Základní informace
Typ dokumentu Dopis
OdesílatelMartinů, Bohuslav
Odesílatel (korporace)
Lokace odesláníSchönenberg - Pratteln
Datum odeslání14.12.1958
PříjemceŠebánek, Karel
Příjemce (korporace)Český hudební fond
Lokace přijetíPraha
Poznámka k lokaci přijetí[Praha]
JazykČeština
Původ, datum získáníkopie z pozůstalosti K. Šebánka, CBM Polička
Předchozí vlastníkŠebánek, Karel
Současný vlastníkCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Signatura současného vlastníkaPBM Kkš 1047
Stará signatura v IBM56/LVI/154
Signatura v IBMŠeb 1958-12-14
Obsah a fyzický popis
Stručný obsahBohuslav Martinů SONÁTU PRO VIOLU A KLAVÍR zatím nemá, měl ji dostat již v září. Pošle Karlu Šebánkovi SMYČCOVÝ KVRATET č. 7. Suity ze ŠPALÍČKU jsou dobře zvolené. Jen č. 2 v druhé suitě by bylo lepší Kouzelná mošna a bylo by třeba rozdělit ji na dvě části, 23 minut je moc. ŘECKÉ PAŠIJE dokončí, jakmile bude moci pracovat. Libreto ještě není napsané na stroji. Universal Edition dá premiéru zřejmě Hamburku, Národní divadlo premiéru nedostane. MIRANDOLINA (to je konečný název) není UE, má ji BM a dá ji pravděpodobně Alkoru, Dilia už o tom ví od Karla Vötterleho. SONÁTU PRO FLÉTNU A KLAVÍR a SONÁTU č. 3 pro housle a klavír má Schott Music, resp. AMP. Několik kopií už BM poslal do Prahy. Kam se poděly také kopie LEGENDY Z DÝMU BRAMBOROVÉ NATI i ROMANCE Z PAMPELIŠEK, které poslal? Miloslav Bureš by je mohl mít. Už bude vydáno OTVÍRÁNÍ STUDÁNEK na LP? Smetanova síň je na KONCERT PRO CEMBALO A MALÝ ORCH. příliš velký prostor. Už vyšla kniha Miloše Šafránka? O provedení JULIETTY pochybuje. Kdo je to Homolka? Snad Walter Schmolka? Co nahrávky KYTICE?
Diplomatický přepis dopisu

Obálka [BASEL 2 AEUSSERE ST.ALBANS/15XII58-12/V]

 

Decem. 14 58.

Mily Karle:

Tak jsem uz zase zpet ve svem starem bejvaku na Schonenbergu ale seslably jako mucha, ztratil jsem pekne na vaze a tak ted musim opatrne dobihat.[1]Nicmene ti chci odpovedet na tvoje dva dopisy a podekovat za prani k narozeninam i k uzdraveni brzskemu. a i k Vanocum.[2]

Tun sonatu pro violu dosud nemam ac jsem ji mel dostat uz v zari, tak violiste musi pockat.[3] Poslu ti ten novy kvartet N. 7.[4] ale az budu moci jit do mesta na postu, dosud mam domaci vezeni a jenom se projit okolo domku.

TY suity ze Spalicku jsou myslim dobre zvolene,ackoliv jsem uz sam ty nove vlozky jako tane c Cmelaka, motyla s obrem krahujec atd neslysel.C.7 v druhe suite by bylo lepsi Kouzelna mosna a mozna ze by bylo dobre suitu taky rozdelit na dve casti, 23 minut se mi zda dost dlouha doba na poslouchani.[5]

Co se Pasiji tyce, dokoncim je jak se dostanu k praci, coz asi jeste vezme par tydnu protoze jinak jsem ted hned unaven. protoze jsou dosti pozmeneny tak libretto dosud neni napsane na stroji a neni nemecky preklad.[6] Ale jestli uz mas v rukou meho biografa[7] tak se mi zda ze tam je velmi detailni popis deje,v pripade ze musis vedet o co se jedna, pozdejsi uprava je jen malo zmenena co se deje tyce. Ostatne myslim ze Universalka vam neda hned prvni provedeni a bude cekat az po premiere nekde v emecku asi Hamburg a tak si velke iluse a plany pro Narodni Divadlo asi nesmite delat pro tuto saisonu.[8] Ale muzes v kazedm pripade pozadat Universalku aby ti poslali ten prvni nemecky preklad libreta.

