Sept. 30. 1945.

Milý příteli,

            Dnes došel Váš dopis z 23.VII. a snad jste už dostal mezi tím můj také. Pro případ opakuji, nicuž mi neposílejte, hlavně neJulietu, těším se na klav. výtah.[1]Z domu už mám 5 dopisů, mimo to od F. Bartoše (za Č. F. a články pro Tempo.) O tom už asi víte že konservatoř žádala přes konsulát, zda-li bych vzal mistr. školu,[2]i o tom že se vrátíme do Prahy asi únor-březen.[3]Teď se budu snažit zodpovědět všechny Vaše otázky. Tedy: 

1) „Jaro v pražských zahradách“ (Vlk/ nemám nejmenší ponětíco to může býti, snad lépe aby počkal s edici, třeba mu dám něco novějšího. 2.) Kdo měl „Polní mši“ myslel jsem že je ztracena. 3.) Orbis. Hned když jsem viděl situaci zde, nabízel jsem že zadržím všechny skladby pro Prahu, když mi bude minist. hradit výlohy s materialy. Celá věc se protáhla na léta, jako vždy, a tak jsem si našel nakladatele, pak mi to povolili, ale zatím už smlouva byla podepsána. (Upozorňoval jsem že potom budeme u nás draze platit za provedení.) Suma sumarum  jsem pak viděl že by těch skladeb bylo příliš mnoho a že bych Pražskou edici tak zaměstnal že by nezbylo místa pro jiné. A tak i jak je situace teď, zadržel jsem pro Prahu několik větších komposic.[4](Katalog na konci dopisu.) Teď o čem bych chtěl abyste informoval Orbis je toto: Pro rozmnožování not a edici je nutno aby zakoupili nové stroje, kde se rukopisy rozmnožují snadnou a ne příliš nákladnou fotografickou cestou. Je k tomu zvláštní transparentní papír, voskovaný na nějž se rukopis píše a tím okamžitě je možnost míti kolik chcete kopií partitur za celkem levný peníz. Myslím že procedura byla u nás známa ale ne v praksi. Kopie Symfonie stojí zde tedy asi $7, u nás by mohla přijít na 15 K. I vydání edice se teď tak dělají, tedy výlohy s edicí spadly o 40%[5]. Mohu Vám dáti další informace zajímali to Orbis. Už dávno jsem zde na to upozorňoval. Je to užasná výhoda, materialse pořídí touže cestou, takže za jeden opis můžete míti kolik chcete materialu za malou cenu, drahá je jenom první kopie, foto nestojí temeř nic a za 2-3 hodiny můžu míti kolik chci kopii partitur. Kdyby bylo možno tímto způsobem opsat Julietu(budeme to potřebovat.) mohli bychom lehce míti několik partitur. Zaslal bych Vám potřebný papír (Je ovšem nutno se naučit psáti, specielním inkoustem a dost těžce, hlavně ♭♯♮a linky od not , no to jsou detaily.[6]V případě že by to šlo (Divadlo by si mohlo udělati kopie a já bych také přispěl.) chtěl bych kdyby kopista v partiích kde se zpívá (nev ensemblech) solově nechal jednu nebo dvě linky volné, k vůli překladůmdo jiné řeči, kde se bude muset změnit poněkud i linie i noty, což bych já sám doplnil do originálních listů kopie. Rovněž bych Vám o tomto detailněji napsal kdybyste viděl možnosti provedení. Snad až bych byl doma, ale zkuste získati pro to lidi, partitury budeme potřebovati, jsou velké chance.[7]

4.) Moje edice je Boosey & Hawkes. 295 Regent Street London W. I. má Symfonie, (IV.) Double concertto, Sinfonia giocosa (piano et orch.) a upozorněte Č. Filharmoniiže jsem si ve smlouvě vyhradil[8]že jím udělají zvláštní, výhodné podmínkypro Prahu. Budu hledět aby Č. F. dostala materialy k volné disposici.[9]

5.) „Memorial to Lidice“ je volný a můžete s ním disponovat pro případné vydání v Praze, což byl můj úmysl.[10]Doufám že jej máte v Praze, poslal i s materialem do Londýna už dávno.

