| Diplomatický přepis dopisu | [Schönenberg, Pratteln] Cervna posledniho tricateho 1958 roku.
Mily Milosi :
Uzaverka pred velkym lenosenim a zapomenutim na cele hudebni a jine umeni.[1]
Drive nez prijdu ti jeste zavrtat do systemu knihy chtel bych dve veci na ktere stale zapominam.
1/ Muzesli okopiruj mi ty clavecinove kousky, nebot vidim ze od Lacour nic nedostanu.[2] Take ji za to neposlu tistenou partituru at si ji koupi. Posli mi je sem ale to zvlaste nespecha.
2/ Dal jsem ti z Vieux Moulin rukopis Ribemonta „slzy noze“[3] abys mu je odevzdal.
Vratil jsi mu to? On totiz vydal knihu o Dada a abstraktnim Um. a tam pise ze ten rukopis je ztracen. Kniha je zajimava ale kam az dosel je neuveritelne.[4] Poslal bych ti ji ale pochybuji ze by „prosla“.[5]
Havlicka i Rubese jsem dostal, dekuji ti, dosud jsem nemel cas se na to podivat vzhledem k zivotu umelce plneho prace.[6]
3/ Preji ti krasny pobyt a odpocinek.
4/ Jeste v rychlosti ku knize ale jen v blitz[7]. Muj pomer k hudbe od vzdycky byl asi pomer primitivnich lidi ku prirode a k zivotu, (tedy veskrz venkovan) totiz prakticky vliv a instinktivni pomer k vecem neznamym, tedy zase jen zivot a ne veda[8]. Tedy ty STUDOVANI muzes klidne vymazat protoze reakce moje byla vzdy instinkt, a ne to co se ted asi nazyva instinkt v moderni slozite vede nybrz ten primalni [primární], primitivni, to jest znati bez znalosti. Tedy vsechny ty moje pokusy i ty co u nas se traduji jako levou rukou na okraji, jsou zite a ne vymyslene. Esthetika (mimo historiku a musicologu-historiku, a taky ne vsech) vnesla do umeni mimo jinych snad nezbytnych zakonu take a hlavne neco, co bych nazval a myslim spravne spiritualisticka hypocrise[9] a doufam ze vis co tim myslim.
5/Exupery znamena ze ten plaisir est de la marche tedy ne jak se zivot vytvari nebo ne ale ze je zde vubec zivot, tedy uzit okamzik. To je ovsem zase vice mene primitivni necesita[10] a take ovsem vychodni nazor na zivot.[11]
To posledni motto jsem dosud nenasel, je to nekde schovane a myslim ze jsem to cetl v anglickem prekladu, ktery zde nemam o tech poslednich dverich v pousti.[12]
6/ Potvrzenku na ty Musicology jsem ti poslal v poslednim dopise ale z tech se moc nenaucis, jenom moudrosti ktere moudrostmi nejsou nybrz jen blabla.[13]
Co se tyce te genese opery, nepresvedcis mne ze je to dulezite. Kazda vec probiha s chybami a opravami, pres to ze muj projev je tak rikajic spontanni tedy opravy a korrekce jsou mnohe a na konec je dulezite jen to co zbylo. Nicmene jak jsem ti psal o Pasijich[14], ve snaze aby bylo rozumneno slovu v teto hre kde je dialog tak dulezity, by jsem velmi a prilis opatrny s hudbou. Tedy cela korrekce je ze jsem ty recitativni partie omezil na nejmensi miru, cim ovsem se cela forma hodne zmenila a de fakto jsem celou vec prepsal. To jest dosud nejsem hotov. Ted abych ti rekl o zmenach, musim pockat az po veceri nebot Charlie uz nese na stul.
Tak jsem tu zas. Tedy Comentator je pryc uplne. Textove zmeny ti ovsem udat nemohu ale v celku, vyjma nekterych zkratek text stejny. Jak jsem ti uz rekl jedna se o presnou minutaze a protoze dej je nacpany plne, nezbyvalo pro kazdou jednotlivou scenu jenom minimun casu, to byl ostatne ten nejvetsi problem z ktereho jsem se ani ted jeste nedostal, nicmene nektere sceny se pritahly cimz nabyly vetsi relief. Cimz ovsem nektere sceny se zkratily na nejnutnejsi. Rovnez zmeny dekoraci se zmenily tj. je uzito pokud je to mozne stejnych scen decor. Scena vypravovani o michovi (kones 3tiho jed.) je zrusena ale ta nalada o pritomnosti Christa je podrzena. Az dosud tedy az na male detaily se to schoduje s tvoji knihou. ty akt je zasadne zmenen ale zde stale jeste nejsem rozhodnut o postupu scen.
V zasade zustava svatba a exkomunikace. Zde nejsem rozhodnut zdali Manolios prijde se svym dlouhym dialogem pred nebo po exkom.
