Základní informace
Typ korespondenceDopis
OdesílatelMartinů, Bohuslav
Odesílatel (korporace)
Lokace odesláníSchönenberg - Pratteln
Poznámka k lokaci odeslání[Schönenberg]
Datum odeslání07.06.1958
PříjemceŠafránek, Miloš
Příjemce (korporace)
Lokace přijetí
JazykČeština
Původ, datum získáníCBM
Předchozí vlastník
Současný vlastníkCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Signatura současného vlastníka
Stará signatura v IBM2000/PBM Kmš 876
Signatura v IBMŠafM 1958-06-07
Obsah a fyzický popis
Stručný obsahDo knihy se pustil podrobněji; pochvala, ale přesto má dojem, že někde je omyl; dojem z druhého čtení má lepší; zdá se mu, že jeho život se pohybuje souběžně "na dvou protichůdných liniích"; vrozená naivita (něco infantilního) a "pól vědění, znalostí"; jeho intuitivní život "je jako chlapecký"; "umění je právě když se tyto opposita setkají"; proto četl hodně asijské prameny, západní filozofy nehledal; citáty z Exupéryho; návrat k detailům od str.30 do str.119; dál nečetl, neboť se blíží prázdniny a on chce dopsat "tu malou operu" /Ariadna/; čeká zprávy o provedení Gilgameše.
Diplomatický přepis dopisu

[Schönenberg, Pratteln] June 7. 58.

 

Mily Milosi :

Vycitky svedomi mne prinutily se pustit znova a podrobneji do knihy a myslim ze jsem ti opravdu krivdil v nekterych vecech. Tvoje dokumentace je znacna a po vetsine dobra, ja nicmene stale hledam a nenalezam kde a v cem mam dojem je omyl, ja ovsem sebe sama nevidim a‚ jak znamo se nikdy nekontroloval, neveda ze jednoho dne se stanu slavnym a tak v mnohych vecech se ja sam mohu mylit. Pokud to ted vidim, muj prvni dojem byl dobry v tom argumentu ze je tam prilis mnoho detailu ktere mohou byti vyznamne nebo ne (to nevim) a ze se tedy cela vec roztristuje. Jinak pri druhem ctenim vidim ze plan je dobry a ze sleduje urcitou linii, s kterou bych v zasade souhlasil az na male vyjimky. Ale ted ovsem jsi to ty kdo knihu pise a ne ja. Chtel bych se te tedy zeptati toto, a to‚ je dulezite:

Nezda se ti ze v te formaci meho zivota sledujes tentyz psychologicky proces. proti kteremu ja jsem cely zivot bojoval? to jest ten stary mechanicky system pricin a vy­sledku. Nekde najdes dobry ton ale jinde jen usuzujes dle starych preceptu. Jak ja sam se vidim po tolika letech vselijakych udalosti a nechci tim rici ze je to nejake “konstatovani“, je to jen nahled a sice ze se cely muj zivot pohybuje soubezne na dvou protichudnych liniich (zde to je prave kde ona psychologie nedostacuje) a sice mezi jakousi vrozenou a genuine naivitou (asi neco infaltiniho) a mezi druhym polem vedeni, znalosti a zivotem naucene intelligence. V zasade jsem stupido[1], coz se jevi na kazdem kroku ale jsem pri tom informovan a vzdelan jak se slusi na clena 20 stoleti. Moje konkluse i myslenky jsou myslim a doufam dobre a jasne ale intuitivni zivot je jako chlapecky. Ja jsem nikdy nebyl stoupencem dualismu a muj nazor je, ze umeni je prave kdyz se tyto opposite[2] setkaji. Proto jsem hodne cetl Asijske prameny, indicke i cinske a Kanta jsem nikdy instiktivne nehledal ani ty ostatni filosofy, z kterych nase kultura zije. Tak to mas tezky pripad k reseni. Ale snad ti to osvetli nektere veci ku kterym se i v privatnich rozmluvach clovek nedostane, o tech se zkratky v dobre spolecnosti nemluvi. Mas tam dva cues[3] v Exupery a sice: „le plaisir etant de la marche. a druha: “a Travers les graines vers les fleurs de l’annee prochaine“. [4] A taky cle [celé] prvni moto o sochari.[5] To jsou ty signe postes[6].

Ted bych se chtel vratit jeste k detailum, myslim ze jsem te zacal opravovat az od str. 100. Zacnu od str. 30.

