Základní informace
Typ korespondence Dopis
OdesílatelMartinů, Bohuslav
Odesílatel (korporace)
Lokace odesláníSchönenberg - Pratteln
Datum odeslání20.04.1958
PříjemceŠafránek, Miloš
Příjemce (korporace)
Lokace přijetíPraha
JazykČeština
Původ, datum získáníkopie z Centra Bohuslava Martinů v Poličce
Předchozí vlastník
Současný vlastníkCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Signatura současného vlastníkaPBM Kmš 872
Stará signatura v IBM2000/PBM Kmš 872
Signatura v IBMŠafM 1958-04-20
Obsah a fyzický popis
Stručný obsahBM čte rukopis Šafránkovy monografie. Soukromé dopisy "jsou ovšem někdy ne směrodatné" a skladatelovy články do programů jsou "vcelku c`est la blague". Text by se měl zhustit. Následují detailní kritické poznámky k jednotlivostem od str. 23 Šafránkova rukopisu až po str. 219; pokračovat v komentáři bude v příštím dopisu. Pro vydání v cizím jazyce je kniha moc dlouhá, text potřebuje "clearing".
Diplomatický přepis dopisu

[Schönenberg, Pratteln] Avril 20 1958.

 

Mily Milosi :[1]

Touche! Je to podivny pocit videt svuj zivot tak rozebran a vracet se tak daleko zpet do vzpominek a udalosti.[2] Myslim ze se ti to podarilo a napisu ti vice az cetbu dokoncim jsem teprve u Concert Grosso[3] a tak hlavni podekovani prijde na konec. Vidim ted jaka velka prace to byla a myslim te jeste ceka. Napis mi zdali tato kniha je urcena pro ceske vydani a nebo pro preklad?

Ted bych v rychlosti chtel rici nekolik poznamek, ktere jsem si behem cetby udelal.

 

Za prve vyhod toho Mistra na str 1. uvodu.[4]

Ted co se tyce qoutation[5] z mych dopisu a clanku, to jest dosti dulezite. totiz clanky psane do revue atd jsou premyslene, mohou byti quotovane. Dopisy jsou ve vetsine spravne alespon tobe nebo hudebnikum, do­pisy vice mene a vice privatni jsou ovsem nekdy ne smerodatne a co se tyce clanku v programech, zde bych se zamyslil, nebot jak vis clanky do programu jsou ta nejhorsi vec ktera skladatele muze potkat a hlavne mne a tak jsou odkladane az na posledni chvili a kdyz uz vyhnuti neni tedy se vypoti nejaky ten argument ale v celku c’est la blague[6], tak tam bych byl opatrny.

Prvni dil Policsky je moc hezky a vubec jsem v uzasu kdes nasel vsechny ty informace .

Ja myslim ze bys mel jeste celou vec zhustit, jsou tam veci jez se opakuji a snad prilis velikou vahu prikladas tem prvnim pracim, jako Stin a jine,[7] jez jsou jiste jenom episodou a spise trenovanim. Vratim se k tomu v detailu. Vezmu to po poradku dle stranek. K prvni casti se jeste vratim zacinam od str 23. Kde je omyl, reditel konserv. v te dobe nebyl Kaan nybrz Knittl,[8] jak spravne uz pises na str. nasledujici.

Str. 27. Myslim ze rukopis tri jezdcu[9] musi byti v Po­licce a nebo je ve V. Moulin nechal jsem si sem ted vsech­no poslat, tak ti to sdelim‚ ale nemyslim ze si ho nechal knittl.

vsechny neb vetsina otazek jsou otazky pameti a mohu se sam milit a rovnez ty se[10]

S tim violovym klicem mam pravdu[11] ale o tech rozepsanych hlasech[12] nevim,[13] proc bych je byl rozepiso­val. Mozna ze jsem se ten violovy klic prece jen behem pra­ce naucil, nevzpominam.

Str. 36 Novakuv ucitel byl Marak[14] a pozdeji teprve Hoffmann. Co se tyce Novakova clanku nemyslim ze vse je spravne, byl jsem prekvapen nekterymi diskrepanci o nichz jsem myslel ze mame totozny dojem. Bylo to tez psano po letech.[15]

 

Na str. 41 o tom byzanskem zpevu je nekde nedorozumeni, samozrejme je to monodie, tech par radku je nejasnych, ale neprekvapilo mne ze vychodni hudba neni kontrap. atd a nemuze miti volne vedeni hlasu, protoze je zde hlas jen jeden. To jsem vedel obtize byly jenom sehnat je to jest najit je v nekterem vydani, tak to oprav nebot by nam ihned vytkli ze tomu oba nerozumime.
Str 45. Pelease jsem v nemeckem divadle nevidel az v Na­rodnim.[16]

Str 51. Pisne na Baudelera myslim existuji, ponevadz jsem je nekde videl[17] (V. Moul?0 Trochu mne to plete protoze pozdeji citujes dilo jez bylo venovano Libe, nejsou to ty pisne, nebo nedal jsem ti je v Parizi?[18]

Str 52. Byla Orridge clenem Videnske a berlinske opery a ne Covent Garden?[19]

Str 53. Zde se jedna o zkouzku tak zvanou statni s jejiz diplomem bych mohl ucit hudbe, zde se mylim je to spravne na str 52, sorry.

