[1] Nečitelné. Obálka k tomuto dopisu byla omylem přiřazena k dopisu PBM Kmš 802.
[2] Oproti původnímu plánu patrně manželé Martinů zvažovali návrat již v pátek 28. září.
[3] Francouzsky „pokud budete souhlasit“.
[4] Není patrné, které dopisy má na mysli, ale vrací se k dotazům a žádostem Františka Bartoše, na které reagoval před několika dny.
[5] Špatně čitelné, mohla by to být i číslovka „14“.
[6] Tento dotazník zaslal M. Šafránek Bohuslavu Martinů, jehož rukopisné odpovědi tmavě modrým inkoustem jsou odlišeny kurzívou.
[7] Písničky na dvě stránky, H 302, jsou bez dedikace; Písničky na jednu stránku, H 294, z roku 1943 jsou věnovány Olze Hurbanové (srov. Halbreich, 2007, s. 482).
[8] Z letních prázdnin v Ridgefieldu se Martinů vrací 8. října 1944 (srov. Mihule, 2002, s. 590).
[9] Podle Halbreicha je celý cyklus zkomponován v New Yorku (srov. Halbreich, 2007, s. 482).
[10] Je myšlen Koncert pro housle a orchestr č. 2, H 293, s dedikací „To Mischa Elman“ (srov. Halbreich, 2007, s. 309).
[11] Harold Byrns (1903–1977), americký skladatel a dirigent německého původu.
[12] Podle Halbreicha je druhá věta tohoto koncertu označena „Andante moderato“ (srov. Halbreich, 2007, s. 310).
[13] Třetí věta Symfonie č. 3, H 299, je „Allegro – Andante“, celou symfonii komponuje Martinů v období od 2. května do 14. června 1944 a byla vydána u nakladatelství Boosey & Hawkes (srov. Halbreich, 2007, s. 235–236).
[14] Koncert pro violoncello a orchestr č. 1, H 196 I, 1. verze z roku 1930 je bez dedikace a byla premiérována v Berlíně 11. prosince 1931 (srov. pozn. CBM, PBM Kmš 714). Druhá a třetí verze koncertu, H 196 II, a H 196 III, jsou dedikovány Pierru Fournierovi a byly premiérovány v Paříži v roce 1939 (H 196 II) a v roce 1955 (H 196 III) v Bavorském rozhlase (srov. Halbreich, 2007, s. 312–313). Koncert pro violoncello a orchestr č. 2, H 304, který Martinů dokončil v únoru 1945 v New Yorku, je taktéž bez dedikace a byl premiérován 25. května 1965 A. Večtomovem a Orchestrem FOK v Českých Budějovicích (srov. Halbreich, 2007, s. 316).
[15] Sonáta pro flétnu a klavír, H 306, kterou Martinů dokončil v červenci 1945, je dedikována Georgesi Laurentovi (srov. Halbreich, 2007, s. 344).
[16] Anglicky „osobní potěšení“.
[17] Etudy a polky, H 308, píše B. Martinů během léta 1945; č. 2 a 10 jsou dedikovány Miladě Svobodové, č. 5 „To Mrs. Nora Smith“, č. 6 „To Mrs. Ann Gilmore“, č. 8 „To Jean-Weir-Jablonka“ a č. 15 „To Winifred Johnstone“. Skladbu vydalo nakladatelství Boosey & Hawkes v roce 1946 (srov. Halbreich, 2007, s. 419).
[18] Zde vloženy šipky od slova „Right!“ potvrzující obě uvedení. Premiéra se však uskutečnila 7. prosince 1924 na koncertě České filharmonie dirigované Václavem Talichem.
[19] Orchestrální rondo Half-time, H 142, z roku 1924 bylo premiérováno v Praze Václavem Talichem a Českou filharmonií 7. prosince 1924; stejní interpreti uvedli tuto skladbu 17. květně 1925 v Praze v rámci festivalu ISCM.
[20] Odkazuje na setkání s fyzikem a nositelem Nobelovy ceny Albertem Einsteinem (1879–1955) v prosinci 1943, jak ho zmiňuje Jaroslav Mihule (srov. Mihule, 2002, s. 349).