Co to znamena „citi basy“? v te konezi na str 30. Taky casto uzivas nejasne pojmy polyfonie a kontrapunktu, na to pozor.

Str. 40. Efektivne Hornik[7] mel jen harmonii a ne kom­posici, tu mel Stecker[8]. Zde take nevysvetlujes jasne ten diktat. To neznamenalo ze jsem vsechny diktaty chytil bez chyby ale ze jsem prave v tomto diktatu prestal vedome sledovat noty protoze jsem se ztratil (v moji myslence) uz poctvrte note a pokracoval jsem s vedomim ze jsem uplne vedle jen abych diktat dokoncil. Tj. ztratil jsem kontrolu nad sebou a delal jsem to jaksi bezvedome (Open mind)[9]. Vysledek byl ze diktat byl bezvadny a jediny z cele tridy. Dovedes si predstavit moje prekvapeni. A jeste vetsi prekvapeni bylo uvedomeni toho co se stalo, ovsem ex post.[10] Premyslej o tom. Vratim se k tomu jeste az dojdu k tvemu vysvetleni me inspirace Delniku more[11]. Na shledanou.

Str 44. kteri to byli ta vetsina skladatelu kteri se ocitli v rozporu…. na konci str

O tom ze jsem suduvoval [studoval] vsechno v partiturach jsem uz asi psal. je to omyl.

str 45. S tim Peleasem[12] to nevim kde jsi to nasel. Ja se nepamatuji na to nemecke provedeni, slysel jsem to az v narodnim. [13] Ale mimochodem je Peleas ze vsech veci jez se libi nejmene.

str 47. o tech Delnicich. Tak to jsi asi spatne poslouchal kdyz jsem ti to vykladal a nebo jsi uz myslel jak to uzijes v knize. Tedy fakta jsou ze jsem nebyl prekvapen kdyz jsem po 30 letech nasel skizu v Policce ale nesmirne prekvapen jsem byl kdyz jsem tu skizu psal. A sice proto ze to bylo poprve v mem zivote ze se dilo predstavilo jaksi uz uplne hotove a ze jsem byl udiven jakou prudkosti a definitivnosti se dralo pod mou rukou na papir.[14] To vsechno co rikas, technika a t d jsou vedlejsi veci. To bylo neco co se asi nazyva inspirace, to jest prave ten open mind jehoz jsem byl jeste jako chlapec schopen a intellektualne jsem se tomu nebranil.

Tedy zazitek jako kdyz jsem slysel DrillOrridge.[15] Neco co prave dosud ne mame vysvetleno. Ze jsem v ni rozeznal smysl pro orchestraci je vedle, kazda skizza uz obsahuje nejakou predstavu orchestrace i kdyz pri realizaci to dopadne treba naopak. Je to lehke rici, zde prijdou trompetty atd. ale to nema nic spolecneho s tim dojmem ktery jsem mel pri te praci, to byla jakasi iluminace, revelace, na kterou jsem byl prilis mlady abych ji chapal ale ktera nicmene mne udivila a i trochu podesila, s jakou rychlosti se ta hudebni evoluce vyvijela pod moji tuzkou ze jsem nemohl ani stacit to psat na papir. Jeli komposice dobra nebo spatna nepada v uvahu je to jen jakesi nahlednuti do taju hudebniho tvoreni. Zadne konkluse jsem z toho nevivodil ale ten kratky okamzik mi velmi utkvel v pameti. A musim rici ze se v te intensite uz nikdy pozdeji neopakoval. Tak tohle je opravdu dulezite a nevim zdali jsem ti to i ted dobre vysvetlil. Jsou to tezkosti.

Str 47 co to znamena radeni Souvisicich kvintakkordu?

Taky casto uzivas slovo (asi moje) sance, coz neni ceske slovo.

Take bych ti doporucil si nechat dobre prohlednout ty theoreticke, tj. terminologii hudebni theorie, nezda se mi ze jsi na to expert ale experti by ti na to hned skocili.

