Během své kariéry napsal Martinů nejméně šestnáct baletních partitur, od několikaminutového baletu Les mains [Ruce], H 157bis, (z roku 1927) až po balety o třech dějstvích, jako je Istar, H 130, nebo Špalíček, H 214. Většina z nich je jednoaktových a řada z nich vznikla v záchvatu nadšení z literárního či jiného uměleckého fenoménu bez ohledu na reálné možnosti jejich uvedení. V důsledku toho bylo za jeho života inscenováno jen málo z těchto baletů a objevování jejich půvabů tak zůstalo na pozdějších generacích. Noc, H 89, Martinů první dílo v daném žánru, tento smutný trend odstartovala.
Martinů byl okouzlen výkony ruské herečky a tanečnice Olgy Vladimirovny Gzovské, která v letech 1912–1922 po tři sezony hostovala v Národním divadle v Praze. Speciálně pro ni napsal balet Noc [H 89] a Stín, H 102, a také dnes již bohužel ztracenou třetí kompozici Tance se závoji, H 93. Obě dochované jednoaktové skladby trvají zhruba hodinu každá, ale jinak mají jen velmi málo společného. Stín zahrnuje komorní orchestr a na scéně nikdy není více než pět tanečníků. V Noci je zapojen celý baletní ansámbl a skladba je instrumentována pro velmi velký orchestr, který je v plném rozsahu uveden na titulní straně rukopisu.
Ačkoli zde Gzovská není zmíněna, jedno podivné slovo na titulní straně prozrazuje její vliv. Pod třemi velkými písmeny českého názvu jsou dva titulky: nejprve Nocturno a pak „meloplastická scéna v 1 jednání“ – „meloplastická scéna v 1 jednání“. Slovo „meloplastická“ znamená „týkající se plastické obnovy tváře“. Tento význam pochází z řeckého slova pro jablko, přičemž růžové jablko slouží jako metafora pro růžovou tvář. Slovo „meloplastický“ použité na titulní straně Martinů má jinou etymologii – melos, jehož mnoho významů zahrnuje píseň, lyrickou poezii a samozřejmě melodii. Představení Gzovské byla často označována jako „meloplastické večery“ a zdá se, že se jednalo o pokusy vyjádřit současnou hudbu a poezii prostřednictvím tance. Je těžké posoudit, zda by Noc odpovídala jejím představám, ale stojí za zmínku, že v dlouhém tanci pro hlavní ženskou postavu (tj. Gzovskou) uvádí Martinů ve svém rukopise neobyčejně přesné informace nejen o emocích postavy, ale také o gestech a výrazech, které mají být použity k jejich ztvárnění. Pozdější Stín, na titulní straně označený prostě jako „balet“, takové informace postrádá.
Mike Crump, Martinů Revue, 1/2021 [zkrátila a přeložila Jana Burdová, 2024].