Str 55. Rusky balet v nemeckem jsem nevidel. Az v Pa­rizi.[20]

Str 56. Gzovskou jsem take nevidel, jen jsem poslal partituru[21]

Str 58. Zde je asi znacny omyl ktery se tahne po nekolik stranek co se tyce tech pilnych studii partitur. Par­titury v te dobe jsme nemeli a take bych je nebyl nijak zvlast studoval, co jsme meli to byly spise upravy pro piano, take nevim ze by mi pratele posilali partitury do Policky, tohle musim zkontrilovat [zkontrolovat] ale urcite to studium pilne partitur neexistovalo. Vubec zvlast­ni studium nebylo to co bylo nelze nazvati studovanim. Vratim se k tomu.

tady myslim ze se prilis zdrzujes u veci nahozenych skiz a dokonce ztracenych.

str 60 Spanelskou Rhap.[22] jsem jiste neznal a neslysel, nebot pokud vim tyto skladby i debyssy se zacly hrati az po valce a to jest se Zemankem.[23]

Prosim te zkontroluj to casove mi to nevychazi ale v tom jsem jak vis slabej.

Str 62. kde jsi nasel tu koledu[24] ze o ni v takovych detailech mluvis?

Str 62. Hudebnice neni ceske slovo. (Opani Beli)[25]

Str 64. Mluvis o tom Goudimelovi ale ja jsem uzil asi jenom zalm nebo jsem uzil i hudbu?[26]

Str 71. O tom zazraku.V nekterych malo pripadech kde jsem uznal ze vec je hodna usili, uzil jsem nahle veskerou svoji energii. Pripad zajezdu. Pomoc Alice masarykove. To se stalo malo kdy.[27]

Str 72. pises co drive v partiture del… o tom uz jsem psal na prvni str. partitury zkratka pro nas chude nebyly. Na teze str. o uvedeni franc, hudby, byl to prvni Zemanek[28] ktery z toho byl divoky ale nastudoval to a hral v Plodinove burse. Zde je vubec male nedoroumeni s Talichem ale to nema vyznam. Ja sam nemam dojem ze by byl tolik sledoval moji cinnost bylo to spise ze jsem byl prite1em Stani. Forget it[29].

Str 75 byl Cernohorsky v Italii?

Str 75. Istar[30] znamena uplny atd od ceske hud. koncepce Stinu. To je vedle. Stin je zkratka skolni prace a slaba vubec bych o ni nepsal.[31] Co se tyce te volby Orientu, to je jen stredoevropska nemoc‚ kazdy hledal v Orientu svoji fantasii, tedy nic zvlastniho pro moji vol­bu. Otazka psychologicka naroda ve stredu Evropy.

Str 77 Legendu o Josefovi jsem videl v Praze. Ohni­vaka[32] jsem si nikdy zvlaste necenil a tedy jiste necitoval v mych oblibenych skladbach, snad jen pro forma. Istar nemuze miti vliv Parize nebot byla psana nez jsem odejel.[33]

Str 80. jeli prace variacni nemuze miti formu Sonaty. Totez pro Istar o vlivu Parize kam jsem prijel pozdeji, to jest premiera byla nebo mela byti 1918?[34] Pariz je 1923.

Str 87 ti fauni to jest zase orient ale poeticka stranka je dulezita

Str 83 casova neshoda se Sukem ktery k nam chodil do Myslikove[35] az kdyz jsem u neho studoval. Pravda je ze Mizejici pulnoc ucesal a mozna ze ne zrovna na prospech.

Str 84. Asrael[36] mne zaujal velice pres patheticky a bo-
­les­tinsky raz ale pokud se pamatuji slysel jsem jej jen jednou, jsem v nem asi nehral.

Str 85. Partitura Mizejici pulnocimusi byti v Praze asi ve Filharmonii? [37]

Myslim ze byl psan po baletu ale nejsem si jist.

Str 87. Nevim co mas stale s tou Celestou? To je nastroj na ktery se vubec nepamatuji ze bych ho byl uzil[38]

Str 89 co se Madrigalu tyce, neznal jsem je pred English Singers[39] ale co mne na tom uchvatilo byla [††][40] tenkokrate opravdu ke studiu.

Str 90 zase to studium Orlanda Palestriny, ty se proste studovati nedaji a tak tvuj zaver je jenom cause et effect.[41]

Str 91. Tvrzeni o Perotinu je mylne, slysel jsem jej poprve az v N. Y. [42] Vlastne to rikas. sorry.