Co se Mirandoliny tyce,(to jest definitivni titul) ta neni u Universalkym nybrz u mne a dam ji asi do zastoupeni Alkoru,[9]Dilia uz mozna ma zpravy od Mr Feterle[10] o tom a zde je moznost provedeni uz na Festivalu.[11]

Ze by byl mel Janacek nejake ulevy v poplatcich za material o tom nevim ale pokusim se.[12]

Sonata pro Fletnu s pianem je k dostani u Schotts Sohne v Mainzu a to by snad slo vyjedant nebo objednat nejakym zpusobem.[13] Ta Houslova Sonata treti je tam tez, to jest jsou obe u Associated v New Yorku ale Schott je ma na sklade.[14] Podivam se do skladu ktery mam dole v meste zdali bych ji nemel a tak bych ji te hezke houslistce poslal[15], ac nevim kam se podely ty kopie, myslim ze jsem jich polal nekolik do Prahy

 

Take nechapu kam se podely kopie odDymu z nati a i pampelisek, ktere jsem vam poslal kdo na tom sedi? Jsou jiste i kopie vPpolicce ,samozrejma ze nemohu nechat delat cely naklad kopii abych uspokojil vsechny kdo by je chtely a jsem jist ze aspon ctyri kopie se nekde u nas potuluji tak aspon jednu by snad nebylo tezko najit, muj biograf nedostal nic a stale si na tento nedostatk stezuje. Tak je musi miti Bures a u nas doma a sbor a jeste nekdo neznamy. U Uz mely byti davno vydany.[16] Kdy budou konecne natacet Studanky na dlouhe desky? Venku je po nich znacna poptavka,[17]Studankty byly provedeny v Holandsku.

 

Skoda ze ten Clavecin byl ve Smetanove sini, to je prilis velka mistnost na to.[18] Muj biograf ma asi jen rukopisy tech veci co jsme nasli ve Vieux Moulin,(kvaretett) ale moc toho nebylo.[19] Zajima mne co pises o knize je uz vydana a nebo jak sji ji dostal?[20] Ze by byla moznost o provedeni Julietty to mne moc zajima ac o tom pochybuji. Vocek je neco jineho to je socialni drama.[21] Ten malheur dilia a B.H je jenom imaginarni, ale nechapu co v tom ma delat Homolka? kdo je to Homolka? Snad Schmolka?[22] Kalendar neposilej, lonsky mi staci.

Pozdrav Habu i Doubravu dekuji za vzpominku.[23]

Co delaji desky Kytice? Ty by taky mnoho pomohly k provrdrnim venku, moc se s tim couraji, desky jim vyblednou.[24]

Tak uz se zacinam citit pekne uklepanej a tak skoncim. ostatne jsem ti na vsechny otazky odpovedel.

Preji ti pekne Vanoce a do Noveho Roku vse nejlepsi abys v nem mohl hodne cestovati.[25] Srdecne tvuj

Bohouš[26]

Věcné poznámky k DP

[1] Martinů podstoupil 14. listopadu 1958 v Basileji operaci žaludečních vředů (srov. Mihule, 2017, 487). Jak se dozvídáme z dopisu Charlotte Martinů do Poličky, zhubnul skladatel celkem 11 kilogramů (srov. CBM, PBM Kr 621). 

[2] Oba dopisy, které skladatel zmiňuje, se dochovaly, jsou z 2. a 9. prosince 1958 (CBM, pozůstalost K. Šebánka, nesign.).

[3] Sonáta pro violu a klavír, H 355, kterou Martinů komponuje v New Yorku v listopadu a prosinci 1955, vychází u Associated Music Publishers v New Yorku v roce 1958. Její vydání skladatel zmiňuje již v dopise CBM, PBM Kkš 1028. 

[4] O vydání Smyčcového kvartetu č. 7 (Concerto da camera), H 314, u Southern Music Publishing v New Yorku informoval skladatel Šebánka opakovaně již od srpna 1957 (srov. CBM, PBM Kkš 1038, 1042, 1043, 1044 a 1045).