6.) Ze starších rukopisůnemám nic a je z nich asi mnoho ztraceno,  a nevím kde jsou. Nějaký balík byl zachráněn v Paříži a teď uložen na legaciale nevím co v něm je a nerad bych aby to teď nějak cestovalo.

7.) Prosím, vyzvědte nějakým způsobem jak se aktuelně staví Melantrich k naší bývalé smlouvěa zda-li (a které) považuje určité komposice stále za svoje vlastnictví a jaký attitude vůbecmá.

8.)Šafránkovu knihu pošlu ihned.Vyjde nové vydání doplněné teď v Londýně a bylo by snad dobře kdyby už teď někdo požádal Š.aby připravil definitívně český překlad (myslím ostatně že original je v češtině už) doplněný posledními hudebními skladbami, v případu edice v Praze.[11]

9) Myslím že mám partituryŠpalíčku i Marii ale kde jsou? Zůstaly v Paříži a pokud mám zprávy jsou zachráněny, dle pravděpodobnosti, momentálně však nevím kde jsou, někde v balíčkách. Celý Špalíček jsem změnil, za prve orchestroval pro velkýorch. potom změnil pořadek scén i obrazů (vyndal jsem z toho Svat. košile.) To je rovněž v Paříži, nemám okamžitě možnost vyzvěděti kde. U nás zůstalo tedy jenom „divadlo za bránou“v Brně. Všechny materialyzůstaly v divadlech doma v N. D. (vyjma „D. za bránou“ jež je v Brně.

10) Co se stalo s mými Radio - Operami, (Hlas lesa, Komedie na mostě, Kytice) jsou zachráněny?

11) Posílám Bartošovi článek o sobě od 1938-45[12]. a článek pro památník o StáňoviN.[13]

12) Co se stalo a co se děje s Talichem? Je na tom něco pravdy a nebo se někdo příliš rychle chtěl „zavděčit“? Nejde mi to do hlavy a nemohu tomu věřit![14]

13.)Komposice nové a volné jsou: (Orchestr) 2 piano–concert-[15], Houslový–koncert“, (orkestr da camera (housle a smyčcový orchestr, piano)[16]Sonata da camera (čelo)[17]– Lidice[18], (Komorní) Piano Quintet[19], III. housl. sonáta[20], I. čelová sonáta[21]), 3 cykly písní na lidové texty, (Nový Špalíček, Písničky na jednu stránku, "Písničky na druhou stránku")[22]lehké, Trio (fl. čelo, piano.)[23]Madrigal–sonata (fl. housle, piano.)[24]Česká rhapsodie (housle a piano)[25]Sonata pro fletnu a piano[26]) Piano–kvartett.[27]Všechno nové, z těch starých nevím co zbylo. Polní mše[28]je volná.

14) Děkuji za Vaši reklamu teď mně už ale udržujte na živu.

Tak jsem Vám doufám na všechno odpověděl, hlavně mě zajímají ty fotografické mašiny, bez nichž už nemohu existovat, zeptejte se tedy na názor Orbisu, je to nutné (Není to obyčejná fotografie, fotografuje se ihned z positivu t. j. z rukopisu na transparentním papíře. Důležité. Napište mi o možnostech kopie Juliety. Mám radost z klav. výtahů. Pošta mi teď zdá se chodí dobře. Air mail je tu za pár dní. Moje adressa je 24 West 58[29]Street – New York 19. N. Y., Mám spoustu premier v Paříži a Měl bych tam býti v únoru pro Double-concerto.[30]Zde mám III[31]a IV. Symfonii[32]a Orch. Scherzo,[33]premiery. Ode všech věcí mám teď fotokopie a napište o které je zájem z Orbisu, přivezu kopie sebou nebo nechám poslat. Tak to by bylo asi všechno, budu teď míti starosti s odjezdem, není to dosud lehké ani rychlé se odsud dostati. Informujte se jak to vypadá pro mě na Konservatoři. Moc Vás i Charlie zdravíme a těšíme se na Vás a znovu děkuji za všechno co jste udělal pro moji rodinu.