Str 92. Ti fauni[43] vychazeji take z Rousslela.[44]

Str. 97. Na rue Chapelais si nevzpominam.[45]

Str. 99. Pochubuji ze Schönberg byl na programech Kous[46].

99 zase mylna zminka i studium. Zapomnel jsi na Joyce ktereho jedine z cele te gruopy jsem znal[47]

105. Nejak konfusni[48] “tezsi je napsat to co nas napadne“ srovnej s predchozim.

107 “tvurci cinnost zde predchazela theoriim..“ ????

115. Co je to to Concertino pro Franka.[49]

118 casove nejak nezrejme. Koncert pro piano Alleg­ro???[50]

To nebyl Kipling ktery mi nedovoli uziti textu ale jeho nakladatel, to jest oni to dovolili ale za nejaky obnos cimz muj zajem se ztratil.[51]

121. schazi pomerne malo znameho sklad.

134 nevim z ceho odvozujes ze jsem se ridil textem velmi podrobnym a casove presnym?

136. Kdo je vrah? nep matuji se. Jmenuj Lovenbacha.[52]

137. Mam velke obavy ze vsechny ty extempore jsem do Tanecnice strcil sam, proti protestu budina[53].

148 proc tam misis c “cosi nenemeckeho#??

149 rikas ze trio[54] je absolutne nahle spontanni a pak rikas ze je vysledkem dlouheho hledani. Hledani ceho?

154 Torelli neznam a take jsem je neobdivoval pro to co tam pises.[55] Nezapomen ze vetsina techto veci je jen od slyseni a ne od divani se do partitur, ktere vubec byly vzacne jako Corelli[56] k.p.[57]

155 se zase vracis k nemeckemu metaf. razeni. ?/Vzdyt mame Dvoraka a Smetanu.

159 Partitu jsem neslysel v N.Y. To jest az disk. O provedeni Antverp nevim[58]

161V Zapomen tam to venovani Cassadovi, ktere neni jiste, nenasli jsme to na titulni str. A nova verse je venovana Pierre Fournier.[59]

162. Myslim jsem skoro jist ze Munch mel premieru v ori­ginalni versi.[60]

Tu spatnou orchestraci jsem slysel pres Radio.

165 druhy radek Rozdilnost sve Koncepce, ne techniky s hodbou

166 o tom divadle to jen moc rozptylene a nerikas co schazelo nasemu divadlu ve vyvoji, totiz rikas to ale ne jasne. 167 Lidova divadelni osnova, nepresne Dorota je lidova hra, ne divadelni.[61]

Str 168.

Tady je trouble s Legendou[62], myslim ze jsem ji vzal ze Susila, jako i ostatni veci pozdeji pro Spalek. Nebot jsem nikdy k svemu politovani Janackovu sbirku nemel a i tezko bych nasel, rozebrana dlouho[63]. Jiste tim mys­lis Bartos-Janacek,[64] ktery mi na zadost poslal Zou­har[65] z Univ. Knih, az do Nicy, T. J. vzal jsem z neho en[66] Pro Horu tri svetel.[67] Take pozdeji si nejsem jist s Nemcovou,[68] pro Spacek [Špalíček][69]. Jediny pra­men ktery jsem mel je a byl Susil[70]. Nemcovou jsem ovsem mohl nalezti v Parizi asi v Institute Slave. Ke str 169.

180 Nemyslim ze Paskalina[71] je dle Zeyera, vzal jsem jen nazev, v ostatnich se jmenuje jinak, nevzpominam jak.

181. Zde je hodne semantickych chyb v popisu hry a hud­by.

184 Vypravu Marii v Praze myslim si nedelal Muzika nybrz Feuerstein (?)[72]

185 Ktereho presidenta myslis[73], jemu jsem byl predstaven?

186 Nejasne polozeno “a kde text tvori hlavne narodni pisne “to jest ze uzivam text nar. pisni.

Myslim ze jsme nasli ze debureau byl z Koeln.[74] Kdo je basnich Mach.[75]

Zde ovsem prehanis o te znamenite praci Strause nebot jsi asi nevidel co mi napsal, ale budiz nechme to, ja mam dojem ze jsem si celeho Moliera na konec prelozil sam, protoze on pracoval zvolna a obycejne kdyz mi text dodal po castkach ja uz mel davno muziku i text hotov. To je detail.

188. proc do vyssi svery“duchovni”?

189 historie neni ceske jmeno. pak opakujes co jsi uz drive znacne rozvedl. uz myslim po treti.

190 “ toto ohraniceni….. . Cela fraze nema smysl v tom-
­to kontextu.

191. Co jest Vertikalni polyfonicke zpracovani???

192. Samozrejme ze jsem Klicpru [Klicperu] psal Pro Divadlo.[76] Radio-opera je nonsense Divadlo beze sceny, haha, Pro Radio jsem to psal jako objednavku ovsem, a zapominas zde na Jiraka ktery mi jako riditel trikrate pomohl financne‚ Hlas lesa,[77] Veselohra‚[78] Ky­tice.[79] Ale rozhodne netvrd ze ty veci maji Radiovy ucel, Hlas lesa je dokonce proti Radiovy‚ nebot se tam jedna o zamenu osob ktere nikdo nevidi, tedy nebud na omylu v te veci. Radio-opera cela n’exist[80]

195. Juliette[81]. Upravoval “ktera nemaji nekdy primou dejovou souvislost. Dejovou ovsem musi miti ale nemaji primou textovou souvislost. Semantik.

