Ve dvacátých a třicátých letech 20. století začínalo být cembalo, až do té doby takřka zapomenutý nástroj, opět objevováno, zejména díky intepretům jako byla Vanda Landovská a skladatelům jako byl Manuel de Falla. V únoru 1935 složil Martinů na objednávku francouzské cembalistky Marcelle de Lacour dvě drobné věty pod názvem Dva kusy pro cembalo, H 244. Vzápětí si u něj tato interpretka objednala Koncert pro cembalo a malý orchestr, který byl dokončen již v září téhož roku. Premiéra se v podání objednavatelky díla uskutečnila v lednu 1936 v rámci koncertů významné pařížské společnosti pro soudobou hudbu „Triton“.
Při interpretaci tohoto díla je důležité dbát na skladatelovy pokyny ohledně obsazení. Podobně jako de Falla ve svém koncertu obsadil i Martinů malý devítičlenný doprovodný orchestr vlastně sólově – flétna, fagot, klavír, 3 housle (s možností zdvojení), viola, violoncello a kontrabas. Vyplatí se též zohlednit skutečnost, že cembala se v 30. letech 20. století podobala barvou i silou tónu klavíru a že právě pro takovýto nástroj dílo vzniklo. Jestliže dnes zaznívá v podání zvukově subtilnějšího cembala za doprovodu velkého komorního orchestru, dochází tím vlastně ke dvojímu zkreslení původního autorova záměru, kterým bylo napsat dílo apartní ve zvuku, úsporné v užití vyjadřovacích prostředků a průzračné ve struktuře.
Aleš Březina, Bohuslav Martinů: Selected Masterpieces, © 2001 Supraphon Music a.s