Základní informace
Titul CZDivadlo za bránou [auth.]
Podtitul CZopera-balet o 3 dějstvích
Titul ENTheatre Behind the Gate
Podtitul ENopera-ballet in 3 acts
Titul DEDas Vorstadttheater
Podtitul DEOpera buffa in drei Aufzügen
Titul FR
Podtitul FR
KategorieJevištní díla a filmová hudba
PodkategorieOpery
Halbreichovo číslo a přípona251
Části (věty)I. jednání: baletní pantomima; II. a III. jednání: opera buffa
Durata110'
Nástrojové obsazení2222-4220-Timp-Batt-Xil-Pf-Archi
Sólový hlas
Obsazení vokálních rolíkolombína (S), harlekýn (T), Katuška (mS), pierot (Bar), ponocný (B), starosta (B), stařec (B), baba zaříkávačka (A), hostinský (B), zpěváci a tanečníci, smíšený sbor (coro misto)
Dedikant
Diplomatický přepis věnování
Poznámka k věnování
Původ
Místo kompozicePaříž
Rok dokončení1936
Započetí kompozice18.06.1935
Dokončení kompozice30.04.1936
Poslední úprava
Premiéra
Interpret Antonín Balatka (dir./cond.), Rudolf Walter (režie/direc.), Fratišek Muzika (scéna/scen.), Míra Figarová (Kolombína), Emerich Gabzdyl (Harlekýn), Ivo Váňa-Psota (Pierrot), Otto Strejček (hostinský/publican), Marie Řezníčková (Katuška)
Balatka, Antonín
Figarová, Miroslava
Gabzdyl, Emerich
Muzika, František
Psota, Ivo
Řezníčková, Marie
Strejček, Otto
Walter, Rudolf
Datum premiéry20.09.1936
Místo premiéryBrno, Národní divadlo
Ansámbl
Uložení autografu
InstituceCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Místo uloženíPolička
Současný vlastníkCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Poznámka k rukopisuKromě autografní partitury je v Centru Bohuslava Martinů v Poličce uložen také autografní klavírní výtah 1. dějství.
Vydání
Místo vydáníPraha
VydavatelDilia - Divadelní a literární agentura
Rok vydání1956
CopyrightDilia, Praha
Poznámka
PoznámkaText Bohuslav Martinů podle předloh Jeana Baptista Gasparda Debureaua a Jeana-Baptista Moliera s použitím české lidové poezie (ze sbírek Františka Bartoše, Karla Jaromíra Erbena a Františka Sušila). Dialogy Leo Štraus. *** Německý překlad Robert Brock. *** Data dokončení jednotlivých jednání podle údajů v autografu: I.: 18.06.1935, II.: 06.11.1935, III.: 30.04.1935. Podle diáře Charlotte Martinů: II.: 01.12.1935, III.: květen 1936, klavírní výtah: 24.06.1935. *** Vydala Dilia, Praha 1956 (klavírní výtah), 1961 (partitura a hlasy jako provozovací materiál).
Informace

Divadlo za bránou

Diktuje nám ta slova předně sama úcta k Bohuslavu Martinů. Jeho dosavadní tvůrčí žeň souhrnně patří k nesporným vrcholům, jichž Česká moderní hudební tvořivost dospěla. Již proto také je třeba ke každému z jeho děl přistupovat s nej­vyšší odpovědností, se snahou jej pochopit a zároveň i otevřeně říci svůj kritický soud. Vidět na jedné straně celý tvůrčí odkaz a přitom na druhé straně jedno dílo měřit druhým. Martinů bude jednou v české hudbě klasikem: není-li jím fakticky už nyní. A nemá proto smyslu lpět na některých jeho projevech, jež už dnes, s větším či menším časovým odstupem z nejrůznějších důvodů nemají té inten­zity svého okolí. Divadlo za branou patří k nim.

V době své původní premiéry v Brně bylo Divadlo za branou (1936) spolu s předchozím Špalíčkem a Hrami o Marii nepochybným osvěžením jeviště i publi­ka: oproštění od všeho výrazového bom­bastu přimknutím k novoklasickým fine­sám dalo se u Martinů v souhlase s po­válečnou Paříží; česká lidová invence písňová a říkadlová byla národním a li­dovým specifikem skladatelovým. Proti tomu všemu není námitek: naopak, vy­tvořit nový typ lidového divadla, lidové opery, jak bylo záměrem Martinů, zna­menalo hledat cestu k uzemnění divadla, znamenalo vyhledávat intonace schopné života a nejobecnější účinnosti směrem přímo proti lartpourlartismu. V dané hu­debně estetické situaci šlo o přínos hle­dání: jeho výsledky později zužitkoval v české hudbě nejen sám Martinů, ale (každý svým způsobem) kupř. i Iša Krejčí či E. F. Burian a Václav Trojan. Vyplynulo však nepochybně z pařížské osamocenosti Martinů, že psal Divadlo za branou sám, bez libretisty a že svěží hudba není s to zachránit celkovou chatrnou stavbu díla a jeho libreto. Neboť co je největší slabinou Divadla, je především jeho neorganičnost spojení prvého děj­ství — baletní pantomimy - se zbylýma dvěma — operou buffou, čímž celé dílo ztrácí tvarovou jednolitost. Předností libreta — s někte­rými výjimkami, jako je kupř. právě Moliérova scéna létajícího doktora — je jeho bystrý (ale nesouvislý) spád. To všechno za prvé. Za druhé je však třeba uvažovat i o tom, zda celková kon­cepce libreta a jeho zhudebnění ve snaze o lidové divadlo nezašly příliš daleko. Touž otázku položil už svého času Vladi­mír Helfert na okraj Her o Marii, a pro Divadlo za branou platí tím spíš. „Lidový duch nemusí znamenat ještě výrazový a tektonický primitivismus.“, píše Helfert. Poučeni dalšími skladatelovými cestami, nepostrádajícími těchto peripetií ke kraj­nímu oproštění až do posledních let, a v neposlední řadě poučeni i zkušenostmi z poválečného vývoje naší domácí hudby, v lecčems ne myšlenkově nepodobného právě tomuto úsilí Martinů, je nám dnes jasno při nejmenším to, že za klad lze primitivismus Divadla považovat je­dině z hlediska tehdejšího hudebního vý­voje; že Divadlo za branou (i ve srovná­ní se Špalíčkem, jehož primitivismus je daleko zdůvodnitelnější) je pouze dílčím výsledkem tvůrčího hledání Martinů; že svými pozdějšími díly skladatel nepopřel zásady „lidového ducha", ale že je zživotnil přitom hudbou esteticky daleko promyšlenější.

 

František Hrabal

Hudební rozhledy, 11, 11, 1958, s. 474, první část textu

 

 

Prameny

« předchozí
ID 176 (záznam 1 / 0)
další »