196. Juliettu jsem nasel take na nabrezi, vzacny vytisk[82].

197. “vystridan pristim okamzikem“ Spatna semantik, pri nejmensim“ vystridan okamzikem pristim“ je lepsi ale stale slabe.

202. aramovane[83] orchestr. Partemi…???

206. Nemyslim ze bych byl Officialne postavil kandidaturu[84]. Vubec nejsem jist jsili dobre informovan, byl Kricka reditelem??,

Byt v Montsouris[85] byl v osmem patre ne v sestem. o tom jsem jist.

207 zase nejmenujes Jiraka.[86] bez jeho pomoci by Roz­hlas nebyl objednal.

210. Nevylozis konkretne term[87] Ricercari[88] to jest hledani research‚ recherche[89] a take ze to mela by­ti forma na ceste k fuze‚ fuga, fuze‚ fuzou, fuzami o fu­zach, funny proc tam strkas Malipierro[90] nevim.

Zase tam jmenujez celestu.?????

                               211.

ve vsech tech rozborech je to znacne sroubovane, po ce­le knize.

ku pr. jez harmonickumi nuancemi vytvori velmi svodobnou atmosferu (?) By the same token[91], moje rozbory v programech jsou pitome az na nekolik vzacnych vyjimek. (Ku pr ta obalena polyfonie str 214

216. Musim se zeptat Sachera na tu definitivni versi o zkouskach na Double-concert,[92] myslim ze to behem casu vzalo jine verse nez ve skutecnosti to bylo.

219 zase opakujes co jsi uz rekl.

 

                      Pokracovani v pristim cisle.

 

Tedy v zasade se musis ridit dle toho co v knize rikas o mem pomeru v procesu tvurcim, cili ze nas vzdy napadne vzdy vice nez je treba a ze obtiz je vyvolit z toho co je treba a ne vice. Ja ovsem na tuto theorii jsem doplacel po cely zivot ale je spravna. tedy myslim ze kniha hlavne pro cizi edici je moc dlouha, totiz jsem si toho jist a je zbytecne zatezkana opakovanim techze veci pri prilezitostech ovsem ruznych, to potrebuje clearing[93]. Dalsi dojem ktery mam ze mnoho stranek pises jakoby a hlavne pro sebe sana [sama], cili jaksi predpokladas ze ostatni detaily jsou samozrejme a zname, coz ovsem nejsou. Na konec velke zavazi jsou rozbory veci, mnohe zbytecme. Veci nevydanych. Nazdar

 

Věcné poznámky k DP

[1]      Dopis CBM, PBM Kmš 872 a 873 obsahuje velké množství komentářů B. Martinů k připravovanému Šafránkovu životopisu B. Martinů. Dopis je na četných místech pravděpodobně cizí rukou označován pomlčkami a křížky.

 

[2]      Skladatel reaguje na rukopis Šafránkovy monografie Bohuslav Mar­tinů – Život a dílo (Šafránek, 1961).

 

[3]      Concerto grosso, H 263, z roku 1937.

 

[4]      Šafránek tak učinil a slovo „Mistr“ se v monografii neobjevuje.

 

[5]      Anglicky „citace“.

 

[6]      Francouzsky „to je vtip“.

 

[7]      Balet Stín, H 102, z roku 1916.

 

[8]      Miloš Šafránek tento údaj i přes výtku B. Martinů v knize ponechává (srov. Šafránek, 1961, s. 28). Jindřich Kàan z Albestů (1852–1926) nastupuje v roce 1907 na místo ředitele pražské konzervatoře po zem­řelém Karlu Knittlovi (srov. Mi­hule, 2002, s. 34).

 

[9]      Smyčcový kvartet Tři jezdci, H 1, byl zkomponován v Poličce ko­lem roku 1902 podle stejnojmenné balady Jaroslava Vrchlického (srov. Halbreich, 2007, s. 360). Její autograf je uložen v Centru Bohuslava Martinů v Poličce.

 

[10]    Zde je v přehybu dopisu nečitelná část věty.

 

[11]    Martinů vzpomíná, že v době kompozice Tří jezdců, H 1, ještě ne­ovládal violový klíč, a proto psal part violy v klíči houslovém (srov. Šafránek, 1961, s. 32).

 

[12]    Miloš Šafránek uvádí ve své publikaci, že […] nalezené hlasy Tří jezdců rozepsal jejich skladatel, v tomu druhu práce tehdy ještě nezkušený. Je to patrno z četných škrtů a chyb a také z nepřehlednosti příliš stěsnaných partů.“ (Šafránek, 1961, s. 34).

