Základní informace
Titul CZKoncert pro klavír a orchestr č. 5 (Fantasia concertante)
Podtitul CZB dur
Titul ENConcerto for Piano and Orchestra No. 5 (Fantasia concertante)
Podtitul ENin B flat major
Titul DEKonzert für Klavier und Orchester Nr. 5 (Fantasia concertante)
Podtitul DEin B-dur
Titul FRConcerto pour piano et orchestre n° 5 (Fantasia concertante)
Podtitul FRen si bémol majeur
KategorieKoncerty a koncertantní hudba
PodkategorieKlavírní koncerty
Halbreichovo číslo a přípona366
Části (věty)1. Poco allegro risoluto; 2. Poco andante; 3. Poco allegro
Durata23' 30''
Nástrojové obsazení3222-4230-Timp-Batt-Archi
Sólový hlasPf
Obsazení vokálních rolí
Dedikant Weber, Margrit
Diplomatický přepis věnováníDédié | à | Margrit Weber.
Poznámka k věnováníVěnování na titulní straně autografu.
Původ
Místo kompoziceSchönenberg - Pratteln
Rok dokončení1958
Započetí kompozice02.09.1957
Dokončení kompozice03.01.1958
Poslední úprava
Premiéra
Interpret Margrit Weber (Pf), Gotthold Ephraim Lessing (dir./cond.)
Lessing, Gotthold Ephraim
Weber, Margrit
Datum premiéry31.01.1959
Místo premiéryBerlín
Ansámbl Berliner Philharmoniker
Uložení autografu
InstitucePaul Sacher Stiftung
Místo uloženíBasilej
Současný vlastníkPaul Sacher Stiftung, Basilej
Poznámka k rukopisuV Paul Sacher Stiftung v Basileji uložen také náčrt a blueprintová kopie autografní partitury. -- - -- Další blueprintová kopie se nachází v Centru Bohuslava Martinů v Poličce.
Vydání
Místo vydáníVídeň
VydavatelUniversal Edition
Rok vydání1959
CopyrightUniversal Edition, Vídeň
Poznámka
PoznámkaNázev na titulní straně autografní partitury: "Concerto in B. | pour piano." -- - -- První věta dokončena 12.11.1957, druhá věta 05.12.1957.
Informace

Klavírní koncert č. 5

Klavírní koncert č. 5 B dur H. 366, známý rovněž jako Fantasia concertante, je posledním sólovým dílem Bohuslava Martinů pro tento nástroj. Vznikl ve švýcarském Schönenbergu poblíž Pratteln v období mezi zářím 1957 až lednem 1958. Třívětý koncert je věnován klavíristce Margrit Weberové, která jej 31. ledna 1959 spolu s Berlínským rozhlasovým orchestrem také poprvé provedla. Dirigentem měl být Ferenc Fricsay, ale ze zdravotních důvodů jej nakonec nahradil dirigent Gotthold Efraim Lessing.

V letech 1957 – 1959 nalezl Martinů azyl v rezidenci Maji a Paula Sacherových na Schönenbergu, vědom si toho, že jeho návrat do vlasti není z politických důvodů možný. Snad právě proto je v jeho zejména posledních kompozicích tolik přítomen duch rodné Vysočiny. „Nevidím však svou budoucnost v růžových barvách a začínám se obávat, že už nikdy nenaleznu klid a nebudu se moci vrátit do Prahy, což by bylo pro mne nejlepší řešení.“ , píše Martinů 4. července 1957 Paulu Sacherovi. Důvody zmiňuje v jiném z dopisů z 22. července 1957 tentokrát svému příteli z USA Franku Rybkovi u příležitosti jeho cesty do Čech: „...vysvětli našim, že kdybych já se objevil, že by z toho byla velká propaganda, jako že schvaluji režim a tak dále.“ Tento rozpolcený duchovní stav Bohuslava Martinů velmi přesně reflektuje zejména první věta pátého klavírního koncertu.

Kompozice vznikla v době mezi napsáním druhé a třetí orchestrální Paraboly a kvůli jeho již předem stanovené premiéře byly odloženy i výrazné úpravy opery Řecké pašije. Jakkoliv má koncert podtitul Fantasia concertante, je psán v klasické třívěté formě a spíše než volnou fantazijní formu, evokuje slovem fantazie „fantastické“ motivy, se kterými Martinů pracuje. Úvodní téma první věty Poco allegro risoluto působí mírně neuroticky, zatímco druhé téma je neseno až naivními lidovými náznaky a něžnou lyrikou „Vysočiny“, jejíž nálada je dále rozvíjena ve druhé větě, tempově označené jako Poco andante. Ta začíná sólem klarinetu, které je dále předáno hoboji a trubce a spolu s jemnými smyčci nenápadně připraví první, ryze sólový vstup klavíru. Nejen výrazný podíl dechových nástrojů na orchestrální barvě druhé věty, ale i tématická a harmonická práce nezapře inspiraci impresionismem. Třetí věta Poco allegro je temperamentním závěrem celého více než dvacetiminutového díla. Úvodní dynamický pohyb šestnáctinových not nenese žádné výraznější téma. To se objeví zhruba ve třetině této věty v sólovém klavíru podpořeno sólovým klarinetem a je dále rytmicky rozvíjeno v celém orchestru. Part sólového klavíru je v této části koncipován jako virtuozní toccata. Harmonické vztahy jsou v celé skladbě, podobně jako i v jiných dílech Martinů, uvolněné, tóniny se vzájemně prolínají, skladatel nabízí různá modulační překvapení.

 

Lenka Foltýnová

 

Prameny

« předchozí
ID 288 (záznam 1 / 0)
další »