56. Proc davat cely rozbor, kdyz komposice nikdy nebyla a nebude provedena.

O te Mizejici pulnoci,[16] nekde mluvis, to si musis najit, ze jsem to opravoval u Suka. Tj. spravne ale ted se prave nevi zdali tyto opravy tomu spise neuskodili a je mozna ze ta puvodni pulnoc nebyla tak zrovna impressionisticka ale stale se tim ze vsechny brutalnejsi slozky, (trmbony atd.) byly vyhozeny, a jak jsme sami usuzovali se Stanou, ze to Suk ucesal. Je to ostatne zajimava otazka, ted bez vyznamu, ovsem protoze nevim jak partiture vypadala puvodne.[17]

Str. 58. Co byli ty partitury a kdo byli ti prazsti pratele co mi je posilali do Policky????? ??

59. Snazim se opravdu nechat hrat klavir v pp, proti forte orchestru?

ty zmensene akkordy v synkopach nemaji jiste nic spolecneho s houslovym koncertem jsem si jist.

str. 60. Mel bys lepe stylisovat vetu o zkaze Titaniku jak tam hral orchestr, to zni jako kdyby byli na koncerte.

61. neudavas ze to citujes jen z libreta (Koleda)[18]

62. proc pises pani Beli s accentem na E?

Nekde mas rychle psane a nastavovane vety, ktere jsou
komplikovane a delaji dojem jako ta slavna fraze z franc. romanu. Dans sa vie il a recu deux blessures., une a la guisse et l’autre a Madagascar.[19]

65. Neni mi znamo ze loutkove divadlo bylo v Policce na vysi. Je pravda ze prvni OPERU jsem slysel na loutkovem divadle Carostrelec, jeste se pamatuji na sbor: my uhliri cerni my jsme celi zacouzeni“ ale to byla kocujici spolecnost.

67. a varhany v tonalnim vyboceni????? co je to?

71. Byla to Alice Masarykova[20] co mi pomohla do Lon­dy­na. (Vliv Borove)[21]

73.

Zde jsme u historie zajimave. Cili ten pobyt ve Filce[22], v tom je pravda co pises ale ne cela pravda. Je to ovsem svudne pripsati vse na tom ze jsem sedel v orchest­ru ale je to prilis isolovane hledisko. To by konecne ne­vadilo. Jsi presvedcen ze Talich uz v te dobe uvedl Stra­vinskeho?[23] A co? Zde jsme take u prikladu, ktery zu­stane mezi nami a je privatni, ale ja nemam ten dojem (kdyz o tom myslim) ze by Talich byl tak citlive a sledoval moji cinnost. Mam spise dojem ze tomu neveril jako mnoho ostatnich. Odkud mas ty informace. Tento dojem je velmi silny protoze se pamatuji jak i Stana[24] si na to stezoval. Ale passons, to nevadi. Ted ale rikas ze by ne­uplynula ani jedna saisina [saisona] aby Talich nebyl neco ode mne hral. Ale co hral? Urcite Modrou hodinu[25], to vim, (ackoliv ji zamenuji s Mizejici pulnoci. Potom Half-time.[26] Pak az Juliettu.[27] Mimochodem, citujes na rozlicnych mistech to provedeni aspon to dela dojem jako by byl stale ode mne neco hral ale byla to tataz skladba.

73… pres imponujici pocet skladeb…??????

Jeste k Talichovi, a sice s reservou. Nevim zdali uz byl chefem Divadla[28] ale byl-li nechl si ujit i Spalicek a Hry o Marii. Pak ovsem daval jeste tu malou Suitu.[29] O teto mluvis vagne ackoliv myslim, ze jsem to sveril, ze to byl Talich ktery ji po dvou zkouskach vzal zkratka z pultu, a rekl: „panove, tuto skladbu filharmonie hrati nebude.“ A to byl v tom okamziku nejvetsi cin. (ackoliv horky) ktery mi kdy Talich prokazal a jsem mu za to vdecen vice nez za co jineho. Uvedl mne tim sice do nemozne posice nebot jsem prave v te dobe dostaval financni pomoc od tovarnika Vydry (Vydrova kava???) nicmene mi uvedomil ze pri kazde skladbe clovek musi byti jako vojak na strazi.[30] Sentinel u Exupery. Tento jeho cin udelal ze jsem i pozdeji vyradil z repertoiru veci jez jsem nepovazoval za dost dobre (ktere vy tam ted tahate zase zpet na svetlo bozi.)