 

[13]    Zde je v přehybu dopisu nečitelná část věty.

 

[14]    Stanislav Novák nastoupil na pražskou konzervatoř do třídy profesora Mařáka v roce 1906 (Mihule, 2002, s. 35). Mihule také uvádí: „Když se členové Českého kvarteta stali roku 1922 profesory mistrovské školy pražské konzervatoře, zapisuje se Stanislav Novák do třídy houslové hry ke Karlu Hoffmannovi […].“ (Mihule, 1974, s. 29).

 

[15]    Stanislav Novák: O Bohuslavu Martinů, Tempo, 1946, roč. XVIII, č. 2–3, s. 47–52. Zouhar, 1957, s. 43–54.

 

[16]    Šafránek se, jak sám uvádí, opírá o svědectví Stanislava Nováka, podle ně­hož Martinů navštívil představení Debussyho opery Pelléas a Mé­lisande v Německém divadle v Praze na podzim roku 1908 (Šaf­ránek, 1961, s. 52).

 

[17]    Šafránek uvádí, že Martinů po citovém vzplanutí k Líbě Zítkové během prázdnin roku 1910 v Želivě komponuje tři písně na texty Baudelairových Květů zla. O jejich existenci se však dozvídá pouze z tvrzení Bohuslava Martinů (Šafránek, 1961, s. 58).

 

[18]    Jedná se o písně Kde jsem to byla? na text Vladimíra Houdka a píseň Proč zoubky tvé tak smály se? na text Růženy Jesenské, v Halbreichově ka­ta­logu uváděné jako Dvě písně, H 21. Obě skladby vznikly v srpnu 1910 a jsou dedikovány Líbě Zítkové (srov. Halbreich, 2007, s. 459).

 

[19]    Theo Drill-Orridge (1876–1963) byla v letech 1907–1912 členkou Vídeňské státní opery.

 

[20]    Šafránek upravuje ve své publikaci informaci následovně: „Martinů sám měl příležitost seznámit se s Ruským baletem v Praze na počátku r. 1913, kdy slavná kohorta Ďagilevova s Fokinem jako choreografem, s tanečníky Nižinským, Bolmem a Cechettim a se sólistkami Lydiou Kyas­tovou, Marií Pilzovou-Nižinskou a s Pierrem Montexu jako dir­i­gentem hostovala 18. a 20. ledna v Novém německém divadle.“ (Šafránek, 1961, s. 65).

 

[21]    Šafránek uvádí: „Podtitul Noci – meloplastická scéna – je od Martinů a zrodil se pod silným dojmem vystoupení Olgy Gzovské v Národním divadle v Praze v r. 1912 a 1914 a hlavně pod nezapomenutelným dojmem jejích večerů meloplastických a melodeklamačních. Martinů vstoupil s Olgou Gzovskou (a s jejím manželem Nelidovem) v písemný styk a při její druhé pražské návštěvě v červnu 1914, byl pozván, aby jí přehrál něco ze svých skladeb. Tehdy jí odevzdal svou partituru Tance se závoji pro meloplastické sólové scény […]. “ (Šafránek, 1961, s. 66). Mihule se také přidržuje Šafránkovy verze: „Martinů viděl její dřívější představení a v červnu 1914 se měl s Gzovskou sejít a předat jí partituru dnes neznámých Tanců se závoji pro ’meloplastické sólové scény’.“ (Mihule, 2002, s. 58).

 

[22]    Franz Liszt: Rhapsodie espagnole, z roku 1863, instrumentoval Fer­ruccio Busoni pro orchestr v roce 1894.

 

[23]    Vilém Zemánek (1875–1922) byl šéfdirigentem České filharmonie v letech 1902–1918.

 

[24]    Partitura baletu Koleda, H 112, z roku 1917 je dnes nezvěstná (srov. Halbreich, 2007, s. 198).

 

[25]    Má na mysli Gabrielu Čechovou z Borové, jíž Martinů dedikoval Tři lyrické skladby, H 98, dále Rujanu, mořskou fantazii, H 100, a píseň Jak milý čas, H 106 (srov. Halbreich, 2007, s. 393, 394, 470).

 

[26]    V České rapsódii, H 118, užil Martinů jako jedno z témat žalmu č. 23 Clauda Goudimela (srov. Halbreich, 2007, s. 448; Šafránek, 1961, s. 74).

 

[27]    Za „zázrak“ označuje Martinů své přizvání na umělecký zájezd or­chestru Národního divadla v Praze do Francie, Anglie a Švýcarska, který se uskutečnil od 21. května do 15. června 1919. To, že se Mar­tinů mohl zúčastnit, bylo díky kontaktům s rodinou prezidenta Masaryka. Dcera T. G. Masaryka byla spolužačkou Gabriely Čechové a za Martinů se údajně přimluvila (srov. Mihule, 2002, s. 79).