Srdečně Váš

B. Martinů

[1]Martinů se v dopisech opakovaně obává, aby K. Šebánek neposílal rukopisy jeho skladeb a nedošlo k jejich ztrátě v nejistém čase během a krátce po druhé světové válce. Podobně píše také rodině do Poličky o několik týdnů dříve: „V telegramu Stáňovi jsem pouze žádal informace o partituře k Juliettě, vůbec jsem nežádal o zaslání. Také jsem žádal, aby se nic nedělalo s rukopisy ve Francii, nevím sice, kde přesně jsou, a ponechme to tak, dokud se nevrátím.“(CBM, PBM Kr 305 z 22. srpna 1945).

[2]Jak uvádí J. Mihule, dostává Martinů v září 1945 telegram od Václav Holzknechta, ředitele pražské konzervatoře, s nabídkou místa profesora skladby. Martinů na nabídku reaguje kladně, V. Holzknecht předává skladatelovu odpověď Ministerstvu školství a osvěty, které řídí Zdenek Nejedlý, jehož oficiální vyjádření a pozvání však již k Martinů nedorazilo (Mihule 2002, s. 374).

[3]Původní Martinů plány na návrat do Československa se rozplynuly, nejprve z důvodu úrazu, který Martinů utrpěl v létě 1946 a následné dlouhé rekonvalescenci. Stále se zhoršující politická situace v poválečném Československu nakonec vyústila v komunistický převrat v roce 1948, po němž se skladatel do vlasti již nevrátil, dokonce se stává na několik let „nežádoucím“ skladatelem, jehož skladby nejsou v Československu provozovány. 

[4]Martinů připomíná svá dlouhá a neúspěšná jednání s vydavatelstvím Melantrich o nové smlouvě, která vedl prostřednictvím Miloše Šafránka již v roce 1936 (srov. CBM, PBM Kkš 901–905).

[5]Špatně čitelné, mohlo by to být i 70%.

[6]Na nutnost nákupu moderní rozmnožovací techniky Martinů opakovaně upozorňuje K. Šebánka ještě v následujících dvou letech (srov. CBM, PBM Kkš 922, 923, 934, 936, 941).

[7]Martinů má velké plány na uvádění a vydávání svých děl v Československu, stejně jako na své budoucí umístění na pražské mistrovské škole po svém opuštění amerického exilu. Ke skladatelově návratu do vlasti však bohužel nedošlo. 

[8]Špatně čitelné.

[9]Vydavatelství Boosey Hawkes London vydalo v roce 1945 Martinů Symfonii č. 4, H 305, v roce 1946 Double Concerto, H 271, a Sinfoniettu Giocosa, H 282, v roce 1953 (srov. Halbreich, 2002, s. 299, 276,  511).

[10]Skladba Památník Lidicím, H 296, vyšla v nakladatelství Melantrich v roce 1946, v březnu 1946 byla také uvedena Českou filharmonií za řízení R. Kubelíka (srov. Halbreich, 2002, s 259).

[11]Šafránkův text B. Martinů, Tle Man and His Musicvydal A. A. Knopf v New Yorku v roce 1943 a The Ryerson Press v Kanadě v roce 1644. V roce 1946 vychází ve vydavatelství Dennis Dobson Ltd. v Londýně rozšířenou verzi. 

[12]Jak uvádí J. Mihule, píše Martinů tento text v South Orleans, kde se zdržuje do 1. října 1945: „Poslední dny tohoto pobytu věnoval literární bilanci svého amerického období a autenticky vylíčil významné okamžiky a i vznik některých svých skladeb v rozpětí, jež dalo těmto vzpomínkám název: ´1938-1945´. Bylo to srdečné poselství všem přátelům za oceánem, plné víry v rychlý a radostný návrat.“ (Mihule, 2002, s. 366).  Podle M. Šafránka byla stať otištěna v časopise Tempo č. 2 a 3, 1945, s. 52–60 (srov. Šafránek (ed.): Bohuslav Martinů: Domov, hudba a svět, 1966, s. 330–344).