[21] Jedná se o Five Madrigal Stanzas, H 297, které Martinů zkomponoval v listopadu 1943 a dedikoval Albertu Einsteinovi. Jak uvádí Halbreich, věnoval tyto poměrně lehké kusy Martinů Einsteinovi, kterého velmi obdivoval. Albert Einstein byl nadšeným houslistou a rád hrával na Princetonu společně s klavíristou Robertem Casadesusem (srov. Halbreich, 2007, s. 336–337).
[22] Koncert pro klavír a orchestr č. 2, H 237, zde se jedná 2. verzi, Halbreich uvádí, že tato reorchestrace vznikla před Vánoci 1944, vychází při tom z poznámky v na konci autografu: „Paris Noël 1934 (réorchestré Noël 1944)“ (srov. Halbreich, 2007, s. 295).
[23] Tužkou rukou Miloše Šafránka.
[24] Klavírní kvintet č. 2, H 298, komponuje Martinů od 15. února do 14. dubna 1944 a je dedikován „To Miss Fanny P. Mason“. Soukromá premiéra proběhla v Bostonu dne 31. prosince 1944, hráli Paul Degreau a sólisté Boston Symphony Orchestra. Kvintet následně veřejně premiérovali Elly Bontempo a Guilet-Quartett v New Yorku dne 4. března 1945. Kvintet má tyto části: 1. Poco Allegro, 2. Adagio, 3. Scherzo: Poco Allegretto a Trio (Poco moderato), 4. Largo – Allegro (non troppo) (Largo – Allegro) (srov. Halbreich, 2007, s. 375).
[25] Anglicky, zde ve významu „pokračování“.
[26] Zakroužkováno na pravém okraji.
[27] Jedná se o Symfonii č. 3, H 299, kterou Martinů komponuje v období 2. května až 14. června 1944 v Ridgefieldu. Symfonie má tři věty: 1. Allegro poco moderato (3/4 takt), 2. Largo (3/4 takt), 3. Allegro – Andante (4/4 takt) (srov. Halbreich, 2007, s. 235–236).
[28] Jedná se o Trio pro flétnu, violoncello a klavír, H 300, které Martinů složil v období 23. června až 31. července 1944. Skladbu premiérovali R. Le Roy, J. Scholz a S. Foster 28. února 1945 v New Yorku (Halbreich, 2007, s. 354).
[29] Samuelu Dushkinovi věnoval Martinů Suite concertante pro housle a orchestr, H 276 II, na které pracoval od ledna do 15. února 1944 (Halbreich, 2007, s. 306).
[30] Celá odpověď je zakroužkována.
[31] Fantazii pro theremin, hoboj, smyčcový kvartet a klavír, H 301, komponoval Martinů v Ridgefieldu v roce 1944 a je dedikována „To Mrs. Lucia Rosen“ (srov. Halbreich, 2007, s. 381).
[32] Jedná se o cyklus Písničky na dvě stránky, H 302, který vznikl v New Yorku v únoru až březnu 1943 a je věnován Olze Hurbanové (srov. Halbreich, 2007, s. 482).
[33] Jedná se o Sonátu č. 3 pro housle a klavír, H 303, kterou Martinů komponuje v New Yorku v období od listopadu do 4. prosince 1944. První tři věty jsou popsány správně, ve čtvrté větě je tempové označení Lento – Moderato – Allegro a 3/4 takt (srov. Halbreich, 2007, s. 337).
[34] Špatně čitelné.
[35] Zde na pravém okraji tužkou rukou M. Šafránka „Dec 20, 1944“.
[36] Jedná se o Koncert pro violoncello a orchestr č. 2, H 304, který Martinů komponuje od 20. prosince 1944 do 26. února 1945, stejná tempová označení vět, takty i datace uvádí také Halbreich (srov. Halbreich, 2007, s. 316).
[37] Na levém okraji tužkou rukou M. Šafránka vpisek „push“ a šipka směřující mezi první a druhou větu.
[38] Pod druhou větou tužkou rukou M. Šafránka poznámka „Mendelsohn – diabolické“.
[39] Pod třetí větou tužkou rukou M. Šafránka poznámka „Berlioz“.
[40] Symfonie č. 4, H 305. Podle Halbreicha je druhá věta v 6/8 taktu a 4. věta je Poco Allegro ve 4/4 taktu. Skladba je dedikována „To Helene and Bill Ziegler“ a byla premiérována 30. listopadu 1945 ve Philadelphii; The Philadelphia Orchestra řídil E. Ormandy (srov. Halbreich, 2007, s. 238).
|