 

[28]    Dirigent Vilém Zemánek zařadil na program České filharmonie sklad­by Clauda Debussyho.

 

[29]    Anglicky „Zapomeň na to“.

 

[30]    Balet Istar, H 130, dokončen 21. listopadu 1921 (srov. Halbreich, 2007, s. 199).

 

[31]    Balet Stín, H 102, dokončen o Vánocích 1916 (srov. Halbreich, 2007, s. 197).

 

[32]    Igor Stravinskij: Pták ohnivák, balet z roku 1910.

 

[33]    Istar, H 130, Martinů dokončil v listopadu 1921, na studijní pobyt do Francie odešel v polovině října 1923 (srov. Mihule, 2002, s. 582).

 

[34]    Premiéra baletu Istar, H 130, se uskutečnila v Národním divadle v Praze 11. září 1924 (srov. Halbreich, 2007, s. 199).

 

[35]    Bohuslav Martinů a Stanislav Novák bydleli ve společném bytě na Mys­líkově ulici, kam přicházeli také Josef Suk a Karel Hoffmann. Mar­tinů se Sukem konzultoval svou skladbu Míjející půlnoc, H 131, z roku 1922 (srov. Halbreich, 2007, s. 252).

 

[36]    Josef Suk: Asrael, op. 27, z roku 1906.

 

[37]    Míjející půlnoc, H 131, byla premiérována V. Talichem a Českou filhar­mo­nií v únoru 1923. Nekompletní autograf díla je uložen v Českém muzeu hudby v Praze a skica v Moravském zemském muzeu v Brně (srov. Halbreich, 2007, s. 252–253).

 

[38]    Celestu Martinů používá v písňovém cyklu Nipponari, H 68, z roku 1912 a v baletu Stín, H 102, z roku 1916 (srov. Halbreich, 2007, s. 483, 197).

 

[39]    Čtyři madrigaly, H 266, dokončil Martinů na Nový rok 1938. Srov. Šafránek: „Byly to madrigaly anglické a uslyšel je poprvé v Praze začátkem r. 1922 prostřednictvím sdružení The English Singers […]. (Šafránek, 1961, s. 96).

 

[40]    Zde v místě přeložení nečitelná část textu.

 

[41]    Giovanniho Pierluigiho da Palestrinu (1525–1594) Šafránek v publikaci zmiňuje už jen okrajově v souvislosti s činností Martinů v 2. polovině 20. let: „Martinů stál v této době již pevně na vlastních nohách; stále pozoroval a mnoho četl. Byla to díla starých mistrů, která ležela doma na jeho pianinu: Palestrina, Orlando di Lasso, A. Corelli, k nimž se brzy přidružil Bach a jeho Braniborské koncerty, Mše h moll a nedostižný a věčný ideál Martinů: díla Mozartova.“ (Šafránek, 1961, s. 135).

 

[42]    O skladateli Perotinu Magnu (1150 až 1165–1200–1225) Šafránek ve své publikaci uvádí: „Stejně jako madrigaly, ne-li mocněji, zapůsobil na Martinů Perotin (Perotinus Magnus) z pařížské raně gotické školy Not­re Dame, kterého poznal mnohem později, až po druhé světové válce, z gramofonových záznamů.“ (Šafránek, 1961, s. 97).

 

[43]    Zřejmě má na mysli balet Noc, H 89, z roku 1914.

 

[44]    Martinů byl podle Šafránka zcela uchvácen Rousselovou první sym­fonií Báseň lesa, která byla uvedena v Praze Českou filharmonií za ří­zení Václava Talicha v koncertní sezóně 1920/1921. „Ale všechny tyto dojmy zastínil Roussel, jehož fauni a dryády z panteistické, živoucí, ale nepopisné symfonie působily na Martinů méně než Rousselova vynikající orchestrace, jeho čistý výraz a přirozená rezerva, která činí projev silnější a krásnější.“ (Šafránek, 1961, s. 98).

 

[45]    Na adrese 3, rue Le Chapelais, Paris 17e-Batignolles v 17. okrese Martinů bydlí od listopadu 1923 do května 1924 (srov. Mihule, 2002, s. 98 a 582).

 

[46]    Martinů se mýlil. Sergej Kusevickij provedl s Boston Symphony Or­chestra v roce 1934 Zjasněnou noc, op. 4 a Pelleas a Melisanda, op. 5 Arnolda Schönberga.

 

[47]    Šafránek ve své publikaci uvádí Jamese Joyce v souvislosti s revue Bifur, vydávanou v letech 1928–1930, […] jejímž šéfredaktorem byl Ribemont-Dessaignes, zahraničními poradci mimo jiné James Joyce, s nímž se Martinů stýkal, Boris Pilňak a spolupracovníky mnozí vý­znamní francouzští i zahraniční spisovatelé a několik hudebníků, mezi nimi Darius Milhaud a Edgar Varèse.“ (Šafránek, 1961, s. 143).

 

[48]    Anglicky „zmatené“.

