Jen o rok později vznikly Písničky na jednu stránku, sedm písní na slova moravské lidové poezie. Martinů v nich opět zhudebnil texty ze Sušilovy sbírky lidových písní, která spolu se sbírkami Bartošovými a Erbenovými (a Biblí svatou) patřila ke konstantám jeho knihovny, ať už žil ve Francii, USA, Itálii nebo Švýcarsku. Sedm drobných písniček, z nichž žádná netrvá déle než devadesát vteřin, je pojmenováno podle zdánlivě nepodstatného vnějšího faktu svého rozsahu. Stejně však jako Karel Čapek ve svých Povídkách z jedné a z druhé kapsy, i Martinů tento vnější aspekt použil pouze k tomu, aby sám jako tvůrčí subjekt ustoupil do pozadí a nechal vyniknout takřka anonymní kráse slova a hudby. Okolnost, že je skladatel nekoncipoval jako kompaktní cyklus, je nám dostatečným ospravedlněním pro výběr pouze několika písní z každé z těchto dvou písňových sbírek.
Písničky na jednu stránku jsou spolu s Novým Špalíčkem, H 288, a Písničkami na dvě stránky, H 302, jedním ze skvostů české písňové literatury 20. století. Vznikly pro Martinů zcela netypicky bez jakékoli přímé objednávky, lze se však důvodně domnívat, že je autor složil pro potřebu kulturních, politických a charitativních akcí krajanských organizací amerických Čechů, na kterých pak také zaznívaly, mj. právě v podání již zmíněné zpěvačky Jarmily Novotné, sólistky Metropolitní opery v New Yorku.
Stejně jako Antonín Dvořák ve svých Moravských dvojzpěvech, přebírá i Martinů z lidové předlohy pouze texty a některé charakteristické melodické a harmonické postupy, jeho hudební pojetí je však zcela osobité a samostatné. Při frázování vychází z rytmu textu, taktové čáry mají interpretovi sloužit pouze pro lepší orientaci. Martinů se o svých písních na lidové texty jednou vyjádřil, že je „psal, když nekomponoval“. Není však příliš pravděpodobné, že by je tím chtěl označit za druhořadé kompozice, daleko spíše se tento výrok vztahuje na jejich experimentální a tedy v pojetí Martinů nehotový, zkušební charakter. Ve své výrazové úspornosti a oproštěnosti od vnějších efektů jsou Písničky na jednu stránku totiž jedním z klíčů k pozdnímu dílu Bohuslava Martinů.
Aleš Březina, Bohuslav Martinů: Selected Masterpieces, © 2001 Supraphon Music a.s