& 8–9 o Istar[31] prilis dlouhe. Ja myslim ze zde a u jinych skladeb je nutno vziti v uvahu hledisko moje ze vsechny ty skladby byly jen bud pripravne a nebo vyplneni casu v danem okamziku a ze ja sam oznacuji za oprav­dove skladby Loutky[32]

a Half time[33] jako pocatek. Ani ne ty imress. Komposice ani Ceskou Rhapsodii.[34] Ovsem pro historika to ma snad jiny vyznam.

Nektere fraze oceneni nebo analysi jsou asi zrejme tobe ale ne ctenari. Vysledek je dost vefrbalni [verbální] a tedy zbytecne.

87. Zde pises po treti o provedeni Talicha a sice ted je to Mizejici pulnoc[35].

a ja myslim ze to je tato skladba kterou hral ale ne Mod­rou hodinu[36]. To jest byl to ten cyklus a byla to Modra H. ale vypada to prave jako kdyby byl hral nekolik skla­deb. Pri teto prilezitosti bych se zminil ze mozna neklades dosti vahy na urcite elementy ktere jsou spojene se zivotem, totiz na ten opravdu studentsky elan s nimz je psan ten nemozny clanek na str 83, jakoz i na tu Orientalni orientaci jez je udelem vsech mladych lidi naroda uprostred Evropy bez more a zahad, to jsou veci vseobecne urcitych epoch a ne jen moje vlastni.

83 zase opakujes co jsi uz rekl o Talichovi. (ne docela spravne.) Jinak je to ovsem v poradku.

84 se zminujes o jedne melodii jez se libila Sukovi. To je ovsem dost dlouha story ale v tom kontextu jak to strucne pises vypadne trochu podivna, silly[37].

Suk se nikdy neptal zdali neco doma delam jineho, tak jsem mu to nerekl ale v naproste tajnosti jsem to nedrzel. Nebyl jsem unaven symfon, stavbou Istar,[38] hledal jsem asi jen kontrast, jako mnohokrate pozdeji. [39]

87 nemyslim ze je treba rozboru baletu. ???[40]

88 pises dole ze si Narodni „koupilo“ partituru ? jak koupilo?[41]

Charleston byl jiste pridan nebo pojmenovan pozdeji.[42]

89. Historie kontrapunktu neni docela presna. Byl jsem a vlast­ne jenom instinktem proti beznym nazorum, za co byl prohlasovan a jaksi jsem tusil a nebo snad uz vedel ze existuje jiny konapunkt ktery je skutecny. Poz­deji jsem dosel k dukazu ve stare hudbe i Mad­rigalech. Proto mi byl takovy K. cizi a take jsem ho nepotreboval v te Impress. periode.[43]

Ty pisnicky co jsem nasbiral na Slovensku byly ovsem podlozeny klavirem jen jako „Dukaz cinnosti“ pro ministerstvo, tedy ne skladba.[44] Tady nevim kdo z nas se myli v te influenci o narodni pisni, protoze zde se nejedna jenom o melodii ale i to vyrazne harmonicke vztahy jez myslim ze jsem uzival uz davno pred tim. Ale to bych se musel ovsem upamatovat na ty prvni komposice coz se tezko stane.[45]

90 co myslis s tou volnou polyfonii?[46]

91 co myslis „po dosazeni vlastniho vyrazu rytmickeho atd ??? Co je vubec ten vlastni rytmicky vyraz?

Zde jsem uz na strankach oprav ktere jsem ti uz popsal.

str. 96. Nicmene. O janackovi jsem vedel near to nothing[47], v te dobe.[48] O tom debussym jak jsem ti uz psal je to journalisticka legenda, nafouknuta a opakovana do bezvedomi. Take nerozumim co jsi myslel s tim prikladem Debussy a jeden pan na Morave, (nekde poz­deji.)

101 mas tu zase „sanci“. Odpust mi.

105. Co je to prehnana diatonika?[49] Ta cela stranka je vubec hodne konfusni a mel bys ji predelat. Potom na konci je to uplne zvracene (nevim zdali jsem to nepsal sam) tam je receno ze neni umel. dilem…….co nas napadne. ale tri radky dale je ze je tezsi napsat to co nas napadne….? zkratka konfuse.[50]

107 Co tim myslis ze S.[51] vytvoril podvedome se vyhyba tonalite?

Pises ze „Tvurci cinnost zde predchazi theoriim????? Nerozumim co chces rici.