 

[49]    Jedná se o Concertino pro violoncello, dechy, klavír a bicí, H 143, které Mar­tinů dokončil v Paříži v prosinci 1924. Skladba je dedikována „A mon­sieur Maurits Frank“ (srov. Halbreich, 2007, s. 311).

 

[50]    Má na mysli Koncert pro klavír a orchestr č. 1, D dur, H 149, který Martinů zkomponoval v Poličce v roce 1925.

 

[51]    Jednalo se o balet Motýl, který dupal, H 153, z roku 1927, jehož před­lohou je povídka Rudyarda Kiplinga The Butterfly that Stamped ze sbírky Just so Stories. Martinů si předem nevyjednal práva na použití tohoto textu, za nějž později Kiplingův vydavatel požadoval finanční vyrovnání, které bylo příliš vysoké, a proto nemohl Martinů skladbu uvést (srov. Mihule, 2002, s. 116).

 

[52]    J. L. Budín (pseudonym Jana Löwenbacha) je autorem libreta ke ko­mické opeře Voják a tanečnice, H 162, kterou Martinů komponoval v letech 1926–1927 (srov. Halbreich, 2007, s. 143; Šafránek, 1961, s. 140).

 

[53]    Práci na opeře Voják a tanečnice, H 162, provázela nedorozumění mezi libretistou a skladatelem (srov. korespondenci CBM, PBM Kd 189–196).

 

[54]    Jedná se pravděpodobně o klavírní trio Cinq pièces brèves, H 193, které Martinů komponoval v květnu 1931 (srov. Halbreich, 2007, s. 350).

 

[55]    Ve vydané publikaci již Šafránek Torelliho neuvádí (srov. Šafránek, 1961).

 

[56]    Arcangela Corelliho (1653–1713) Šafránek zmiňuje například v sou­vislosti se skladatelovou volnou polyfonií (srov. Šafránek, 1961, s. 151).

 

[57]    Iniciály označují kontrapunkt.

 

[58]    Šafránek i přes tuto Martinů poznámku v publikaci uvádí, že tato Partita (Suita I) pro smyčcový orchestr, H 212 z roku 1931 vyniká […] solidní strukturou, jež překvapila Martinů, když ji slyšel poprvé v New Yorku, 10 let po jejím vzniku […]. (Šafránek, 1961, s. 158). Dále Šafránek uvádí, že byla skladba choreograficky upravena ho­landskou taneční skupinou Corti a uvedena v Antverpách začátkem roku 1933 (Šafránek, 1961, s. 159; srov. Halbreich, 2007, s. 271).

 

[59]    První verze Koncertu pro violoncello a orchestr č. 1, H 196 I, z roku 1930 je bez dedikace. Gaspar Cassadó ji však premiéroval v Berlíně v prosinci 1931. Druhá verze tohoto koncertu (H 196 II) z roku 1939 je pak věnována Pierru Fournierovi (srov. Halbreich, 2007, s. 312).

 

[60]    Dirigent premiéry první verze Koncertu pro violoncello a orchestr č. 1, H 196 I, není znám. Druhou verzi koncertu (H 196 II) premiéroval Pierre Fournier a Orchestre de la Société Philharmonic de Paris, řídil Charles Munch (srov. Halbreich, 2007, s. 312; Šafránek, 1961, s. 160).

 

[61]    Má na mysli Legendu o svaté Dorotě, kterou Martinů komponoval v lednu 1931 a která je první zkomponovanou částí baletu Špalíček, H 214, jehož první verzi (H 214 I) Martinů dokončil v únoru 1932 a druhou verzi (H 214 II) pak v květnu 1940 (srov. Halbreich, 2007, s. 212–222).

 

[62]    Text k Legendě o svaté dorotě (H 214) čerpal Martinů ze sbírky Karla Jaromíra Erbena Prostonárodní české písně a říkadla. Praha, 1886.

 

[63]    Zřejmě však již zapomněl, že si ji nechal poslat z Poličky už 28. prosince 1930: „Potřeboval bych kdybyste mi poslali Moravské písně od Bartosˆe […]. (srov. CBM, PBM Kr 26; Synek–Všetičková, 2019, s. 130).

 

[64]    Sbírka Františka Bartoše a Leoše Janáčka Národní písně moravské v nově nasbírané. Praha, 1901.

 

[65]    B. Martinů píše Z. Zouharovi: […] Bartoš – Janáček mi stále dává mnoho radosti a jsem rád že jsem toto dílo poznal…“ (30. ledna 1955, Zouhar, 2008, s. 108); dále píše: „Bartoše Janáčka Vám pošlu brzo zpět, už jsem ho pročetl. (15. dubna 1955, Zouhar, 2008, s. 116).

 

[66]    V přehybu nečitelné slovo.

 

[67]    Textovou předlohu Hory tří světel, H 349, tvoří anglický text Henryho Volla­ma Mortona, česká lidová píseň ze sbírky Františka Bartoše a Ma­toušovo a Lukášovo evangelium (srov. Halbreich, 2007, s. 442).