[5] Šebánek sděluje skladateli 2. prosince 1958: „Ze špaličku jsem dal poříditi dvě suity pro orchestr:“ Následuje výčet jednotlivých částí, přičemž první suita má celkem pět vět rozdělených do dvou větších celků (durata 10 a 11 minut), druhá suita má pak celkem sedm vět, které mají podle Šebánka celkové trvání 23 minut. Šebánek se také dotazuje na název poslední věty: […] nevím zda je název správný, nemělo-li by se pojmenovat Kouzelná mošna nebo Jak přišel švec do nebe. Myslím, že by byl nejlepší ten první název. Prosím Tě, napiš mi zda souhlasíš s uvedeným výběrem suit.“ (CBM, pozůstalost K. Šebánka, nesign.).

[6] Na druhé, tzv. curyšské verzi opery Řecké pašije, H 372 II, pracoval Martinů od února 1958 do 15. ledna 1959 (Halbreich, 2007, s. 187). 

[7] Má na mysli Miloše Šafránka, který připravoval životopis B. Martinů, který se skladatelem písemně konzultoval. K. Šebánek se v dochovaných dopisech z toho období o knize opakovaně vyjadřuje – chválí množství odvedené práce na tomto díle, které by však podle jeho názoru potřebovalo četné redakční zásahy, zároveň obviňuje Šafránka ze zadržování Martinů rukopisů a přílišného prosazování své osoby v textu životopisu: „Posudek jeho nové knihy není valný. Dokonce jsem slyše poznámku, že by se to mělo nazývat ŽIVOTOPISEC a B. Martinů.“ (srov. dopisy Šebánek–Martinů z 2. a 9. prosince 1958 a z 2. ledna 1959, CBM, pozůstalost K. Šebánka, nesign.).

[8] Šebánek píše skladateli 2. prosince 1958: „Národní divadlo má velký zájem o ´Pašije´.Podmínka provedení je samozřejmě přijatelný text, aby se v nečem nenarazilo.“ (CBM, pozůstalost K. Šebánka, nesign.). Premiéra druhé verze Řeckých pašijí, H 372 II, se uskutečnila až 9. června 1961 v Curychu, v Československu byla opera uvedena až v březnu 1962 v Brně (Halbreich, 2007, s. 187). 

[9]  Šebánek celou zamotanou situaci vysvětluje skladateli v dopise z 2. ledna 1959: „Mirandolina – vzhledem k tomu, že jsi dosud neobdržel od Dilia žádné zprávy, vyjednáváš s Národním divadlem přímo, mým prostřednictvím, Až to bude hotové, teprve dostane vše Dilia na vědomí. A je tato alternativa – buď operu dostane Dilia, kterou pro Německo a Švýcary zastupuje Alkor /Bärenreiter/ a klav. výtah i materiál budou pořízeny u nás anebo ji dáš po provedeních v ČSR k disposici Alkoru, který vydá potřebné a pro ČSR by vše zastupovala Dilia. Já bych se přimlouval za tu první alternativu. Dobře si vše promysli a zbytečně se s Alkorem neukvap, to má čas! Takto obdržíš celé tantiémy přímo a nebudeš se muset s nikým dělit a bude v tom případě na programu Národního divadla během festivalu, což bude mít také pravděpodobný vliv na provedení i jinde. Mimo to celá věc bude míti za následek, že N.D. u Tebe pravděpodobně objedná pro sebe operu /to je v plánu a sděluji Ti to velmi důvěrně/.Ředitel N.D. Jan Seidel je také předsedou rady nakladatelství Panton, které Ti vydávat všechno ostatní. Nár. divadlo Ti odesílá nyní dopis, na který jim odpověz obratem, abych já měl již jistotu, že s ním vyjednáváš přímo.“ (CBM, pozůstalost K. Šebánka, nesign.).

[10] Má na mysli Karla Vötterleho z vydavatelství Bärenreiter v Kasselu, který v záležitosti uvedení opery Mirandolina, H 346, čile koresponduje jak s Boosey & Hawkes, tak zejména s Paulem Sacherem a navrhuje uvedení v Basileji, Německu a Praze (srov. dopisy s Boosey & Hawkes z 10. prosince 1958, vlastník Bärenreiter, kopie v IBM, 1958-12-10 a dopisy s P. Sacherem z 12., 14. a 26. listopadu a 1. a 5. prosince 1958, vlastník Bärenreiter, kopie v IBM, 1958-11-12, 1958-11-14, 1958-11-26, 1958-12-01, 1958-12-05). 