111. „do logickeho vyvoje jeho slohu…“ Neexistuje takovy logicky vyvoj, vubec je nespravne v hudbe mluvit o nejake logice, coz je spise mechanisticky term.

Jediny vyraz je organizace. Logicky, kdyz uz to uzijeme, vyvoj je vyroben nami samotnymi az po bource.

115 zde zase uzivas logickou vystavbu, coz je zase contradiction in term[52] ale spravne dodavas organickym zpusobem.

119. Uz jsem ti asi psal ze jsem nejednal s Kiplingem nybrz s jeho nakladatelem a ze oni mi povoleni neodepreli ale chteli jakysi poplatek, cimz ovsem muj zajem zmizel a jsem ostatne rad ze zmizel. Vubec bych o tom baletu nemluvil byti tebou.[53]

Cely popis na str 119. je zase zbytecny, protoze to dilo nikdo nezna.[54]

Tak jsem zatim dosel az sem, mam uz malo casu na cteni nebot prazdniny se blizi milovymi skoky a chci dopsat tu malou operu.[55]

Doufam ze mi zdelis neco o Gilgamesh[56] i o kvartettu nebot nikdo mi ted nepise tak abych vedel jak to dopadlo.[57]

Mnoho te zdravim a napis kam jedes ty na prazdniny.

Preji ti abys je hodne uzil a nenech se vyrusovat mymi poznamkami a vycitkami, to je vse jen v dobrem. Pozdrav Evu.[58]

Tvuj

Bohouš Martinů

 

Věcné poznámky k DP

[1]      Italsky „hloupý“.

 

[2]      Anglicky „protiklady“.

 

[3]      Anglicky, zde ve smyslu „pokyny“.

 

[4]      „Ne trpělivý, protože radost je v chůzi a o cíl nejde.“ „A skrze semena ke květům příštího roku.“ Antoine de Saint-Exupéry: Citadela. Přel. Věra Dvořáková, Praha: Vyšehrad, 1994, s. 241. Jedná se o úryvek z ka­pitoly CXVI (Antoine de Saint-Exupery: Citadelle. Paris: Galli­mard, 1948, CLXXXVI, s. 198). Tuto větu Martinů vypustil z motta k druhé větě skladby Paraboly, H 367 (srov. pozn. k dopisu CBM, PBM Kmš 857).

 

[5]      Motto k první větě je nadepsáno: „Parabole d’un sculpteur“ (srov. pozn. CBM, PBM Kmš 160).

 

[6]      Má na mysli anglický výraz „signpost“ psaný francouzsky „signe pos­tes“, který zde použil ve smyslu „ukazatel“, odkazující k hlubšímu smyslu věci.

 

[7]      Ondřej Horník (1864–1917), profesor varhanního a skladatelského oddělení pražské konzervatoře.

 

[8]      Karel Stecker (1861–1918), profesor varhanního a skladatelského oddělení pražské konzervatoře.

 

[9]      Anglicky „otevřená mysl“.

 

[10]    Šafránek ve své publikaci popisuje tuto příhodu, kterou mu údajně Martinů vyprávěl v roce 1943 a pak ji upřesnil právě v tomto dopise z roku 1958 (srov. Šafránek, 1961, s. 44).

 

[11]    Dělníci moře, H 11, skica symfonické básně z roku 1911 podle ro­mánu Victora Huga (srov. Halbreich, 2007, s. 247).

 

[12]    Claude Debussy: Pelléas et Mellisande, opera z roku 1902, kterou skladatel zhlédl v Praze.

 

[13]    Šafránek se, jak sám uvádí, opírá o svědectví Stanislava Nováka, podle něhož Martinů navštívil představení Debussyho opery Pelléas a Mé­lisande v Německém divadle v Praze na podzim roku 1908. (Šafránek, 1961, s. 52). Martinů však tuto informaci popírá již v do­pise z 20. dubna 1958 (srov. CBM, PBM Kmš 872).

 

[14]    Dělníci moře, H 11, je čtyřstránková skica symfonické básně podle románu Victora Huga, kterou Martinů píše od 18. do 20. dub­na 1910 v Poličce (srov. Halbreich, 2002, s. 247).

 

[15]    Z vystoupení Theo Drill-Orridge byl Martinů nadšen; Mihule cituje Martinů nedatovaný dopis Stanislavu Novákovi: „Brečel jsem radostí, když zrak můj spatřil v novinách, že paní Drill Oridgeová se uvolila zpívati v tomto roce asi 20 her pohostinských; brečel jsem jako malé děcko (nemluvně).“ (citováno podle Mihule, 2002, s. 62).

