Jednoaktovka Hlas lesa vznikla v roce 1935 na objednávku Československého rozhlasu v Praze a patří k nejhranějším rozhlasovým operám vůbec. Bohuslav Martinů ji koncipoval výhledově i jako jevištní dílo, a je tedy úplně paradoxní, že jeho další rozhlasová opera Veselohra na mostě, H 247, zamýšlená výlučně pro rozhlas, prošla v padesátých a šedesátých letech řadou mezinárodních scén, zatímco Hlas lesa se příliš neprosadil. Na vině bude zřejmě jeho větší komplexnost a stylistická pestrost, a tím i větší inscenační složitost.
Své pojetí výhod rozhlasové opery vyjádřil Martinů v textu k Veselohře na mostě slovy: „Vyloučení faktické scény a přenechání fantazii posluchače představit si hru, je vděčnou úlohou pro radio, jež takto využije intenzitu jak provozované hry, tak i pozornosti a jakési spoluúčinnosti posluchače.” Vědel dobře, o čem hovoří — sám byl ve svých studentských letech častým návštěvnłkem tzv. „slepecké galerie" Národního divadla, ze které neviděl scénu a děj si mohl jen představovat.
O vytvoření libreta požádal Martinů Vitězslava Nezvala, nejvýraznějšího českého surrealistického básníka, překladatele Apollinairova díla Nezval mu byl ideálním partnerem, který uměl přesně rozvinout skladatelův základní nápad. V dopise z května 1935 vyjadřuje Martinů svou spokojenost s výsledkem slovy: „Myslím, že to je rozkošná hra,” a objednává u Nezvala libreto na další operu Divadlo za bránou, H 251: „Prosím Vás, jako v Hlasu lesa, držte se jen poetického obsahu, ne zvláště dějového."
Martinů v době vzniku této aktovky již několik let rozpracovával svůj koncept „lidového divadla” a experimentoval s českým folklorem - krásným dokladem je např. lidový balet se zpěvy Špalíček, H 214 I, z roku 1932. Stejně jako Nezvalův text, osciluje i hudba Hlasu lesa mezi barvotiskovým příběhem, českou lidovou pohádkou, snem a lyričností. Dramaturgie této aktovky je důsledně antirealistická, zapojením vyprávěče - tomu je svěřen již prolog opery: „Vstupte do lesa příšernějšmo než kostlivec” — dociluje Martinů vytvoření distance. Takto je svět díla odpsychologizován a jednoznačně vymezen jako nereálný, divadelní. Premiéra Hlasu lesa se uskutečnila v Československém rozhlase 6. října 1935.
Aleš Březina, Martinů: Slzy nože, Hlas lesa, © 1999 Supraphon Music a.s