[11] Komická opera Mirandolina, H 346, byla premiérována 17. května 1959 v Praze (Halbreich, 2007, s. 179). 

[12] Martinů reaguje na Šebánkovu poznámku v dopise z 2. prosince 1958: „Měl bys si vždycky vyhraditi u nakladatele právo deponovati zde jeden provozovací materiál pro představení v ČSR, jako to měl Janáček a případně úlevy v půjčovních poplatcích za materiály,ty jsou zábranou provozování.“ (CBM, pozůstalost K. Šebánka, nesign.).   

[13] Martinů reaguje na Šebánkovu informaci z 2. prosince 1958: „Do soutěže hudebních nástrojů na příštím festivalu zařadili také Tvoji Sonatu pro flétnu jako povinnou skladbu a nyní mají obtíže s jejím obstaráváním pro zahraniční kumštýře.“ (CBM, pozůstalost K. Šebánka, nesign.).  

[14] Jak zmíněná Sonáta pro flétnu a klavír, H 306, z roku 1945, tak houslová Sonáta č. 3, H 303 vyšly v New Yorku u Associated Music Publisher, a sice v roce 1951 a 1950 (Halbreich, 2007, s. 345 a 337).

[15] Šebánek zmiňuje 9. prosince 1958: „Přikládám Ti dopis od jedné hezké žačky Alexa Plocka, která se sem právě přišla dotazovat na Tvoji adresu […]. Skladatel pravděpodobně skladbu neposlal, jelikož 17. února 1959 Šebánek poznamenává: „Chodí sem stále ta holka od Plocka ohledně III. houslové sonáty. Nediv se tomu, protože každý žák konservatoře se chce něčím blýskout a kde to mají chudáci vzít.“ (CBM, pozůstalost K. Šebánka, nesign.).

[16] Martinů odpovídá na žádost Šebánka ohledně zaslání kopií Romance z pampelišek, H 364, a Legendy z dýmu bramborové nati, H 360. Šebánek píše skladateli: „Nakladatelství Panton tj. Svazu čsl. Skladatelů by to vydalo ihned – jenže rukopisy nejsou. Prosím Tě komu si je vlastně poslal? Pošli mi po 1 exempláři, protože někdo na nich sedí a nedá je k disposici pro tisk!“ (dopis z 2. prosince 1958, CBM, pozůstalost K. Šebánka, nesign.). Jak uvádí Vít Zouhar, skladatel nechává udělat z autografní matrice Romance z pampelišek, H 364, pouze dvě kopie, které přivezl Miloslav Bureš z Říma. Jedna náležela samotnému Burešovi, druhá byla určena Janu Kühnovi. Další později zmíněné kopie nelze doložit (srov. Zouhar, 2016, s. 169). Co se týče Legendy z dýmu bramborové nati, H 360, zasílá skladatel Burešovi dvě dobové kopie, jednu opět pro něho samého, druhou má, „až ji nebudete potřebovat“, obdržet rodina Martinů v Poličce. Tuto kopii měl zapůjčenou Jan Kühn pro nastudování skladby (srov. Zouhar, 2016, s. 164).

[17] Ačkoliv měl Martinů zájem, aby kantáta Otvírání studánek, H 354, vyšla také na dlouhohrajících deskách, došlo k reedici této nahrávky v nakladatelství Supraphon v rce 1957, CD verzi pak vydala Nadace B. Martinů v roce 2013 (srov. Zouhar, 2016, s. XXXIV).

[18] Dne 9. prosince 1958 píše Šebánek skladateli ohledně Koncertu pro cembalo a malý orchestr, H 246,: „Concertino pro cembalo mělo pěkný úspěch, jenže bylo provedeno v Obecním domě a to je pro toto komorní obsazení příliš velký prostor,takže cembalo, když hrál také klavír, bylo špatně slyšet.“ (CBM, pozůstalost K. Šebánka, nesign.).

[19] Miloš Šafránek si ze svého nasazení coby agenta Stb v Paříži v letech 1955–1956 přivezl některé dosud v Paříži u rodiny Charlotte Martinů uschované starší rukopisy. 