 

[16]    Míjející půlnoc, H 131, třívětý cyklus pro orchestr, který Martinů komponuje v Praze v roce 1922 (srov. Halbreich, 2007, s. 252–253).

 

[17]    Ke společným úpravám Míjející půlnoci, H 131, se Martinů podobně vyjadřuje již v dopise Šafránkovi z 20. dubna 1958 (srov. CBM, PBM Kmš 872).

 

[18]    Koleda, H 112, z roku 1917.

 

[19]    Opět zmiňuje známý francouzský výrok „V životě utrpěl dvě zranění, jedno zranění stehna a druhé na Madagaskaru.“ (srov. CBM, PBM Kmš 850).

 

[20]    Alice Masaryková (1880–1966), dcera T. G. Masaryka.

 

[21]    Stejnou situaci popisuje Martinů již v dopise Šafránkovi ze dne 20. dubna 1958 (srov. CBM, PBM Kmš 872). Alice Masaryková se za Martinů údajně přimluvila, ten se mohl zúčastnit uměleckého zájezdu orchestru Národního divadla v Praze do do Francie, Anglie a Švýcarska, který se uskutečnil od 21. května do 15. června 1919. Rodina Čechových z Borové se přátelila s rodinou prezidenta Masa­ryka (srov. Mihule, 2002, s. 79).

 

[22]    Česká filharmonie.

 

[23]    Václav Talich dirigoval Českou filharmonii a Igora Stravinského, který hrál své Caprico pro klavír a orchestr až v roce 1930.

 

[24]    Stanislav Novák, houslista, přítel B. Martinů.

 

[25]    Modrá hodina je druhá část orchestrálního cyklu Míjející půlnoc, H 131, z roku 1922, kterou v Praze premiéroval Václav Talich s Čes­kou filharmonií 18. února 1923 (srov. Halbreich, 2007, s. 252).

 

[26]    Half-time, H 142, rondo pro orchestr, které Martinů komponuje v Po­ličce v létě 1924 a premiéruje Václav Talich s Českou filharmonií 7. prosince 1924 (srov. Halbreich, 2007, s. 254).

 

[27]    Martinů se mýlil. Václav Talich skutečně pravidelně zařazoval skladby B. Martinů na program: 26., 27. května 1931, La Bagarre, Novi Sad; září 1931, Serenáda pro smyčce; 14. března 1934, Koncert pro smyčcové kvarteto a orchestr; 13. listopadu 1935, Koncert pro kla­vír a orchestr č. 2, premiéra s Rudolfem Firkušným. Talich zařadil na pro­gram koncertů v Londýně a Paříži v listopadu a prosinci 1935 La ba­garre, H 155. Kromě toho Karel Šejna provedl s Českou filharmonií 3. července 1932 Slavnostní sletovou ouverturu; 3. prosince 1932 Paritu pro smyčce (Suita č. 1), H 212. Opera Julietta, H 253, kterou Martinů do­končil 24. ledna 1937, byla premiérována v Národním divadle 16. března 1938. Režii měl Jindřich Honzl, orchestr řídil Václav Talich (srov. Halbreich, 2007, s. 163).

 

[28]    Václav Talich se stal šéfdirigentem opery Národního divadla po smrti Otakara Ostrčila na podzim roku 1935.

 

[29]    Malá taneční suita, H 123, dokončena v Poličce 26. října 1919, pre­miérována v brněnském rozhlase až v roce 1963 (srov. Halbreich, 2007, s. 250).

 

[30]    Martinů tuto zkušenost popisuje v dopisech Václavu Talichovi z 26. květ­-
na 1948 a 9. listopadu 1955 (Kuna, 1995, s. 196 a 200).

 

[31]    Balet Istar, H 130.

 

[32]    Zde myslí zřejmě poslední sešit klavírního cyklu Loutky, H 137, z let 1923–1925.

 

[33]    Half time, H 142.

 

[34]    Česká rapsódie, H 118, z roku 1918.

 

[35]    Míjející půlnoc, H 132, z roku 1922.

 

[36]    Modrá hodina, druhá část orchestrálního cyklu Míjející půlnoc, H 131, z roku 1922.

 

[37]    Anglicky „hloupé“.

