Základní informace
Titul CZLegenda z dýmu bramborové nati [auth.]
Podtitul CZkantáta pro sóla, smíšený sbor a instrumentální doprovod
Titul ENThe Legend of the Smoke from Potato Tops
Podtitul ENcantata for soli, mixed choir and instrumental accompaniment
Titul DELegende aus dem Rauch des Kartoffelkrautes
Podtitul DEKantate für Soli, gemischter Chor und Instrumentalbegleitung
KategorieVokální hudba
PodkategorieKantáty bez nástrojového doprovodu nebo s jednotlivými nástroji
Halbreichovo číslo360
Durata23'
Nástrojové obsazeníFl Cl Cor Fisarm Pf; Coro misto (SATB)
Sólový hlasS A Bar
Dedikant Ježková, Frances
Diplomatický přepis věnováníVěnováno paní Frances Ježkové.
Původ
Místo kompoziceŘím
Rok dokončení1956
Započetí kompozice05.10.1956
Dokončení kompozice14.10.1956
Premiéra
Interpret Jan Kühn (dir./cond.)
Kühn, Jan
Datum premiéry1957-05-28
Místo premiéryPraha (festival Pražské jaro)
Ansámbl Český pěvecký sbor
Uložení autografu
InstituceCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Místo uloženíPolička
Současný vlastníkCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Poznámka k autografuReprodukce autografní partitury uložena v Paul Sacher Stiftung v Basileji.
Copyright
CopyrightBärenreiter Praha
Odkaz na prodejcekoupit
Vydání
Prameny
Odkazy související korespondence
Dokumenty v Knihovně
Poznámka Text Miloslav Bureš. *** Německý překlad Kurt Honolka, anglický překlad Iris Urwin.
O skladbě

1. května 1955 se Svaz československých skladatelů připojil k prosincové výzvě Svazu sovětských skladatelů, aby podpořil spolupráci na písňové tvorbě mezi hudebními skladateli a básníky. Vyzval proto Svaz československých spisovatelů ke společné tvorbě. Na konci června 1955 zaslal básník Miloslav Bureš skladateli Bohuslavu Martinů básnický cyklus Píseň o studánce rubínce. O rok později mu Bureš poslal další „píseň": Na starou maminčinu píseň a za rok Píseň o Mikši z hor. První z nich Martinů zhudebnil okamžitě a přejmenoval na Otvírání studánek, H 354. Píseň ale nezůstala ani v názvech pozdějších kantát. Během května 1957, kdy skladatel básníka očekával v Římě, zhudebnil následující předlohu. Nazval ji Romance z pampelišek, H 364. Dříve zhudebnil jiný Burešův cyklus, přejmenovaný na Legenda z dýmu bramborové nati, H 360. Martinů touto kantátou protestoval na podzim 1956 proti potlačení Maďarské revoluce. Poslední Burešovu „píseň" odložil o několik let, až na začátek roku 1959. Tuto kantátu nazval Mikeš z hor, H 375 a věnoval ji zakladateli a prvnímu sbormistrovi Kühnova smíšeného sboru, Pavlu Kühnovi, pro první veřejný koncert tohoto tělesa 18. 6. 1959.

Na kantátě Legenda z dýmu bramborové nati začal Martinů pracovat počátkem října 1956 v Římě, kde tehdy žil. Kantátu dokončil v polovině listopadu - v době, kdy již bylo povstání v Maďarsku přemoženo sovětskými tanky a stíhačkami. Přestože se v Praze již plánovala premiéra, Martinů se rozhodl partituru skladby do Čech neposlat a vyjádřit takto nesouhlas s tím, co se stalo v Maďarsku a jakým způsobem tomu Československo napomohlo. Skladatelův odmítavý postoj ke komunistickému režimu v Československu je dnes znám, a proto jeho reakce nepřekvapí. Bylo to však poprvé, kdy jednoznačně vyjádřil své stanovisko. Sourozencům do Poličky k tomu 29. listopadu 1956 napsal: „Romanci jsem musel rozhodnout teď neposílat rovněž z důvodů, jež musíte jenom uhodnout a chtěl bych, abyste to řekli B., až přijede do Poličky." Obavy před cenzurou ho vedly k pouhému náznaku problému a ke zkrácení básníkova jména na iniciálu. Martinů pokračoval v pasivním odporu až do Vánoc. Tehdy dostal od dirigenta Miloslava Venhody z Prahy sbírku Moravských lidových textů nazvanou Zbojníci. A právě díky ní Martinů vycítil možnost, jak svůj protest vyjádřit ještě lépe. Dosavadní pasivní rezistenci nahradil přímými podněty k aktivnímu odporu v Československu. Pod dojmem tištěného vydání Burešovy básně se rozhodl, že její ústřední téma, sestoupení Panny Marie mezi lid na zemi, bude pro posluchače v Československu mnohem silnějším poselstvím než pouhý pasivní protest. Pochopil, že provedení kantáty v zemi, kde religiózní témata byla tabuizována, přinese posluchačům více než skladatelovo politické gesto. Martinů pak v polovině ledna zaslal kantátu do Čech a v květnu měla premiéru na Pražském jaru.

Jak dnes víme, ani premiéra Zbojnických písní, H 361, ani uvedení Legendy z dýmu bramborové nati nakonec k bojovnosti v Československu nepřispěly. Nepochybně však rezonovaly v myslích mnohých o několik let později, když se v srpnu 1968 octli v podobné situaci jako Maďaři v polovině 50. let. To se však již psal další revoluční příběh, kterého se Bohuslav Martinů nedožil.

Vít Zouhar, Hudební rozhledy, 73/2020; Lidové noviny, 24/2017

« předchozí
ID 282 (záznam 1 / 0)
další »