V kazdem pripade po jeho smrti, na schodech kostela uz neni zadna promena a scena zustava stejna (decor) cely zaver je jakesi velke requiem, jehoz se zucastni oba sbory, jak venkovane tak i refugee a je tam velka arie Kateriny (text stejny pri zaveru opery). Tedy osud uprchliku neni rozhodnut a z cele hry se stalo spise lyricke. drama.
Tak to ti snad staci az na to ze jsem pridal piano ale oddelal vsechnu hru na scene jako pistalka Nikolia atd. vse je v orchestru.[15]
Tedy ten zaver muzes zmenit, to jest musis.
Ted k vecem v tvem dopisu.
Ktery je to 4ty kvartet co mas v microfilmu? Ten Pucuv?[16]
Pises ze 5ty pises ze je ve St. Naklad. To je porad ta stara historie. Ja jsem jim ho sice navrhnul asi dokonce tvym prostrednictvim ale od te doby od nich nemam ani radek. Porad stejne, kdyz to pak dam nekomu jinemu tak dostanu lamentace ihned. Ovsem ja chapu ze maji tezky zivot ale mohou mi dat vedet co chteji.[17]
Z Neveux jsem vzal jenom 2he a 3ti jednani velmi zkracene, jen historie Thesee a Ariane, 45 minut maly orchestr a koloraturni role.[18]
To mnozstvi materialu ti prave vycitam ackoliv jsem sam za to vinen.
To klavirni koncerto pro pi Weber se jmenuje fantasia concertante.[19]
Ve Vieux Moulin nebylo uz nic noveho, nektere rukopisy veci vydanych. promenady jsou asi v Nice. Koleda je nadobro ztracena ac mam dojem ze jsem ji jednou nasel ve V.M. a vzal ji sebou nekde ulozit ale kde[20] / Take vsechny veci od B.H. z NY. Dosly ale take tam nic noveho neni. Tak ted uz je jenom jedina moznost a o tom mozna ty budes vedet vice z tveho pobytu v Parizi. Kdyz jsme odjeli do Statu zustalo mnoho veci u Mariky, (pere Gauthier) a jednou jsme je prohlizeli ale kam se pak dostali to je prave ta zahada. Marika se z Av. Mozart uz davno prestehovala a ja jsem ji take uz leta nevidel a tak nevim kam se to vse dostalo ale tam by ta Koleda byla mohla byti. Budu investigovat v Parizi.[21]
Byl tu Serkin[22] prijel schvalne mi zahrat sonatu[23].
U Eschiga[24] vyjdou brzo tyto skladby, stare. Oboekvartet.[25] Trio dmol[26], Trio C dur[27]. Serenadu pro dva klar. Housle violu a cello.[28] A nove duo pro housle a cello[29]. Sonata uz je vydana[30]. A ostatni budou na podzim.
Ten posledni kvartet ’my? uz vysel v America, az dostanu vytisky tak je poslu[31].
Tak ted to vis vsechno a vyvodis z toho take moje nektere nesentimentalni zpusoby a take ze mnoho veci ktere se zdaji dulezite se mne nijak nedotykaji, to je ten Cinan [číňan] ve mne.
A zasadni otazka kterou uz jsem ti asi psal je ten problem: “co lide dychali pred tim nez byl objeven kyslik“.
Tak uzij prazdnin a prirody.
Srdecne tvuj
Bohus
Od 1.september je adresa 17 bis Boulv. Mont-Boron. Nice. A.M[32].
Do te doby budu asi nezvestny.
|
| Věcné poznámky k DP | [1] Martinů odjíždí 18. července 1958 do Paříže na prázdniny. Srpen 1958 traví v La Baule, La Rochelle a Royan.
[2] Deux pièces, H 244, psal Martinů v Paříži v létě 1935. Dokončil je stejně jako Koncert pro cembalo a malý orchestr, H 246, v září 1935. Skladby dedikoval francouzské cembalistce Marcelle de Lacour. Obě skladby vydala vídeňská Universal Edition – Koncert pro cembalo a malý orchestr, H 246, v roce 1958 a Deux pièces, H 244, v roce 1962 (srov. Halbreich, 2007, s. 319 a 425).
[3] Opera Slzy nože, H 169, z roku 1928 je napsána na text G. Ribemonta-Dessaignese.
[4] G. Ribemont-Dessaignes: Déja jadis ou du mouvement Dada à l’espace abstrait. Paris: Ed. Julliard, 1958.
[5] Skladadatel měl bohaté zkušenosti s doručováním korespondence a knih přes železnou oponu. Je zřejmé, že některé jemu adresované dopisy byly zadrženy, podobně tak jako jeho dopisy neprošly tehdejší cenzurou. Předpokládal proto, že Ribemontova kniha bude vyhodnocena jako nevhodná, a proto ji cenzura nepustí.
[6] Martinů děkuje za zaslání básní Karla Havlíčka Borovského a spisy Františka Jaromíra Rubeše, o něž Šafránka žádal v předchozím dopise (srov. CBM, PBM Kmš 877).
[7] Německy, ve smyslu „bleskově“.
[8] Navazuje na v dřívějších dopisech zdůrazňovanou absenci skladatelské metody.