 

[38]    Balet Istar, H 130, dokončil Martinů 21. listopadu 1921 (srov. Halb­reich, 2007, s. 199).

 

[39]    Šafránek přesto ve finální verzi textu publikace uvádí k jednoaktovému ba­letu Kdo je na světě nejmocnější?, H 133, následující: „Martinů jej skládal právě v letech 1922–1923, kdy docházel na konzervatoř do mistrovské třídy Josefa Suka, ale nikdy jej svému učiteli neukázal. Držel jej v naprosté tajnosti také proto, že ve škole lenošil. Doma se bavil veselou a vtipnou komedií, plnou vzruchu a rozpustilosti, která neměla, jak mi řekl, nic společného s mystičností baletu Istar. Hledal kontrast jako mnohokráte později.“ (srov. Šafránek, 1961, s. 90). Halbreich zmíněný balet datuje pouze na rok 1922 s poznámkou, že nelze blíže určit (srov. Halbreich, 2007, s. 201).

 

[40]    Šafránek zde rozbor baletu i přes Martinů poznámku ponechává (srov. Šafránek, 1961, s. 91–93).

 

[41]    K tomuto Šafránek uvádí pouze následující: „O balet, který uvedlo také Ná­rod­ní divadlo v Praze, se začalo zajímat vídeňské nakladatelství Universal Edition pro divadla v Německu.“ V poznámce č. 122 dále uvádí: „V opise partitury brněnské opery (který si koupilo Národní divadlo v Praze) […]. (srov. Šafránek, 1961, s. 93). Dílo vydala až v roce 1968 pražská DILIA (srov. Halbreich, 2007, s. 201).

 

[42]    V poznámce č. 122 dále Šafránek dodává: „Ale jedna věc mohla by budoucího badatele uvést v omyl. V opise partitury brněnské opery (který si koupilo Národní divadlo v Praze) jsou v seznamu jedenácti tanečních čísel uveden (pod č. 5 a 8) dva charlestony, přičemž char­leston přišel do Evropy až v r. 1925. Na můj dotaz v r. 1957 potvrdil mi skladatel znovu, že balet psal v letech 1922 až 1923 a pak už jej neviděl, takže v Paříži nic přidat nemohl. Soudím, jako on, že název charleston dal těmto tancům dodatečně někdo jiný, pravděpodobně režisér nebo choreograf. “ (srov. Šafránek, 1961, s. 93).

 

[43]    Šafránek tuto informaci doplňuje v publikaci takto: „Pokud jde o kon­trapunkt, napsal mi v červnu 1958 ze Švýcar o poslední periodě svého pobytu doma před Paříží tato slova významná nad jiné: ,Byl jsem – a vlastně jenom instinktem – proti běžným názorům, za co byl kontrapunkt prohlašován a jaksi jsem tušil nebo snad už věděl, že existuje jiný kontrapunkt, který je skutečný. Později jsem došel k dů­kazu ve staré hudbě a v madrigalech. Proto mi byl kontrapunkt cizí a také jsem ho nepotřeboval v té impresionistické periodě.‘“ (srov. Šaf­ránek, 1961, s. 95).

 

[44]    Nové slovenské písně, H 126, z roku 1920 (Halbreich, 2007, s. 472). V průběhu léta 1920 skladatel podnikl cestu na Slovensko, kde sbíral písně. Upravil je pro zpěv a klavír.

 

[45]    Šafránek tuto informaci v knize doplňuje následovně: „Jsou zde dá­le – jak jsme ukázali, – některé podvědomé předzvěsti jeho budoucí harmonie, jež pramení z vlivů hudby lidové a o nichž mi sám prohlásil, že jich užíval dávno před rokem 1920. Psal mi o tom v citovaném do­pise z r. 1958, když jsem mu připomněl jeho folkloristickou sbě­ratelskou činnost na Slovensku v r. 1920, na niž obdržel subvenci ministerstva školství a jeho hudbu k němému filmu Slovácké tance a obyčeje, rovněž z prvních let dvacátých. Nebyly to skladby v pravém slova smyslu, nýbrž jen výdělek a v případě písní ’důkaz o činnosti pro ministerstvo’.“ (srov. Šafránek, 1961, s. 94).

