Základní informace
Titul CZSymfonie č. 6 (Symfonické fantazie)
Podtitul CZ
Titul ENSymphony No. 6 (Fantaisies Symphoniques)
Podtitul EN
Titul DESymphonie Nr. 6 (Fantaisies Symphoniques)
Podtitul DE
Titul FRSymphonie n° 6 (Fantaisies symphoniques)
Podtitul FR
KategorieOrchestrální hudba
PodkategorieSymfonie
Halbreichovo číslo a přípona343
Části (věty)1. Lento - Allegro; 2. Poco allegro; 3. Lento
Durata27' 30''
Nástrojové obsazení4333-4331-Timp-Batt-Archi
Sólový hlas
Obsazení vokálních rolí
Dedikant Munch, Charles
Diplomatický přepis věnováníDedicated | to | Charles Munch.
Poznámka k věnováníDedikace na titulní straně autografní partitury (viz reprodukce v CBM v Poličce, PBM Ag 314).
Původ
Místo kompoziceNew York
Rok dokončení1953
Započetí kompozice1951
Dokončení kompozice26.05.1953
Poslední úprava
Premiéra
Interpret Charles Munch (dir./cond.)
Munch, Charles
Datum premiéry07.01.1955
Místo premiéryBoston, USA
Ansámbl Boston Symphony Orchestra
Uložení autografu
Instituce
Místo uložení
Současný vlastník
Poznámka k rukopisuRukopis nezvěstný. *** Dvě reprodukce autografní partitury jsou uloženy v Centru Bohuslava Martinů v Poličce (PBM Ag 236/1,2 a PBM Ag 314), třetí reprodukce se nachází v Library of Congress ve Washingtonu.
Vydání
Místo vydáníNew York
VydavatelBoosey & Hawkes
Rok vydání1957
CopyrightBoosey & Hawkes, London-New York
Poznámka
PoznámkaPůvodní zamýšlený název: "New Fantastic Symphony" ("Nouvelle Symphonie fantastique"). *** Název na titulní straně autografní partitury: "Fantasies-Symphoniques | (Symphony No. 6.)" (viz reprodukce autografu v CBM v Poličce, PBM Ag 314). *** Tempové označení v autografní partituře: Allegro.
Informace

Symfonie č. 6 - Symfonické fantazie

V roce 1955 slavil Bostonský symfonický orchestr 75. výročí svého vzniku. Martinů, jehož přátelství s šéfdirigentem tohoto orchestru Charlesem Munchem vzniklo již ve 30. letech v Paříži, věnoval tomuto dirigentovi a jeho orchestru jedno ze svých nejlepších děl. Symfonické fantazie bývají často nepřesně označovány jako 6. symfonie Bohuslava Martinů. Zatímco každá z pěti symfonii, které autor složil v americkém exilu v letech 1942-1946, má přísnou formu, Symfonické fantazie představují v jeho tvorbě zřetelný zlom. Řečeno jeho vlastními slovy, jde v nich o „odklon od symetrie směrem k fantazii“. Právě tato formální uvolněnost spolu s neustálými tématickými metamorfózami jsou hlavními znaky pozdního stylu Bohuslava Martinů. Instrumentace Symfonických fantazií upoutá zejména úžasnou hustotou zvukového spektra (často se v této souvislosti hovoří o neo-impresionismu). Na některých strukturálně obzvlášť významných místech – jako např. v dechovém kvintetu ve 3. větě - ustupuje jinak převažující komplikovanost naprosté jednoduchosti a průzračnosti. Martinů o formální stránce díla napsal, že oproti jeho dřívějším, v přísné formě vystavěným kompozicím jsou Symfonické fantazie de facto „bez formy, ale něco je drží pohromadě, nevím co, ale má to jednu linku a něco jsem vyjádřil.“ Ani slovem se však nezmínil o neméně podstatné okolnosti, že toto dílo pro něj představovalo též určitou privátní výpověď. Právě ta mu – podobně jako např. Dvojkoncertu pro dva smyčcové orchestry,klavír a tympány, 3. symfonii nebo 5. smyčcovému kvartetu – propůjčuje značnou naléhavost.

V názvu díla (původně se mělo jmenovat dokonce „Nouvelle Symphonie fantastique“) je možno spatřovat zřetelný odkaz na Fantastickou symfonii Hectora Berlioze, autora, kterého si Martinů velmi vážil a jehož orchestrální partitury měl ve své hudební knihovně. Symfonické fantazie vznikaly v období intenzívní Studené války, kterou také bezesporu reflektují - nadšený bostonský kritik konstatoval po premiéře právem, že je v nich cosi strašidelného, něco, co drží posluchače po celou dobu v bezdechém napjatém poslechu. Deprimující politická situace byla v hudební sféře doprovázena agresivním nástupem skladatelů seriální hudby a s ním spojeným dlouhodobým odklonem velké části hudební kritiky od renomovaných autorů předválečné moderny. Zřejmě i těmito okolnostmi je možno vysvětlit pro Martinů tak neobvykle dlouhou dobu vzniku díla - začal je komponovat v roce 1951 v New Yorku a dokončil je až v roce 1953 v Paříži.

Skladatelův dlouholetý přítel a životopisec Miloš Šafránek konstatoval, že Symfonické fantazie jsou dílem velmi osobním, neodvislým a upřímným a jejich hudba mocná a dramatická, někdy nostalgická, tragická až násilná, ale pevná ve víře. Martinů sám se vyjádřil o této skladbě v programu bostonské premiéry výrazně stručněji, zřejmě též ve snaze potlačit biografické impulsy důležité pro její vznik: “...existuje jeden důvod pro toto dílo, který je jasný a pro mě jistý. Přál jsem si napsat něco pro Charlese Muncha. Silně na mne působí a mám rád jeho spontánní přístup k hudbě, v němž hudba volně nabývá svůj tvar a plyne svobodně, sledujíc svůj pohyb. Téměř nepostřehnutelné zvolnění nebo zrychlení dává melodii náhle život. Tak ve mně vznikla myšlenka složit pro něj symfonii, kterou jsem chtěl nazvat „fantastickou“. [...] Jednou z mých malých fantazií je, že jsem použil několikataktový citát z jiné své skladby, z opery Julietta, který se sem podle mého názoru dokonale hodí. Má to povahu fantazie. Udělal jsem to jaksi pro sebe, poněvadž mám v ní rád onu zvláštní barvu orchestru a domnívaje se, že tuto svou operu už nikdy neuslyším, chtěl jsem znovu slyšet alespoň těchto několik tónů, které jsem napsal zpaměti.“

Za jednu z dalších skladatelových fantazií lze jistě považovat i tu okolnost, ze Martinů údajně zamýšlel použít v orchestru tři klavíry. S ohledem na provozovací nesnáze s tím spojené se nakonec této myšlenky vzdal a na rozdíl od všech svých pěti předchozích symfonií (a řady orchestrálních děl) nepoužil ani jeden. Slavná premiéra díla se uskutečnila v lednu 1955 v Bostonu, Bostonský symfonický orchestr řídil Charles Munch, který je potom provedl ještě v dalších severoamerických městech. Kruh New Yorských kritiků označil Symfonické fantasie za nejlepší symfonické dílo provedené v New Yorku v roce 1955.

 

Aleš Březina

 

 

 

Prameny

« předchozí
ID 265 (záznam 1 / 0)
další »