Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány je natolik spjat s osobou Paula Sachera, že je takřka nemožné psát pouze o díle samém. Slavný švýcarský dirigent a mecenáš, který svými objednávkami obohatil hudbu 20. století o mnohá mistrovská díla, oslovil Bohuslava Martinů v roce 1937 s žádostí o novou skladbu pro některý z nadcházejících koncertů svého Basilejského komorního orchestru. Tato zakázka byla spjata s osobním pozváním k pobytu na Sacherově sídle na Schönenbergu poblíž Basileje. Martinů, který prostřednictvím svého pařížského přítele a skladatelského kolegy Conrada Becka Sachera již několik let znal, pozvání s radostí přijal a přijel se svou ženou Charlotte v září 1938.
V poklidné atmosféře idylické krajiny v neutrálním Švýcarsku vzniklo během tohoto pobytu jedno z nejpůsobivějších a též nejproslulejších děl Bohuslava Martinů. Dvojkoncert vypovídá o množství protichůdných vlivů jak ze skladatelova osobního života, tak i z tehdejšího politického dění. Poslední větu dokončil přesně v den podpisu Mnichovské dohody, kterou byla jeho vlast donucena odstoupit svá pohraniční území nacistickému Německu. Klid venkovského sídla nicméně umožnil skladateli vyjádřit své hudební nápady v dokonale vyvážené formě. Na titulní stranu rukopisné partitury napsal Martinů věnování: Mému drahému příteli Paulu Sacherovi v upomínku na poklidný, strachem naplněný pobyt na Schönenbergu mezi srnkami a nebezpečím války.“
Dvojkoncert patří k vrcholným dílům 20. století. Podobně jako Toccata e due canzoni, H 311, 5. smyčcový kvartet, H 268, nebo Symfonické fantazie, H 343, je to opět dílo, které se vůči svému tvůrci osamostatnilo a v dobrém slova smyslu se mu vymklo z rukou. Vedle dramatického obsahu díla přispívá k jeho oblíbenosti též jeho symfonický tah – v rámci komorního orchestru používá Martinů prostředky typické pro práci s velkým symfonickým orchestrem. Výrazným dokladem je mohutný chorální úvod druhé věty, který se znovu vrací na konci třetí věty a celou skladbu uzavírá. Není divu, že světoví dirigenti zařazují toto dílo často na program koncertů symfonických- ostatně sám Martinů provádění Dvojkoncertu velkým symfonickým orchestrem schválil svému příteli Rafaelu Kubelíkovi. Znásobená mohutnost zvuku však může místy potlačit drobnokresbu polyfonního přediva jednotlivých hlasů.
Světová premiéra díla se uskutečnila v únoru 1940 v podání Basilejského komorního orchestru pod taktovkou Paula Sachera. Navzdory komplikované mezinárodní situace se jí mohl zúčastnit i Martinů, tehdy stále ještě žijící v Paříži. Mohl tedy být svědkem obrovského triumfu díla bouřlivě přijatého premiérovým publikem, v jehož řadách se nacházel i nadšený Arthur Honegger.
Aleš Březina, Bohuslav Martinů: Selected Masterpieces, © 2001 Supraphon Music a.s