Základní informace
Titul CZAriadna
Podtitul CZlyrická opera o 1 dějství
Titul ENAriadne
Podtitul ENlyric opera in 1 act
Titul DEAriadne
Podtitul DElyrische Oper in einem Aufzug
Titul FRAriane [auth.]
Podtitul FRopéra en un act
KategorieJevištní díla a filmová hudba
PodkategorieOpery
Halbreichovo číslo a přípona370
Části (věty)sinfonia č. 1; první obraz; sinfonia č. 2; druhý obraz; sinfonia č. 3; třetí obraz
Durata42'
Nástrojové obsazení2222-2320-Timp-Batt-Cel-Arpa-Pf-Archi
Sólový hlas
Obsazení vokálních rolíAriadna (S); 7 mladíků z Athén: Théseus (Bar), Burun (T) a 5 dalších mladíků (T, B); Minotaurus (B nebo Bar), strážce (T), starý muž (B)
Dedikant
Diplomatický přepis věnování
Poznámka k věnování
Původ
Místo kompoziceSchönenberg - Pratteln
Rok dokončení1958
Započetí kompozice13.05.1958
Dokončení kompozice15.06.1958
Poslední úprava
Premiéra
Interpret Ljubomir Romansky (dir./cond.), Rudolf Schenkel (režie/direction)
Romansky, Ljubomir Stojanow
Schenkel, Rudolf
Datum premiéry02.03.1961
Místo premiéryGelsenkirchen, Städtische Bühnen
Ansámbl
Uložení autografu
InstituceCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Místo uloženíPolička
Současný vlastníkCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Poznámka k rukopisuAutografní partitura a autografní klavírní výtah.
Vydání
Místo vydáníKassel
VydavatelBärenreiter, Kassel
Rok vydání1960
CopyrightBärenreiter, Kassel
Poznámka
PoznámkaLibreto (francouzské): Bohuslav Martinů podle hry Georgese Neveuxe "Le Voyage de Thésée". *** Německý překlad Fritz Schröder, český překlad Eva Bezděková. *** Části opery v autografu partitury a klavírního výtahu: Sinfonia, Scène 1, Scène 2, Sinfonia n° 2, Scène 3, Sinfonia n° 3, Scène 4.
Informace

Ariadna

Jak je dobře známo, strávil Bohuslav Martinů poslední období svého života ve Švýcarsku. Odtud, z místa, kde byl později rovných dvacet let pochován v osamoceném hrobě na okraji lesa a které se podle kopcovité povahy nazývá Schönenberg, poslal 3. června 1958 domů do Poličky kusou zprávu: „Píšu novou malou operu, jeden akt, také abych si trochu odpočinul od té velké opery, Řeckých pašijí, které dají hodně práce.“. Výsledkem tohoto tvůrčího relaxování se stala ARIADNA, v originálním jazyce libreta ARIANE. Jako předlohy k ní použil Martinů divadelní hru svého osvědčeného inspirátora a přítele, francouzského dramatika Georgese Neveuxe ,,Le Voyage de Thésée“, Pouť Théseova; po předloze k Juliettě tak podruhé vstoupil do snového světa Neveuxových hrdinů. Volná fantazie obou těchto předloh jej strhovala: Martinů, který kdysi začal v zajetí impresionismu, znovu rozehrává v hudbě scény koncentrující bohatství symbolických sdělení. Neveux je mistr nápovědi: jeho motivy čeří hladinu asociací, jako by každá všední věta byla klíčovým poselstvím. „Věděla jsem, že se ti podobá,“ zpívá Ariadna ve chvíli, kdy Théseus zabije - Mínótaura? Svého dvojníka? Sám sebe? Na konci prvního obrazu zazní její motiv (vstupní tóny začátku opery, tj. první Sinfonie) a ona se představí: „C‘est moi. To jsem já. Jmenuji se Ariadna. A ten cizinec jsi ty. Jak se jmenuješ?“ Nezodpovězená otázka zůstává významovým torzem: opona je jedinou odpovědí. Půvab a svěžest této hry náznaků pramení z toho, že významový materiál je u básníka i skladatele tak podivuhodně prostý a nepřetrhává svazek mezi symbolem a tím, k čemu odkazuje. Že postavy operního příběhu mají svou autenticitu a jejich dramata můžeme vztahovat navzdory mytologickému základu předlohy k našim lidským dramatům všedních životů. Ani surrealistické východisko Georgese Neveuxe nezabránilo jeho uvolněné fantazii vidět a uchovat realitu světa - jak v Juliettě, tak v Ariadně. Závěrečné lamento Ariadny je strhující výpovědí opuštěné ženy, jeho pravzorem byla nepokrytě Ariadna Monteverdiho. Ovšem přečteme-li si oněch několik vět, které nabídla divadelní předloha skladateli a srovnáme-li k tomu účin tohoto operního finále Martinů, těžko se ubráníme obdivu. Neveux se mohl právem cítit polichocen, že jeho práce byla hudebně domyšlena tak jedinečným způsobem.

Jeho předlohu si Martinů jako libreto adaptoval sám: uspořádal je do podoby barokní monodie, v níž se uplatňují instrumentální vstupy (tři Sinfonie) a uzavřené dílčí scény (tři obrazy a závěrečné árie). Neveux naznačuje souvislosti svého Thésea s řeckou mytologií; pro hudbu vede takové ohlédnutí na půdě opery k přelomu 16. a 17. století a raně barokní model vyvstává zcela zjevně za koncepcí Martinů. Pěvecká bravura, s níž stojí a padá zejména part Ariadny v této opeře, byla prý podle sdělení skladatelovy ženy spojena s představou umění Marie Callasové. Martinů tuto operu dokončil během jediného měsíce (v době od 13. 5. do 15. 6. 1958). Její premiéry (Gelsenkirchen 1961, Brno 1961) se již nedožil.

 

Jaroslav Mihule

Zdroj: CD Ariane, © Supraphon 1990, 10 4395-2 631

 

Prameny

« předchozí
ID 292 (záznam 1 / 0)
další »