 

[68]    Božena Němcová (1820–1862), spisovatelka.

 

[69]    Špalíček, H 214.

 

[70]    Patrně myslel druhé vydání sbírky Františka Sušila Moravské národní písně s nápěvy do textu vřaděnými z roku 1860.

 

[71]    Sestra Paskalina je čtvrtá část opery Hry o Marii, H 236, kterou Martinů dokončil 26. června 1934. Tato část je na textovou předlohu Julia Zeyera (srov. Halbreich, 2007, s. 153–154).

 

[72]    Výpravu ke Hrám o Marii, H 236, vytvořil při brněnské premiéře v únoru 1935 František Muzika, v Praze bylo dílo uvedeno 6. úno­-
ra 1936. Bedřich Feuerstein (1892–1936) vytvořil scénografii k čino­herní inscenaci Julietta v Národním divadle v Praze v roce 1932.

 

[73]    Má na mysli prvního prezidenta ČSR Tomáše Garrigua Masaryka, neboť s Edvardem Benešem se znal již jako s ministrem zahraničí. Jméno ani jednoho z nich nemohlo být z politických důvodů v knize uvedeno.

 

[74]    Jean Gaspard Deburau (1796–1846), francouzský mim s českými ko­řeny. Narozen v Kolíně, jeho otec byl francouzský provazochodec Philippe Germain Deburau a matka Marie Králová z Kolína.

 

[75]    Josef Mach (1883–1951), český básník, který měl upravit texty pro Divadlo za branou, H 251. Část těchto prací provádí Martinů sám, na scénách z Molièra údajně spolupracuje český pěvec Leo Štraus (srov. Halbreich, 2007, s. 161; Šafránek, 1961, s. 182).

 

[76]    Václav Kliment Klicpera (1792–1859), český dramatik, básník a pro­zaik, autor textové předlohy pro Martinů rozhlasovou operu Veselohru na mostě, H 247, z roku 1935 (srov. Halbreich, 2007, s. 159).

 

[77]    Hlas lesa, H 243, z roku 1935.

 

[78]    Veselohra na mostě, H 247, z roku 1935.

 

[79]    Kytice, H 260, z roku 1937.

 

[80]    V přehybu nečitelné.

 

[81]    Julietta, H 253.

 

[82]    Má na mysli stánky bouquinistů v Paříži, kde rád antikvární knihy nakupoval.

 

[83]    Špatně čitelné.

 

[84]    Reaguje na svůj zájem o místo profesora na mistrovské škole pražské konzervatoře. Tuto nominaci zaslal.

 

[85]    Manželé Martinů se začátkem října 1935 stěhují do nového bytu na 31, Avenue du Pare Montsouris ve 14. okrese (srov. Mihule, 2002, s. 587).

 

[86]    Karel Boleslav Jirák (1891–1972), český skladatel, pedagog a di­ri­gent. V letech 1930–1945 byl ředitelem hudebního vysílání Česko­slovenského rozhlasu, ve 30. letech působil v pražském rozhlase, v roce 1949 emigroval do Spojených států a stal se pedagogem Mu­sical Col­lege of Roosevelt University v Chicagu.

 

[87]    Anglicky „termín“.

 

[88]    Zároveň odkazuje ke skladbě Tre ricercari, H 267.

 

[89]    Anglicky „výzkum, hledání“.

 

[90]    Šafránek ponechal poznámku: „G. F. Malipiero složil v roce 1926 pro Mrs. E.S. Coolidgeovou Ricercari pro 11 dechových a pro smyčcové nástroje. Nemá kromě titulu nic společného se skladbou Martinů, který o ní věděl.“ (Šafránek, 1961, s. 202.)

 

[91]    Anglicky zde ve významu „s tím souvisí“.

 

[92]    Double Concert, H 271, dokončil Martinů na Schönenbergu 29. září 1938. Kompozice byla věnována Paulu Sacherovi, který ji také s Bas­ler Kammerorchester 9. února 1940 v Basileji premiéroval (Šafránek, 1944, s. 46). Šafránek se ve své publikaci ke zmíněným zkouškám Double Concertu nevyjadřuje (srov. Šafránek, 1961).

 

[93]    Anglicky „objasnění“.

 

Total number of leaves3
Počet popsaných stránek3
Poznámka
Fixacestrojopis, bez podpisu
Vpisky, přípisyvpisky Šafránkovou rukou, zaškrtnuté údaje apod.
Dopis

Náhled k dispozici pouze prezenčně v Institutu.

Digitization
Quality of digitizationNedigitalizováno
Digitalizováno v instituci
Datum digitalizace
Poznámka k digitalizaci
Lokace jako předmět
Antverpy
New York
Nice
Paříž
Polička
Praha
Schönenberg - Pratteln
Osoba jako předmět
Korporace jako předmět
Skladba jako předmět
« předchozí
ID 4687 (záznam 1 / 0)
další »