 

[46]    Šafránek uvádí: „Co Martinů zaujalo hned napoprvé u madrigalů nejvíce, bylo svobodné, horizontální vedení hlasů a volnost, s jakou se vytvářely akordy a přirozená polyfonie. Na madrigalech si uvědomil a potvrdil to, co podvědomě cítil a co mu ve škole neřekli: do jaké míry harmonická struktura, která převládala v 19. století, porušovala vedení jednotlivých hlasů a vázala je, aniž by jim poskytla správnou svobodu.“ (srov. Šafránek, 1961, s. 96).

 

[47]    Anglicky „takřka nic“.

 

[48]    Šafránek ve finální verzi textu své publikace cituje tuto Martinů po­známku k Janáčkovi v pasáži, jež se týkala skladatelů, kteří ovliv­nili Martinů hudební myšlení během jeho prvních let pobytu v Paříži. Šafránek zde zmiňuje zejména vliv Debussyho, Stravinského, Ruského ba­letu, ale také např. Pařížské šestky; […] o Janáčkovi tenkráte věděl jen velmi málo (,near to nothing‘ [téměř nic] – řekl mi později).“ (srov. Šafránek, 1961, s. 106).

 

[49]    Šafránek zde cituje pasáže z Martinů článku pro Listy Hudební matice z 15. května 1925: […] Popření chromatismu sleduje tutéž cestu. Nastoluje se diatonika, úplně přehnaná, která však nutně vede zase ke chromatice. […].(srov. Šafránek, 1961, s. 114).

 

[50]    Šafránek dále cituje ze stejného článku Martinů pro Listy Hudební matice z 15. května 1925: „Není už uměleckým dílem to, co napíšeme na papír v záchvatu nějakého dojmu, to co nás napadne, neboť nás toho napadne vždy dost. Také není žádnou zvláštností napsat a vy­kom­binovat třeba dvacet rovných hlasů nezávislých a současně zně­jících. To vše po delším nebo kratším přemýšlení můžeme lehce dokázat. Ale těžší je nenapsat to, co nás napadne, tj. dáti skladbě jen to, co potřebuje. To znamená ovládnout situaci, ovládnout formu, styl, výraz, cit a to je cíl, ke kterému i velcí mistři docházeli zvolna, dlouhou prací. […]. (srov. Šafránek, 1961, s. 116).

 

[51]    Patrně iniciála „S.“ znamená Igora Stravinského.

 

[52]    Anglicky „terminologický rozpor“.

 

[53]    Stejnou situaci popisuje v dopise Šafránkovi ze dne 20. dubna 1958 (srov. CBM, PBM Kmš 872). Jednalo se o balet Motýl, který dupal, H 153, z roku 1927, jehož předlohou je povídka Rudyarda Kiplinga The Butterfly that Stamped ze sbírky Just so Stories. Martinů si předem nevyjednal práva na použití tohoto textu, za nějž později Kiplingův vydavatel požadoval finanční vyrovnání, které bylo příliš vysoké, a proto nemohl Martinů skladbu uvést (srov. Mihule, 2002, s. 116).

 

[54]    Ve finálním Šafránkově textu je na straně 127 krátký popis baletu Motýl, který dupal, H 153, z roku 1927 (srov. Šafránek, 1961, s. 127).

 

[55]    Operu Ariadna, H 370, psal Martinů na Schönenbergu od 13. května do 15. června 1958 (Halbreich, 2007, s. 182).

 

[56]    Oratorium Epos o Gilgamešovi, H 351, bylo uvedeno v rámci festivalu Pražské jaro dne 28. května 1958 (srov. Halbreich, 2007, s. 454).

 

[57]    Smyčcový kvartet č. 5, H 268, z roku 1938 provedlo Novákovo kvar­teto 25. května 1958 v Praze (Halbreich, 2007, s. 365).

 

[58]    Eva Kredbová, přítelkyně Miloše Šafránka.

 

Celkový počet listů2
Počet popsaných stránek3
Poznámka
Fixacestrojopis, rukopisný podpis
Dopis

Náhled k dispozici pouze prezenčně v Institutu.

Digitalizace
Kvalita digitalizaceProfi
Digitalizováno v instituci
Datum digitalizace
Poznámka k digitalizaci
Lokace jako předmět
Londýn
Polička
Schönenberg - Pratteln
Osoba jako předmět
Korporace jako předmět
Skladba jako předmět
« předchozí
ID 2754 (záznam 1 / 0)
další »