| Stručný obsah | Oldřích Korte píše Bohuslavu Martinů obsáhlé vyznání obdivu k jeho hudbě a emočně analyzuje jeho tvorbu. V ČSR je mnoho těch, kteří očekávají dychtivě návrat BM, ale chápou jeho důvody. Jeho obdivovatelé se setkávají a sdílejí nahrávky a noty. Jedná se hlavně o generaci, který vyrůstala za 2. sv. války. Hudba BM vyniká lidskostí vedle avantgardy, kterou byli všichni okouzleni, ale po krákém čase poznali její omezení. Hudba BM slučuje to nejlepší z barokní, klasicistní, romantické a české lidové hudby. V současné době, kdy je stále hrozba války každodenní starostí, není potřeba, aby skladatelé dále děsili lidi, rozšiřovali zmatek či naopak lhali a rozptylovali posluchače. BM hudba přináší to nejpotřebnější: řád. Má také duchovní charakter a sílu. Poslech SYMFONICKÝCH FANTAZIÍ je snad nejsilnějším zážitkem OK. Kromě posledních Brucknerových symfonií nezná OK nic podobného. BM oslovuje hlavně lidi duchovně vnímající a ne nutně muzikanty. Když byl BM "na indexu", sháněli nahrávky různě, zejména ze zahraničního rozhlasu. Na skladby se pak informovali u [Miloše] Šafránka, který jim vždy ochotně o skladbách vyprávěl. Na koncertu zjistil, že v kapesní partituře 4. SYMFONIE od Boosey & Hawkes jsou vynechány "tři opuštěné výdechy klavíru" v pomalé větě. Bylo to pro OK jedno z nejúchvatnějších míst a nikdy to tam nepřestane chybět. OK byl vloni v Poličce a příl by BM vidět, jak o něm tamní lidé mluví |