[13]V srpnu 1945 žádá František Bartoš Bohuslava Martinů o sepsání textu o své činnosti během druhé světové války, který vyšel v časopise Tempo č. 2 a 3, 1945, s. 52–60 (srov. Šafránek (ed.): Bohuslav Martinů: Domov, hudba a svět, 1966, s. 330–344). Dále jej žádá a také o text k úmrtí Stanislava Nováka. Tento vzpomínkový text, který Martinů napsal v New Yorku v roce 1945, vychází pod titulem Stáňa až v roce 1966 (srov. Šafránek (ed.): Domov, hudba a svět, 1966, s. 312–316).

[14]Český dirigent Václav Talich byl v květnu 1945 na šest týdnů uvězněn a obviněn s kolaborace s nacisty. Následně byl sice zproštěn všech obvinění a propuštěn (Mihule, 2002, s. 367). Pro Bohuslava Martinů to byla šokující zpráva, která jej zároveň varovala a dovedla k pochybnostem ohledně jeho vlastního návratu, což zmiňuje v několika následujících dopisech. Asi nejexplicitněji vyjadřuje Martinů své obavy v dopise K. Šebánkovi ze 22. ledna 1946: „[…] v dnesnich doba ch člověk nikdy nevi co se muže stati,a ten Talichuv připad take nedodava moc důvěry,vite,ze je tam dost těch, kteři by byli rádi mi zpusobiti nepřijemnost.“(CBM, PBM Kkš 928).

[15]Koncert pro dva klavíry a orchestr, H 292, z roku 1943. 

[16]Concerto da camera pro housle, smyčcový orchestr, klavír a bicí, H 285, z roku 1941.

[17]Sonata da camera pro violoncello a komorní orchestr, H 283, z roku 1940.

[18]Památník Lidicím, H 296, z roku 1943.

[19]Klavírní kvintet č. 2, H 298, z roku 1944.

[20]Sonáta č. 3 pro housle a klavír, H 303, z roku 1944.

[21]Sonáta č. 1 pro violoncello a klavír, H 277, z roku 1939.

[22]Nový Špalíček, H 288, z roku 1942; Písničky na jedná stránku, H 294, z roku 1943; Písničky na dvě stránky, H 302, z roku 1944.

[23]Trio pro flétnu, violoncello a klavír, H 300, z roku 1944.

[24]Madrigalová sonáta pro flétnu, housle a klavír, H 291, z roku 1942.

[25]Česká rhapsodie, H 307, z roku 1945.

[26]Sonáta pro flétnu a klavír, H 306, z roku 1945.

[27]Klavírní kvartet, H 287, z roku 1942.

[28]Polní mše, H 279, z roku 1939.

[29]Nečitelný znak.

[30]Do Evropy odjíždí následujícího roku pouze Charlotte Martinů (duben), Bohuslav Martinů zůstává na americkém kontinentě, v květnu absolvuje s Frankem Rybkou výlet do Kanady, poté se vrací do New Yorku, od začátku července vyučuje kompozici v městečku v Great Barrington ve státě Massachusetts, kde utrpí 17. července 1946 po pádu z terasy vážný úraz, který je jedním z důvodů, proč se skladatel ani během tohoto roku nevrátí zpět do vlasti (Mihule, 2002, s. 590).

[31]Martinů Symfonie č. 3, H 299, byla věnována S. Koussevitskému a Boston Symphony Orchestra k 20. výročí tohoto tělesa, které skladbu premiérovalo 12. října 1945 v Bostonu (srov. Halbreich, 2007, s. 235).

[32]Symfonii č. 4, H 305, premiéroval 30. listopadu 1945 E. Ormandy a Tle Philadelphia Orchestra (srov. Halbreich, 2007, s. 238).

[33]Scherzo pro orchestrje podtitulem Martinů skladby Thunderbolt P-47, H 309, kterou ve Washingtonu 19. prosince 1945 premiérova H. Kindler a National Symphony Orchestra  (srov. Halbreich, 2007, s. 260).