[20] Šebánek měl pravděpodobně možnost nahlédnout do Šafránkova rukopisu, o němž píše nejprve 9. prosince 1958: „Ten životopis jsem měl příletitost rychle přehlédnout a musím říci, že autor si dal skutečně práci – byl-li na to sám- a udělal celou věc dobře. Jenže, bohužel, nějaké to ´já´ mu může vydání shodit. Zkrátka, podle mého by rukopis potřeboval k tisku pořádně připravit.“ Dne 2. ledna 1959 k tomu ještě dodává: „Životopis – jak jsem mohl do něho zběžně nahlédnout – je dobrá lidová četba a když se tak asi polovina vyjme,dalo by se s knihou něco dělat.Jinak asi ji nebude možno vydat, což je škoda z toho důvodu, že by obsahovala pro některého dobrého biografa ony potřebné údaje o Tobě, které nejsou dosud nikdy zaznamenány. Ať ti Š. pošle průklep jeho díla k nahlédnutí a k schválení,abys si mohl sám vše ověřit. Ale nepiš mu, že to děláš z mého popudu!“ (CBM, pozůstalost K. Šebánka, nesign.).

[21] Dne 9. prosince 1958 píše Šebánek skladateli: „Vzhledem k tomu, že bude také proveden znovu ´Vojcek´, má na provedení také naději ´Julietta´. Potřebuji znát Tvůj úsudek o věci a ev. Tvou radu.“ (CBM, pozůstalost K. Šebánka, nesign.).

[22] Na překladatele opery Juliette, Kurta Honolku, se skladatel dotazuje již v dopise Šebánkovi ze 17. května 1958 a následně si stěžuje na jeho liknavost jak v dalších dopisech Šebánkovi (srov. CBM, PBM Kkš 1044, 1045), tak v dopise M. Šafránkovi (srov. CBM, PBM Kmš 880). Zde navíc skladatel jméno zaměnil s Walterem Schmolkou, který je autorem anglického překladu Juliette (Halbreich, 2007, s. 163). Ačkoliv skladatel opakovaně zmiňuje jméno Homolka v dopisech Šebánkovi i Šafránkovi, z dopisu od Karla Šebánka z 2. ledna 1959 se dozvídáme: „Kurt Honolka /je to N a ne M/, který je hudebním expertem Alkoru pro jevištní úpravy a překlady děl, pochází odněkud od Liberce. Hlavně se rád dělí se skladateli o tantiemi. Poslední jeho obětí se stal nebožtík Janáček se svou operou Osud /Stuttgart/.“ (CBM, pozůstalost K. Šebánka, nesign.).

[23] Na druhé straně strojopisného dopisu K. Šebánka skladateli z 2. prosince 1958 jsou dva rukopisné přípisy od Aloise Háby a Jaroslava Doubravy s přáními k Vánocům, Novému roku a brzkému uzdravení (CBM, pozůstalost K. Šebánka, nesign.).

[24] Patrně nahrávka Kytice, H 260, z roku 1955. Zpívaly Libuše Domanínská (1924) a Soňa Červená (1925). Pražský filharmonický sbor, Kühnův dětský sbor a Českou filharmonii řídil Karel Ančerl (dostupné z: www.filharmonickysbor.cz/cs/discography/album/martinu-kytice). O nahrávce se dozvídáme také z dopisu K. Ančerla B. Martinů z 15. dubna 1959, kde si dirigent stěžuje: „Nevím už jak s nimi [Gramofonové závody] jednat neboť dodnes nevydali ani Kytici, V a VI Symfonii, které jsem již dávno a dávno natočil.“ (CBM, PBM Kd 004). 

[25] Jako by skladatel předpověděl své setkání s K. Šebánkem, k němuž došlo na sklonku skladatelova života v srpnu 1959. K. Šebánek se pak ještě účastní skladatelova pohřbu ve Švýcarsku.  

[26] Podpis rukou B. Martinů černým inkoustem. 

Celkový počet listů1
Počet popsaných stránek2
Poznámka
Fixacestrojopis, rukopisný podpis (Martinů)
Dopis

Náhled k dispozici pouze prezenčně v Institutu.

Digitalizace
Kvalita digitalizaceProfi
Digitalizováno v instituci
Datum digitalizace
Poznámka k digitalizaci
Lokace jako předmět
Hamburk
Mohuč
Německo
New York City, New York
Nizozemsko
Praha
Schönenberg - Pratteln
Vieux-Moulin
Osoba jako předmět
Korporace jako předmět
Skladba jako předmět
« předchozí
ID 4375 (záznam 1 / 0)
další »
-Rev-