[9] Anglicky „velkou duchovní krizi“.
[10] Novotvar z anglického „necesity“, „neodkladnost“.
[11] Martinů se zamýšlí nad Exupéryho textem, který použil jako motto první a druhé časti skladby Paraboly, H 367.
[12] Toto poslední motto zmiňuje Martinů již v dopise ze 6. května 1958, kde je cituje přesněji: „V poušti poslední dveře v posledním domku se otvírají do neznama.“ (srov. CBM, PBM Kmš 874).
[13] Znovu se vrací k uhrazenému členskému příspěvku pro Šafránka a podobně jako dříve vyjadřuje svou skepsi k teoretické reflexi hudby (srov. CBM, PBM Kmš 877).
[14] Řecké pašije, H 372.
[15] Martinů podobně jako v předchozím dopise (srov. CBM, PBM Kmš 877 ze dne 12. června 1858) komentuje úpravy, které dělal v druhé (tzv. „curyšské“) verzi opery Řecké pašije, H 372 II, na níž pracoval od února 1958 do 15. ledna 1959. Dílo premiéroval dne 9. června 1961 Paul Sacher v Curychu (srov. Halbreich, 2007, s. 187–196).
[16] Smyčcový kvartet č. 4, H 256, z roku 1937, pro Helenu Pucovou (srov. Halbreich, 2007, s. 364).
[17] Smyčcový kvartet č. 5 g moll, H 268, z roku 1938 vyšel ve Státním nakladatelství v Praze v roce 1959 (srov. Halbreich, 2007, s. 366).
[18] Hru Georgese Neveuxe Le Voyage de Thésée použil Martinů jako podklad pro libreto k opeře Ariadna, H 370, z roku 1958 (srov. Halbreich, 2007, s. 182).
[19] Koncert pro klavír a orchestr č. 5 B dur („Fantasia Concertante“), H 366, který Martinů komponoval od 2. září 1957 do 3. ledna 1958 na Schönenbergu. Skladbu dedikoval Margrit Weber (srov. Halbreich, 2007, s. 302).
[20] Koleda, H 112. Potvrzení údaje, který se objevoval již dříve.
[21] Právě tento odstavec komentuje Šafránek ve své publikaci: „Za našeho setkaní v Paříži na podzim 1955 mi přinesl Martinů několik svých rukopisů; mezi nimi starší cykly skladeb klavírních, rukopis partitury La Bagarre, V. smyčcový kvartet aj., které byly uloženy ve Vieux Moulin v rodině paní Charlotty Martinů. Při útěku z Paříže, začátkem června 1940, staral se o zanechané rukopisy (a také o nábytek a jiné svršky) M. Vautier, kterému se říkalo Père Gogo […]. Od něho převzala rukopisy řecko-francouzská klavíristka Ina Marika, s níž jsem za svého pařížského pobytu o věci jednal. Odevzdala je údajně do rodiny Charlese Muncha, kde moje pátrání bylo bezvýsledné. Přihlásil se zato francouzský violoncellista André Huvelin, Martinů přítel, který mne požádal, abych si u něho prohlédl balík not s českými názvy. U něho jsem našel mimo jiné rukopisné partitury, ale Koleda nebyla ani u něho ani u jiných přátel Martinů.“ (srov. Šafránek, 1961, s. 72).
[22] Klavírista Rudolf Serkin přijel za Martinů na Schönenberg. Šafránek citoval tento dopis ve své monografii (srov. Šafránek, 1961, s. 331).
[23] Martinů věnoval Serkinovi Sonátu pro klavír, H 350, z roku 1954.
[24] Všechny tyto uvedené skladby byly vydány v éditions Max Eschig, Paris až po skladatelově smrti v 60. letech.
[25] Kvartet pro hoboj, housle, violoncello a klavír, H 315, z roku 1947, éditions Max Eschig, 1968 (srov. Halbreich, 2007, s. 371).
[26] Klavírní trio č. 2 d moll, H 327, z roku 1950, éditions Max Eschig, 1961 (srov. Halbreich, 2007, s. 355).
[27] Klavírní trio č. 3 C dur, H 332, z roku 1951, éditions Max Eschig, 1963 (srov. Halbreich, 2007, s. 355).
[28] Serenáda pro dva klarinety, housle, violu, violoncello in F, H 334, z roku 1951, éditions Max Eschig, 1962 (srov. Halbreich, 2007, s. 376).
[29] Duo č. 2 pro housle a violoncello in D dur, H 371, dokončeno 1. července 1958, éditions Max Eschig, 1964 (srov. Halbreich, 2007, s. 349).
[30] Sonáta pro klavír, H 350, z roku 1954, éditions Max Eschig, 1958 (srov. Halbreich, 2007, s. 422).
[31] Smyčcový kvartet č. 7, Concerto da camera, H 314, vydal Southern Music Publishing v roce 1958 (srov. Halbreich, 2007, s. 369).
[32] 1. září se manželé Martinů přestěhovali do Nice na známou adresu.
|