhé větě.

První věta připomíná svým půdorysem sonátovou formu s jednou rytmicky výraznou hlavní myšlenkou. V druhé, výrazově nejzávažnější větě, lze občas na okamžik vycítit smutek, který bezpochyby chvílemi skladatele zaplavoval, ať již způsobený nedávnou smrtí lidsky i umělecky blízké Vítězslavy Kaprálové nebo blížícím se rozloučením s evropskou pevninou. Ve druhé větě je zpracováváno také jediné téma pozoruhodné velkým melodickým rozsahem naplňující celou větu nevšední meditativní krásou. Třetí věta se již opět vrací ke zcela převládajícímu bezstarostnému ladění skladby podtržené svěžím rytmem a rozsáhlejšími tonálními plochami.

Skladbu v roce 1943 nastudoval s Orchestre de la Suisse Romande pro premiéru ženevský cellista Henri Honegger, jemuž byla věnována. Řízení se ujal význačný švýcarský dirigent Ernest Ansermet, který provedl i některé další Martinů skladby (premiéra 1. symfonie, H 289, Parabol, H 367) a napsal několik rozborů těchto děl. Je také autorem programového textu k prvnímu provedení Sonaty da camera, ve kterém složil Martinů hudbě takovouto poklonu: „…Málo současných skladatelů uskutečnilo dnešní devízu ´návrat k čisté hudbě´ způsobem tak šťastným jako Martinů, v tom smyslu, že náměty jeho hudby jsou skutečně celé obsaženy v hudební podstatě, […] že nalézá prostředky vdechnout své hudbě horoucí život citů, aniž se utíká k oné ´rétorice´ citů, kterou vypracoval romantismus […]. Přítomná Sonata da camera je toho zářivým příkladem“. Právo na provozování si na delší čas podržel Henri Honegger.

Jana Honzíková, program koncertu Festivalu Bohuslava Martinů, 8. 12. 2001

 

Prameny

« předchozí
ID 208 (záznam 1 / 0)
další »